fifox

Kdybych tuhle adaptaci jedné z mých nejoblíbenějších pohádek z dětství viděl pouze jednou, asi bych nemohl hodnotit. Ale jakožto kustod na výstavě Tima Burtona, kde tahle záležitost hrála od začátku pracovní doby do jejího skončení, jsem měl tu možnost jí vidět nesčetněkrát. Možná právě díky tomu jsem dokázal ocenit její přednosti a přenést se tak přes prvotní "wtf" dojem. Snímek je ujetý po všech stránkách, o tom žádná, ale fanouškovi to dá alespoň nahlédnout do podivné Burtonovy mysli, která je patrně plná všelijakých stínů, klaunů a cukrkandlů.

Road trip naboso skrz Los Angeles je vlastně velmi dobrý a originální námět. V čem ale film selhává je humor. Ačkoliv jsou některé situace odvážně dovedeny do absurdna, dialogy se v nich drží silně při zemi. A to je pro film s ratingem R dost promarněná příležitost. Ani role policisty, kterou ztvárnil člen vyšší stand-up šlechty Bill Burr, do filmu moc humoru nepřinesla, což bylo nečekané zklamání. Nejvíce tak pobavila scéna s crackheadama. Kromě Elizabeth Banks se ale nebylo na co moc dívat.

Nestává se často, aby byl sequel lepší, než původní film. Zde se to ale povedlo. Příběh je mnohem zajímavější a propracovanější. Narozdíl od "jedničky", kde polovina filmu byla (viditelně) natočena před zeleným plátnem, tento film využívá pestřejší exteriéry, což se promítlo i na odvážnější práci s kamerou. Speciálních efektů je méně a jsou kvalitnější (way to go). Jako přestup k horšímu ale vnímám hlavní ženskou roli. Emily, jakožto akademickými tituly ještě ověnčenější než hlavní postava, nabourává onen důležitý aspekt Flynna Carsena, pro který mi byl sympatický, a to jeho intelekt hraničící s všeználkovstvím. Vývoj postavy Flynna směrem k větší neohroženosti a menšímu ňoumovství byl jistě krok správným směrem, ale proč na úkor intelektu? Aby nepůsobil moc dokonale? Myslím, že k Supermanovi má stále ještě daleko. Dialogově se stále jedná o sbírku klišé a i při prvním shlédnutí tak lze jednoduše předvídat další věty. Celkově ale zábavnější a méně průstřelné než první díl. Tři hvězdy.

Hodnocení 50 % by bylo přesnější, ale vzhledem ke stáří filmu mu můžeme nechat pomyslný "benefit of the doubt". Ocenění si určitě zaslouží práce se stíny, díky čemuž snímek místy působí jako film noir. Celkově se však jedná o nepříliš poutavý scenáristický balast, kdy po chvíli už jenom čekáte na scény s Jayne Mansfield, jakožto hlavním (a jediným) tahákem filmu. Její herečtí kolegové jsou totiž šedí nejenom obrazem, ale i charaktery. Kriminální zápletka je přímá a jednoduchá. O to víc překvapí nelogické reakce některých protagonistů korunované poslední větou policejního inspektora, která namísto, aby film ironicky zakončovala, vzbuzuje mnohem více otázek. PS: Staromilci ocení nádherná auta, která se v průběhu filmu vyskytují.

Film nemusí mít ty nejrealističtější efekty, aby diváka oslovil, a proto od nich klidně odhlédnu. Tenhle film má ale mnohem větší vady - banální a stokrát omleté dialogy, nesmyslný děj a podprůměrné herecké výkony. Noah Wyle je přitom docela sympaťák a Sonya Walger s britským přízvukem absolutně k sežrání, jejich potenciál nicméně zůstal pod taktovkou Petera Winthera trestuhodně nevyužit. Současně by někdo mohl scenáristovi Titcherovi vysvětlit, jaký je rozdíl mezi historií a mytologií. Samozřejmě, že se mohou v přiměřené míře mísit (za všechny: "Indiana Jones a nějaké něco"), ale zde je ona důležitá hranice dovedena ad absurdum. Opravdu škoda, žánr dobrodružných akčních filmů by si už zasloužil kvalitnější díla.

Asi největší pecka roku! Ačkoliv má být Rogue One oficiálně spin-off ke Star Wars, dá se říct, že má s ústředním tématem původní hexalogie víc společného než The Force Awakens. Star Wars není o stíhačkách, blasterech a – světe div se – ani o kulervoucích soubojích světelňákem. Původní příběh Star Wars je o tragickém osudu Anakina Skywalkera, posléze Dartha Vadera, který ačkoliv se v tomto filmu mihne jenom na pár chvil, stihne se v nich představit ve vší své podstatě, síle a zlověstnosti. Vader je však pouze doplňkem úzce spojujícím film s epizodou IV. Hlavní téma filmu je samo o sobě nosné a děj tak skvěle graduje až do dramatického závěru, kde dokonalou syntézu umocní hudba Michaela Giacchina. Vystihnout hluboké emoce a zároveň význam imperiálního křižníku zabodávajícího se kolmo do generátoru silového pole v souzvuku tří tónů dokáže v současném Hollywoodu snad jen on. Největší úžasností je ale jednoznačně Felicity Jones alias Jyn Erso. Charakterní, sympatická a neohrožená. Role jí sedne po všech stránkách a tak je možná škoda, že její postava prostupuje Star Wars univerzem pouze v tomto filmu.

5 hvězd za díly s RWJ. Ty další s Robby Motzem radši nehodnotim.

Krásná Sarah J. Parker, výborný Nicholas Cage a dávka drsného elvisovského humoru dělá z tohoto snímku nadprůměrnou komedii.