Petrus1

No né?! Já jsem mile překvapena. Kdo by řekl, že po (pro mě) naprosto nudné jedničce se znovuzrodí Dlouhán v takové pěkné podívané. Tady je vidět posun nejen v čase, ale i že se podařilo sehnat nějaké ty peníze navíc. Je tu dokonce i několik výbuchů. A z béčka je tu docela obstojný osmdesátkový horůrek. Nemusíte se bát, o kozy nepřijdete. :-) I když začátek je poměrně pomalý – kdy dva osamělí jezdi projíždí opuštěnými městy hledajíc Dlouhána a vyzbrojeni poměrně značným arzenálem se připravují na setkání s mužem z jiné dimenze. Já se teda v autech vůbec nevyznám, ale tohle žihadlo – jaxem zjistila zřejmě Plymouth Barracuda (s něčím podobným jsem se snad kdysi zběsile projížděla v GTA) – by se mi docela líbilo. I když pochybuju, že bych v něm odvezla svůj nákup z Kauflandu. Každopádně i Dlouhán je zase o něco lépe vybaven než v prvním díle. Má opravdu pěkně pekelný koule. Ty už zvládnou ledaco, bohužel jednu vadu přece jen mají – nerozeznají nepřátele od posluhovačů a tak jsem byla dokonce svědkem toho, jak to vypadá, když chlapovi koule v ústech natrhne úsměv. Nechybí ani motorové pily, krvelační trpaslíci, kyselina, pece v krematoriu a dokonce ostatky Sama Raimiho. Bez zbytečných snových sekvencí a nějakých hlubokých poselství to působí tak nějak lehčeji, akčněji a snesitelněji. Bylo to hezká jízda, která samozřejmě naznačuje, že pokračování na sebe nenechá dlouho čekat. A já se obávám, že to nejlepší z téhle série už mám za sebou.

Jako nemůžu říct, že by to nezačínalo hezky – taková šukačka na hřbitově...hmmm... i když nevím, jestli by se mnou ten kluk souhlasil. Ale jak jinak líp by chtěl umřít? ;) Hned ten začátek mě utvrdil v tom, že půjde o klasický béčko let sedmdesátých – kozičky mladé kočičky, potom se přidá hudební doprovod, masky, krev, hororový efekty a jiné podivné triky, klasická otázka: „Co se to tu k sakru děje?“ a vlastně i ten dabing. Takže jsem se těšila na nějakou fajn béčkovou jízdu, u které se spíš pobavím. Nebavila jsem se. Teda pokud nepočítám chlapa, který musí mít obrovskou sílu, létající stříbrnou kouli, která se přisaje na obličej a trochu vás odšťavní, pohyblivý prst v hořčičné omáčce, zápas s vlastním tričkem... teda něco v něm asi bylo. To kdybych dětem vzala marťabrouka, dala si ho do vlasů a začala sebou mlátit a ječet, bylo by to efektnější. Vlastně je to o nějakým malým zvědavým klukovi, kterej strká nos kam nemá, stalkuje svýho staršího bráchu, kterej díky tomu nechá nahou rozdělanou babu na náhrobním kameni a utíká za tím malým kazišukem, protože se lekl nějakýho děcka v kapuci. Zabila bych je oba, nechat tam mě! :-) Vlastně to nebylo dítě, ale nějakej mrtvej chlap slisovanej do trpaslíka, kterej ve virtuální dimenzi otročí. Anebo to bylo všechno úplně jinak? A mám si z toho zase odnést nějaké hluboké myšlenky? A ať už The Tall Man byl či nikoli, vymyšlen byl hezky. Bohužel zub času a zpracování silně kulhá. Ale je zařazen jako Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete. Já klidně mohla umřít v nějaké své erotické fantasmagorii - ve které mám taky chuť něco zmáčknou, ale rozhodně ne kvůli gravitaci ani horku - aniž bych tohle viděla. “Coscarelliho Fantasma, která se rozvíjí podle snové logiky, je výjimečným hororem, jenž pomyslně uzavřel 70. léta 20.století – s poselstvím, že člověk si nemůže být svým bezpečím jistý ani po smrti... snímek je sice bohatý na šokující scény, ale v prvé řade vyjadřuje strach mladých lidí ze samoty. Film otvírá i další témata: odchod z maloměsta a objevování tajemství sexu a smrti.“ Kolik poselství může takový obyčejný béčko vyslat do světa. Zřejmě ještě nejsem tím pravým hororovým nadšencem, protože tohle pro mě kult prostě není...Ale asi jsem takovým masochistou, že si pustím pokračování..

Nevím, jestli byl úplně ten nejlepší nápad dodívat se na originál, jít se vyčůrat a zapnout remake. Kdybych bývala byla tušila, co mě čeká, asi bych se vyčůrala, vyčistila zuby, pomodlila se za to, aby nikdo nikdy už žádný remaky netočil a šla spát. Ono to zezačátku je vlastně úplně to samý – ty samý dialogy, ty samý scény...akorát jiné herecké (nikoliv režisérské) obsazení a prostředí. Klidně bych Kiefera a Jeffa prohodila. Bridges na mě tak nějak působí jako úchyl od první scény – prkenný, lehce pajdavý, se slizkým úsměvem. Postupem času se to s originálem trochu rozchází a já si docela chrochtala, že to je snesitelnější, sympatičtější, logičtější, uchopitelnější a svižnější. Dokonce bezpečnější, protože v Americe vám na rozdíl od Francie nevykradou nezamčený auto. Blbost. :-) Ano, blbost je to výstižné slovo, které mě napadlo, když očekáváný konec nebyl koncem, ale pouze začátkem čehosi, co z toho sice udělalo aspoň částečný horor, ale naprosto dokonale pohřbilo tu syrovost a znepokojení, který vyznívá z originálu. Hollywood si žádá, scénárista píše a Evropan pláče. Původně jsem chtěla hodnotit stejně jako originál, ale za ten naprosto zbytečně natahovanej a změněnej konec nemůžu. Pokud se na to dívat chcete, vyberte si jen jeden film. Já každopádně už nemusím vidět znovu nic z toho.

To nám ta dovča pěkně začíná – v tunelu dojde benzín, paxe beze stopy ztratí přítelkyně a ke všemu ještě vykradený auto. Rex je prostě chlap na hovno. Když někdo není schopen hlídat stav benzínu v nádrži a nechá babu potmě v tunelu v autě samotnou, je to vůl. A jako takový je mi od začátku krajně nesympatický. A nezklamal ani dál - takový zůstal po celou dobu filmu – chová se jako pomatenej idiot. Vůbec celkově mi ty osoby byly dost nesympatické, paradoxně až na sociopata Raymonda. (I když nejsem si jista, že pojem sociopat je v tomto případě přesně to pravé – to by snad posoudil fundovaný psychiatr). Je to děs, když si uvědomím, kolik podobných zvířat se na této planetě nachází (možná i v okolí) – jaxi vše pečlivě plánují, trénují... No, ale někdy ani dobře vymyšlená finta alá Ted Bundy nezabere. A když všechny dobře promyšlené plány selžou, vždycky se nakonec najde nějaká husa, která si v podstatě naběhne sama. A nejen husa. I když nejde rozhodně o horor, ale o docela dobře vykreslené psychologické drama s dost neutěšeným koncem, nad kterým si kdejaký zdejší expert namastí ego, má mnoho ale. Nizozemština je pro mě poměrně těžko snesitelný jazyk (naštěstí nezní celý film), občas je to dost utahané, nudné a nesrozumitelné, chybí tomu nějaká jiskra a o postavách jsem již hovořila. Každopádně souhlasím s tím, že nejistota je to nejhorší. Lepší je vědět, mám ráda jasno! Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete “Raymond je ztělesněním zla a jeho neuróza směšná, byť její důsledky jsou pekelné.“ Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete “Navzdory věrnosti formě napínavého hororu, mezinárodní reklamě a přijetí snímku jako příkladu současné filmové tvorby v hitchcockovském stylu je Zmizelou nesmírně obtížné analyzovat v tradičních termínech žánru, už jen kvůli tklivému hudebnímu doprovodu, melodramatické atmosféře a soustředění na subjektivní vnímaní namísto vlastního vyšetřování.... Podobně jako v případě italských giallo nejsou ani holandské thrillery – a Zmizelá patří mezi nimi k nejznámějším a nejoceňovanějším dílům – tolik samostatným žánrem, jako spíš skupinou filmů vzpírajících se jasné žánrové definici.“

Ho-ho-ho-hou... tak zas po delší době film, kterej mi sedl jak prdel na hrnec. Spíš než horor - i když se vám může i teď místy rozbušit srcde, jednou jsem se dokonce lekla a dvakrát se mi ve sluchátkách ozval dost nepříjmný Scream of Fear - jde o naprosto dokonale vykreslenej thriller. Člověk v mým věku už ledacos viděl, tak celou dobu spekuluje, jak to vlastně nakonec bude. Jo, určitě se hodně věcí odtušit dá, ale jestli někdo tvrdí, že tomu celýmu přišel na kloub, tak jest neskonale geniálním kriminalistou. Anebo prostě normálně kecá. Víc prozrazovat nebudu. Kladivo v mým případě udeřilo přesně na mou hlavičku. Poslední dobou se mi do rukou dostávájí filmy, ve kterých se někdo někoho pokouší dostat do blázince. Nevím, jestli to mám brát jako nějaké znamení, ale začínám být lehce schizoidní. Snad to v mým případě budou jen děti... I když...budu si radši dávat majzla. Taky mě napadlo, že by bylo fajn, kdyby mě též nějakej fešák pořád někam nosil. Né, že bych toužila bých chromá, ale líná jsem na to dost. Bohužel mně by museli na tuhle funkci najmout minimálně Hagrida. Teda spíš jeho bratra. Ronald Lewis, kterýho jsem poprvé zaznamela ve snímku Stop Me Before I Kill!, by si na mně akorát tak polámal záda.

Musím říct, že kdybych napřed neviděla původní němý film z roku 1927, asi bych své hodnocení o hvězdu zvýšila. Njn, vše má své pro i proti. Když už totiž víte, jak to celý dopadne, v podstatě jen sledujete zpracování. Ale musím uznat, že i když to spíše působí jako obyčejná detektivka, která má v sobě i nějaké dobrodružné prvky (budete dokonce hledat poklad), těch závěrečných pár minut bylo docela napínavých a možná bych se i trochu bála. :-) Pokud bych měla dál srovnávat s verzí původní, kde se samozřejmě dialogy objevují v samostatném obrazu mezi scénami, tak toto je tak ukecený, že jsem někdy ani nestíhala sledovat, co se děje kolem a jen zběsile četla titulky. Co se vtipných scén týká, jak už tu zmínilo pár uživatelů, všechnu pozornost na sebe strhnul Wally. Ale mně to vesměs nějak nevadilo. Jinak teda nevím, jestli existuje krom Cicily ještě někdo, koho by utišilo ječení strčením prstu pod nos. Mohu jen říct, že když ječím já, doporučuju se ke mně vůbec nepřibližovat a už vůbec ne mi něco strkat pod nos či blízko úst. Mohlo by to mého tišitele dost bolet. :-) A když se zaměřím na hlavní hrdinku – první dámu – mladou, krásnou a okouzlující - obávám se, že ji zaštítila nepřístupná a tajemná Miss Lu. Tak vypadá správná číča a ne nějaký vraždící maniak. A když už jsem u těch koček: Nemlaťte prosím do okna židlí, když vás něco vyděsí, ona není Kočka jako kočka.

Tak poprvé jsem u toho usnula. Když na něco v noci čekáte a ono to stále nepřichází, není se ani co divit. Humorná složka na mě nepůsobila skoro vůbec, zasláma jsem se jen jednou a to bylo stejně z titulků. Myslím, že je to ale spíš dáno absencí hlasovou, kdy není slyšet ironie, tón, dynamika, dramatičnost apod. Snad mluvená verze bude minimálně v tomto ohledu přínosnější. Prostě jak někdo v němém filmu nikam nepadá, nekope někoho do zadku, nehází dorty apod, (jak to známe od Keatona a Chaplina), asi to na mě nefunguje. Námět a začátek perspektivní, ale potenciál nevyužit. Já bych spíš řekla, že je to taková milá úsměvná detektivka s trošičkou toho postrašeníčka, které možná kdysi fungovalo. Dnes už ne. Docela jsem se nudila, bohužel. A jak to asi dopadne, když se do vás zabodne péro a vy se nemůžete hnout a musíte sledovat, jaxe dvě dámy svlékají? All men are alike, only some are worse. A ženský jsou vůbec nejhorší :)

Tam někde (kdo ví kde) stojí na skále starý temný dům. Byl to dům plný hříchu a rozkoše a dnes v něm žije taková normální rodinka – táta s jednou nohou v hrobě, tři pošahaný děti (pobožná dcera a její dva bratři – jeden zbabělec a druhej šílenec) a jejich komorník s vizáží pana Karloffa. No a když uvíznete v bouři století poblíž tohoto teplého hnízdečka, nezbývá vám než zabušit na vrata, překonat prvotní hrůzu z huhňavého, zjizveného komorníka a vstoupit do jeho útrob. Ze vší té podivné sebranky, co se tam v noci sejde, bych si šla zavdat akorát tak s komorník, který se chová jako necivilizované zvíře, když se opije (jako já) a navíc se jmenuje Morgan. :-) Ani by mi k té kalbě nevadil ten Saulův smích, ten divnej řev, při kterých v žiláh tuhne krev, divnej smích, krutej smích... uauááá... Všechno lepší, než vnímat tu přiblblou přeslazanou lovestory na první pohled, ze které Will nevyleze jako dobrák, ale jako vůl... Závěr zalitý sluncem a úsměvy tomu taky nepřidal. Pro mě zbytečnej nudnej film, který nepůsobí ani horororově, ani komediálně. Přesto ho najdete zařazen jako Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete. Možná tak akorát pro zaryté fandy Borise Karloffa. Ale ten gin bych si dala! “Snímek se sice inspiroval starší látkou (Leniho filmem Příšerná chvíle z roku 1927), ovšem předjímá způsoby, jimiž se horor 70.let vyrovnával s fenoménem nefungující rodiny... Jistá scéna s rodinnou večeří nenápadně připomíná o dvaačtyřicet let mladší klíčový moment Texaského masakru motorovou pilou.“ Poznámka: Snímek byl stažený z distribuce v roce 1963, kdy se objevila druhá verze (režie William Castle). Poté bylo dílo dlouho považováno za ztracené; do oběhu se vrátilo zásluhou režiséra Curtise Harringtona.

Jestli máte dítě autistu, buďte v pohodě. Zaplaťte mu kurzy katare, juda, krav magy, boxu, kickboxu, nindžucu, kendá a podobných zocelujích sportů. Dále soukromé lekce u Norrise, Deasela, Willise, Van Damma a jiných zabijáků. A mlaťte ho od útlého věku od rána do večera hlava nehlava. Po střední škole v nějakém státě na Blízkém východě (Izrael se jeví jako dobrej nápad), kde si osvojí cizí jazyk, ho přihlašte na ekonomku v Ostravě. Pořiďte mu předplatné Zbraně a nabojů. Případně klidně kontaktujte přímo Bena Akaňku – jistě metodou Stanislavského pročůral u tréninku s odstřelovačkou nejedny kaťata a prolil mnoho potu a krve s bojovými mistry. Vyplatilo se! Občas dítko vemte na nějakou výstavu abstraktního umění. A máte v podstatě zaručeno, že se z něj stane slušnej člověk s dobrým dárcovským srdcem a výdělkem vyšším než průměrná hrubá mzda v ČR a že si ve svým izolovaným obytným karavanu pověsí nějakou mazanici, nad kterou bude po nocích sadomasochisticky masturbovat, jelikož sociální intimní interakce nebude stejně nikdy schopen. Popsanou metodu aplikujte i na sourozence bez nervových poruch, snad se dostaví úspěch obdobný. Já to jdu zkusit na ty moje dacany, výprask se jeví jako nejlevnější varianta a někde se přece začít musí...

Tohle se teda moc nepovedlo. Mám ráda valéčný filmy i horory a taxem myslela, že jejich kombinace bude pro mě požitek. Bohužel na válečnej film je tam nějak málo akce - střílí se především naprázdno a Němci bojují hlavně sami se sebou (a svými děsy). Přijdou i nějaké výbuchy, ale taky bez efektu... a že by si nácci neuměli nějak líp poradit s dělostřeleckou municí... se mi ňák nezdá. Na to, aby to byl horor, mi chybělo trochu víc napětí, hrůzy, zla, krve apod. Navíc plakát vypadá povedeně - ale teď je potřeba říct, že je dost zavádějící. Takže bych to spíš zaškatulkovala někam do lehce mysteriózního dramatu z konce druhé světové války. Bohužel pro mě. Navíc se musím přiznat, že jsem u toho poprvé usnula. Závěr už docela jde, nápad to není špatnej a rozuzlení by se taky dalo (teda jakžtakž, protože si nejsem jistá, že jsem to úplně pochopila - hlavně s tím nožem), ale nějak se to někde celý posralo nebo co... navíc jsem občas nevěděla kdo je kdo nebo co se tam vlastně děje... prostě to nefunguje a já na to až do konce koukala s docela otráveným xichtem.