Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (1 338)

plakát

Nepouštěj mě (2011) odpad!

Nemám sebemenší ponětí, co tím chtěl básník říct. Celej film na mě působil obdobně, jako kdybych si pustila home video nějakého znamého. Pro jeho nejbližší to výpověď mít může, ale ostatním to nic neřekne. Zase jeden z těch filmů, jehož dokoukání mě doslova vyčerpalo.

plakát

Vendeta (2011) 

Film dost dobře pracuje s napětím, nikdy jsem se nenudila déle jak jednu scénu, o psychologii ani nemluvím, málokdy se mi stane, abych u postav přebíhala ze sympatií k antipatiím a naopak. Jak jsem Vetchého postavě ze začátku fandila, tak jsem ji v průběhu filmu začala nesnášet, abych ji ke konci zase docela chápala, s klukama v opačném pořadí myšlenkových pochodů zrovna tak. Mládež tu neměla mnoho prostoru, takže ani křečovité herectví, jaké u ní v českém filmu bývá zvykem, se nekonalo. Roztřesenou kameru mimořádně chválím, jen podpořila pocit tísně. Ač to není nejpříjemnější pokoukání, když nad tím člověk přemýšlí hlouběji, samotný film se podle mě hodně povedl a devadesát minut uteklo rychleji jak kdejaká krátkometráž. PS: Ten obsah psal snad nějaký zarytý fanoušek Mementa a mozaikových filmů, že celý děj filmu tak dokonale zpřeházel :D

plakát

Pompeje (2014) 

Cha, dobrodružné fantasy a filmy odehrávající se v dobách, kdy ještě místo žárovek vládly louče, nevyhledávám, málokdy mě baví. Pompeje jsem stáhla jen kvůli 3D, ikdyž jsem si říkala, že jak se znám, u vytržení z toho nebudu. Obavy se jen zvýšily, když jsem si v úvodních titulcích přečetla jméno režiséra, kór po nedávném zážitku s paskvilovým maratónem, jenž si troufl zcela neoprávněně pojmenovat podle mojí oblíbené herní série. No, Pavlík překvapil, Pompeje na mě dýchly takovou tou pohádkově akční atmosférou, kterou jsem cítila třeba při hraní perské série. Do toho romantika v klasickém hávu chudák, dáma a slizoun, jehož měšec vládne, to holt táhne, ať už v podání Senátor-princeznička-gladiátor, nebo třeba Vévoda-kurtizána-pisálek, těch variací už tu bylo, ale když se to dobře napíše, bývá to i opakovaně zábava. Konec... to je jako Titanic, v němž vodu vystřídal oheň. Pompeje prostě nejsou vůbec originální, jen si berou od všeho osvědčeného trochu, a já protentokrát uznávám, že to je v tomhle případě dobrý tah, protože mě to mimořádně bavilo. A hlavně, co se musí nechat, to byl zase jednou film, ve kterém akci nestříhal epileptik, a byla přehledná. To je dneska u velkofilmu, v němž se to řeže o sto šest, malý zázrak. A to 3D: *** kvůli němuž jsem to stáhla? Nebylo špatné, sice nebylo výrazné nijak extrémně, ale prostorovost byla slušně znát (v tom lepším slova smyslu, než jak to bývá myšleno u trapných 2D konverzí bez efektu). Paule, normálně bych tě v tý aréně nechala nejradši pořádně vymáchat, ale tentokrát ten palec přece jen zvednu. Pompeje jsou hned po Rallye smrti tvůj nejvydařenější film. Sice hloupý, ale i tak zatraceně zábavný. 70%

plakát

Čínská čtvrť (1974) 

Solidní kriminálka, akorát jsem čekala něco více ve stylu L.A.Noire a to se bohužel takřka nedostavilo. 60%

plakát

Předstírání (2014) (seriál) 

Awkward s lesbickou zápletkou, nic víc nic míň. Rita Wolk je neskutečně roztomilá (hrozně mi připomíná Spencer ze South of Nowhere, vzhledem i povahou, ačkoli tam jsem spíš žrala Ashley). Jen ten Sulkin spíš vypadá, jako by vypadl ze Stmívání, a nechápu, co na něm holky viděj (že je bledej a načesanej jak ...?). A že zbytkem vykrádá Awkwardovského Mattyho ani nemluvím. Na jedno podívání koukatelné, ale na opakování jsou lepší, originálnější, seriály. Viděny čtyři díly, doukoukám asi jen kvůli té Ritě. První série shlédnuta, moc toho nepřinesla, celkově tak za 50%

plakát

Je to i můj život (2009) 

Hned po zhodnocení jsem mrkla na filmografii Nicka Cassavetese a musela jsem se pousmát, z tříhvězdičkových hodnocení mi u něj roste pěkný panelák bez výklenku :-) Je to prostě ryze průměrný režisér a tento film se v jeho filmografii nijak nevymyká. Bavila mě jen Joan Cusack a linie u soudu, zbytek byla klasická hra na city, která na moje slzné kanálky vůbec nezapůsobila.

plakát

Vesnická aféra (1995) (TV film) 

Ono by to i na ty tři hvězdy mělo, protože to není o nic horší než podobná tv tvorba, například Konkurrentin, ale stejně tak je to prostě ohraná klasika, bez jakéhokoli oživení, která divákovi nic extra nedá. Sophie Ward je nenápadně sexy, zato Kerry Fox by mě se svým nic neříkajícím zjevem nenalákala ani na panáka becherovky, takže romantika bez jiskry. Devítiletou Keiru bych tady skoro nepoznala, já jí vlastně nepoznala vůbec, zoubky asi začala cenit až s věkem. 50%

plakát

Mamka & taťka (2008) 

Na horor málo brutální, na komedii málo nadsazené. Ale i tak jsem se docela slušně bavila, sem tam dech zatajila, sem tam se pousmála a potichoučku dokoukala, jsem prostě hodná holka. Rodiče by ze mě měli radost.

plakát

Tenkrát na Phuketu (2011) 

Sochoking uhodil hřebíček na hlavičku s tím, že Magnusson je švédský Jirka Mádl. Já se od chvíle, co jsem si ten komentář přečetla, prostě neubráním srovnání, kdykoli se na něj podívám, ty ksichty jsou fakt přesný :) Tenkrát na Phuketu je typická letní romkom, se vším, co k žánru patří. Takže tu hlavním hrdinům nechybí ani potrhlí kamarádi, ani drahé polovičky, které mají svým charakterem dávat jasně najevo, jak jsou pro ty dva, co musí skončit spolu, stejně strašně nevhodné. Phuket se od jiných romantických komedií doopravdy liší snad jen znějící švédštinou, jinak je to prostě klasika přes kopírák, ikdyž se sympatickým osazenstvem. Je to tak trochu Sandlerovka (50x a stále... hlavně), v níž chybí drsný a fekální humor, který je nahrazen příležitosným situačním humorem a nějakou tou hláškou (pánovo rozplývání se nad cenou piva, týpek, co vždycky schytá blbýho šéfa, nebo rozjezd vodního skůtru mě i po několikaté hodně baví a takovejch milejch drobností je ve filmu nemálo). Nevím, jak je na reálném Phuketu, z filmu, který se na něm odehrává, každopádně čiší moc příjemná letní atmosféra, kterou by člověk nejraději nasál na vlastní pěst, nejlépe se Susanne Thorson na sousedním lehátku, protože ta ženská, ikdyž umírněná, má charismatu na rozdávání a v jejích očích jsem se málem utopila. Dobrovolně. Jelikož si některé scény a hlášky pouštím opakovaně, zvedám na čtyři. 70%

plakát

Labyrint mysli (2013) 

Díky samotnému začátku ke konci dost předvídatelné, stejně tak je právě začátku škoda, protože navnadil na film o lidech, kteří dokážou číst vzpomínky jiných. Být to sci-fi thriller ve stylu Minority Report a podobných, mohla to být pecka, takhle je to jen průměrná vyšetřovačka. Taissa mi narozdíl od své starší sestry příliš neuhranula, zato Strong tu byl asi největším kladem filmu, hrál výtečně. 50%