Recenze (170)
Zapomenuté místo (2003)
Pro mě jeden z těch filmů, které tak nějak přirozeně, nenuceně plynou. Dobře se na ně kouká, mají i svou hloubku, ale při tom pohodovém koukání zároveň člověk pořád podvědomě čeká něco víc. Herecky parádní, námětově a scenáristicky taky, ale uvítal bych větší jiskru, náboj, drama, zápletku, emoce, zvrat, kontrast, hlubší vtažení, prostě něco, co tento příběh povýší na dobrý film. Z tohoto filmu mám pocit, asi jako bych poslouchal kvalitní hudbu, ale hrozně potichu.
Krvavý diamant (2006)
Ve mně se to celý film tak nějak převalovalo. Di Caprio výborný, myslím, že jeho výkon to držel výš než kdyby jeho roli hrál někdo míň hvězdný. A s Di Capriovoým prvoligovým výkonem i charismatem se mi mísil "lepší akčňák", se vším, co k němu patří - řada scén zbytečně laciných, snad přehrávaných či jak to vyjádřit. Proto to převalování, které navíc trvalo skoro dvě a půl hodiny. Nebyl to prostě film, který by mě vtáhnul a držel, vypadával jsem z něj. Vždycky jen vtáhnul-pustil-vtáhnul-pustil...
Goyovy přízraky (2006)
Já si tento film parádně užil. A to doslova od prvního záběru, ze kterého jsem pocítil sílu parádní kamery a tento pocit vydržel celý film. A nejen díky kameře. Nadchnul mě i příběh, který velice zajímavým způsobem skloubil život významného člověka s řadou důležitých událostí doby, kdy žil. Člověk dostal příležitost si uvědomit, kolik se toho během jednoho života v lidské společnosti událo, což beru jako nečekanou přidanou hodnotu tohoto filmu. Za mě jasných pět hvězd.
Drive (2011)
Akčňák, který je něco víc než akčňák. Na Refna podle mě trochu netypický, nikoli prostředím, ale způsobem zpracování. Je to prostě jiný film než Blleder nebo Pusherové. Nepadal jsem přímo na zadek, ale pořád se něco děje a má to něco do sebe, zvláštní atmosféru scén i spád, takže s přehledem udrží pozornost. Škoda úplného konce, který je vyloženě odfláknutý a nelogický. Za mě něco mezi třemi a čtyřmi hvězdami, trochu blíž k té čtyřce.
Hráči (1998)
Jít tam, kam tě táhne srdce, ať je to cokoli. I když to někdy znamená vzdát se všeho, co doposud tvořilo tvůj život. Takhle vnímám tenhle film postavený na vášni k pokeru. Mladý Daemon i Norton herecky kralují, ale i ostatní plní své role výborně. Třeba takový Malkovich... Film se nemá zač stydět, dokáže vtáhnout a pohrát si s emocemi. A tak to má být.
Já, padouch 2 (2013)
Druhý díl "Padoucha" mě na první shlédnutí nezaujal. Upřímně - byl jsem z něj doslova zklamaný, čekal jsem po "jedničce", která se mi líbila moc, víc. Druhý díl na mě působil - na rozdíl od prvního - křečovitě, nepřirozeně. Po čase jsem si k němu ale sedl znovu a - nestalo se mi to poprvé - se mi líbil mnohem víc. Jelikož to znám i z jiných filmů, uvědomuji si, jak důležité je být s filmem "sesynchronizovaný" náladově. Takže jsem své původní hodnocení o hvězdičku vylepšil.
Já, truchlivý Bůh (1969)
Ač je tu hlavním hrdinou Miloš Kopecký, já si na tomto filmu nejvíc užil Pavla Landovského. Mému vkusu úplně nesedl scénář, proto ta hvězdička dolů. Lanďák si jich ale zaslouží za svůj výkon pět určitě, je neodolatelný a dokonalý, na to, co předvádí, by se dalo koukat pořád dokola.
Utrpení mladého Boháčka (1969)
Výborný Pavel Landovský ve své (asi) jediné hlavní roli. Kdo má mladého Lanďáka rád, tady si ho užije vrchovatě, je to opravdu ukázka jeho mistrovství. Ale není to jen o něm, scénář a výkony ostatních herců mu skvěle sekundují. A musel jsem se smát, když se ve filmu mihnul mladičký Jan Kanyza v roli pubertálního tvrďáka.
Úkryt Černého Billa (1965)
Parádní dílko ve všech rovinách - námět, zpracování, úžasný Jan Tříska jako vypravěč, pravá westernová hudba, je prostě cítit, jak si to tvůrci užili.
Vrah skrývá tvář (1966)
Další z poctivých československých detektivek šedesátých let. Výborné herecké výkony, pro tehdejší generaci herců, ale i režisérů jaksi samozřejmé. Prostě kvalitka.