milancecil

Po již dříve zhlédnutých filmech, Zbytečná krutost a Tahle země není pro starý se "Fargo" stává mojí třetí pomyslnou diváckou zastávkou v poznávacím putování filmografií bratrů Coenů, podle mého očekávání opět působivé drama, s další svéráznou kriminální zápletkou, tentokrát v případu Jerryho Lundegaarda, odhodlaného řešit své finanční těžkosti způsobem, který velmi brzy přeroste jeho až naivní očekávání snadného průběhu a tak i rychlého získání potřebné peněžní částky, události se jakoby až se zlomyslnou nadsázkou vymykají a nabývají vinou dalších aktérů podobu krvavého běsnění, které rozsahem na dlouho přetrvá v paměti širokého okolí jako temné memento, opravdu syrová podívaná s až mrazivě cynickým akcentem, mistrovsky vystupňovaná až k závěrečnému děsivému vyvrcholení, ano, takové zločinné úmysly a následně i dokonané činy nemohou mít povzbudivé konce, jen krutá vyústění.

Proč byla tak krutě zasažena právě ona? Vždyť si jen tak jako v jiné dny užívala svého mladého života, v překypující radosti, naplněná štěstím a přízní, nikomu přece neublížila, ani neškodila, přesto právě jí tak drasticky zasáhl do života nenadálý střet se žralokem, v mžiku jeho útokem ztratila levou paži, kus svého těla, tak podstatnou část sebe, ano, mohla tehdy ztratit úplně vše, těžké zranění nepřežít, taková je snad pro ni jediná útěcha, ale příliš chabá, když její životní plány a očekávání talentované surfařky byly tak vysoko, teď je jen litovanou a utěšovanou dívenkou, vzbuzující u ostatních v okolí soucit i rozpaky, tak mnoho se změnilo a již nikdy se nevrátí, jsme diváky niterného drama, jež by nás mělo podnítit až k významným existenciálním úvahám, jak právě jen skrze prožitou bolest a ještě bolestivější následné usmiřování s novými, hluboce zdrcujícími skutečnostmi, se stáváme lepšími lidmi, až mezním zmobilizováním vnitřních sil se pozvedáme a posouváme pomyslně po hodnotových příčkách do vyšších úrovní, blíže k životní moudrosti, k soucitu a sounáležitosti s utrpením jiných lidí, k ochotě pomáhat, šířit naději i tam, kde víra se v zoufalství vytrácí. Zajímavý komentář: Fridecka

Po téměř roce jsem se odhodlal na představení do filmového sálu a shlédl patrně to nejzajímavější, co aktuálně v nabídce kin je, jen velmi úsporné, rozsahem drobné komorní drama, výrazně vystavěné kolem postavy rozvedené ženy, matky Adele a závažných událostech pěti květnových dnů v roce 1987, není to příběh, kterému bych snadno a bez výhrad uvěřil a nekriticky ho do sebe přijal, ale už jen situování děje do generačně vzdálené doby lze pojmout právě jako snahu o zvýšení přesvědčivosti, ano, možná tehdy to tak vše mohlo být, i když pochyby při sledování přetrvávají, postupně jsem se s vývojem událostí sblížil a vnímal je s větším zaujetím, ale rozporné pocity přesto nic nepřekonalo, Kate Winslet ve své roli předvedla to nejlepší, co jí takto vymezená postava dovolovala a nepochybně zajistila dílu úroveň, kterou by někdo jiný na jejím místě určitě nedokázal udržet a nechal námět spadnout pomysleně o několik pater níže, díky za její ztvárnění labilní, úzkostné ženy, zmítané vnitřními konflikty, právě pro její výkon se k filmu s odstupem času ještě vrátím a možná svůj náhled na dílo přehodnotím.

"Kite. Mám pro tebe otázku. Máš rád lidi? Ale jo. Tak proč jsi to dělal? Nevím. Chtěl jsem být zločinec, ale ne takhle velký." Ano, snad tak velký počet zastřelených za sebou ten pětadvacetiletý mladík opravdu zanechat nechtěl, vraždění pro něj nebyl cíl, jen chtěl být co nejdéle se svou milovanou Holy, pro něj tak okouzlující a přitažlivou, i když věkem k němu ještě mladinkou, jen patnáctiletou dívkou, právě jeho vášeň k ní to vraždění osudného odpoledne začala a Kit ze svého revolveru poprvé a opakovaně vystřelil na člověka, chtěl zastavit jejího otce, aby mu zabránil přivolat policii, když ho přistihl v jejich domě, jak připravuje dívčiny věci k útěku z domova, chtěl s ní být a žít podle vlastních pravidel, i když tak v ostrém konfliktu s realitou, za každou cenu, surově, bez lítosti, další a další smrtící střelbou se bránit zatčení, oddalovat den ode dne nevyhnutelné, tak nám v dramatickém ději Terrence Malick přiblížil osobitým způsobem svoji představu o průběhu tehdejších tragických událostí, které se skutečně v roce 1958 v Jižní Dakotě staly, jen v jeho pojetí je příběh vyložen v širších souvislostech, opět s použitím působivé obrazové symboliky, tak aby se k vnímavému divákovi dostal mnohem silnější zážitek a třeba ho i podnítil k hlubšímu zamyšlení, kde jsou skutečné příčiny zla provokujícího takové násilí, kdy až následná, opožděná odezva otřese lhostejnou společností, ve které bezohlednost a násilí přetrvává v nejrůznějších formách, tak kriticky působivé bylo mé další setkání s dílem Terrence Malicka, v chronologickém protisměru v pořadí již páté a opět mi jen potvrdilo výjimečnost postavení tvorby tohoto mnohými diváky nedoceněného tvůrce. Zajímavý komentář: Fridecka

Naprosto úchvatné dílo, výjimečné především obrazovým zážitkem, takovým, který v nás na dlouho přetrvá, pokud se mu svou vnímavostí plně otevřeme, nelítostné drama lidí jakoby ztracených ve svých vlastních pustých životech, jen tak ze dne na den nuzně přežívajících, bez domova, jen díky příležitostné práci, těžké, úmorné, na dno vysilující, přesto ještě žijících v nitru s nezahubenou touhou po zítřcích s nadějí, tak se před námi na obilných, do široka rozlehlých pláních odehrává milostný příběh mladého páru, lidí, kteří se pokusili vyprostit z pout své zoufalé, postupně ubíjející každodennosti, náhle a převratně, díky lstivé lži se chopit možnosti zůstat na farmě a nemuset, tak jako ostatní putovat opět pryč, daleko, do další nejistoty, usadit se, dát životu promyšlenější směr, ale nic není jen tak zadarmo, vždy člověk musí dříve nebo později za nabytou výhodu zaplatit a tak mladík Billy a jeho milovaná Abby musí své skutečné city tajit, skrývat svoji vzájemnou náklonnost, dále hrát pro okolí zvolené role sourozenců, bratra a sestry, snažit se nepřipravit chybou o nabytou naději na šťastnou budoucnost, žádná lež, ani podvod však nikdy nejsou člověku trvalou oporou a nakonec si daň za sebe od něj nemilosrdně vyberou, opravdu mimořádně přesvědčivý, s hlubokou moudrostí, mnohdy jen v obrazových náznacích, jen pečlivě promyšlenou symbolikou vyprávěný příběh, bravo!!!

Skromné, komorní, drobné dílo, přesto poutavé svým výrazným námětem, pomalu, poklidně plynoucí tempem jako mohutný tok řeky Hudson, v níž, jen obklopený chladnou masou vody a svými myšlenkami na sebevraždu, plave odhodlaně směrem k ústí řeky, k mostu Verrazano, mladý muž, před pěti lety ztratil tragicky těhotnou manželku a právě v ten samý den chce i on na konci své dlouhé plavecké cesty zemřít, den za dnem, míli za mílí se přibližuje ke svému konečnému cíli, je v sobě pevně rozhodnutý, ale jeho dva průvodci na motorovém člunu, přátelé Liz a Jeff, to přece jen nevzdávají a zkouší ho během dlouhé plavby od smrti pozvolna odradit, tak se před námi odehrává velmi citlivé, uvěřitelně vystavěné existenciální drama, plné významných myšlenek, postupně se nám odkrývají momenty a hlubší souvislosti, které ovlivnili životy těch tří, všichni mají důvod k zamyšlení, jak dále žít, jak své životy naplnit, opravdu skvělé dílo, s řadou podnětů k zamyšlení, blízké spíše lidem, kteří v životě stejně jako Paul hodně trpěli a dokáží tedy bolest a jeho motivy, skutečně niterně pochopit. Zajímavý komentář: Fridecka

Velmi zvláštní, pečlivě propracovaný psychologický příběh, jež nás nepochybně svou obsahovou závažností i způsobem ztvárnění pevně uchvátí, sledujeme fascinující drama věhlasného plastického chirurga Roberta Ledgarda, badatele bez jakýchkoliv etických zábran, který pro osobní pomstu použije svých mimořádných odborných schopností, postupnými operacemi převratně změní život mladému muži, sice zavrženíhodnému násilníkovi, který těžce ublížil jeho psychiatricky léčené dceři, přesto způsob jeho potrestání je pro nás naprosto šokující, ale zároveň i provokuje k úvahám, kdo bychom vlastně potom byli mi sami, pokud by na nás nedobrovolně někdo provedl takové podobně rozsáhlé fyzické změny, co by se stalo s naší mentalitou a psychikou, kým bychom se potom vlastně cítili být, stále mužem uvězněným v ženském těle nebo ženou, jistě je to téma pro fantaskní uvažování, přesto provokativně zneklidňující, kde jsou ty skutečné meze našich odlišností a kde se vnímání nás samotných překrývá. Opravdu skvělé dílo, které si jistě zaslouží opakované shlédnutí a následně i hlubší zamyšlení, bravo!!! Zajímavý komentář: Fridecka

Dva po sobě následující doživotní tresty, takový je vynesený rozsudek pro Andyho Dufresna za údajné spáchání dvojnásobné vraždy, za zastřelení své nevěrné manželky a jejího milence, těžký zločin mu sice nebyl spolehlivě prokázán a jeho vina byla poznamenána pochybnostmi, přesto se on, v životě úspěšný a bezúhonný, dostává do toho nejpřísněji střeženého zařízení v zemi, kde uvnitř, za vysokými zdmi jsou pravidla tak hrubě odlišná od těch, podle kterých on roky spokojeně žil, zde nemá pro nikoho lidskou hodnotu a žádnou vážnost, je jen nově příchozím, který má být co nejrychleji a hlavně důkladně přetvarován na další, spolehlivě fungující součástku v hierarchicky uspořádaném mechanismu, z jehož bezproblémového a neměnného chodu se mnozí úspěšně naučili těžit, nemá žádné výhody, ani úlevy, jen zažívá útlak, kterému se nelze vyhnout a nahrazuje jej jen další, ještě surovější, ještě bezohlednější, a právě v takových momentech se projeví jeho silné, odhodlané lidství, jeho duchovní převaha, která se pro ostatní postupně stává stále více respektovanou a inspirující, dokazuje, že i v takovém hrůzném prostředí může lidskost se všemi svými charakteristickými rysy přežít a šířit naději, tedy to nejdůležitější pro důstojné lidské konání, ano, toto jistě bude navždy jeden z nejpůsobivějších příběhů, který v sobě obsahuje tak silné, motivující poselství. " To strach dělá z lidí vězně. Naděje jim dává křídla."

Na skutečných událostech založené a působivě zpracované společenské drama o moci a bezmoci v prostředí vyhrocené nesnášenlivosti mezi organizovanými etnických skupinami, o jejich silném vlivu, který zasáhl i do chodu a výuky na střední škole, příběh mladé, odvážně učitelky Erin Gruwell začínající s třídou prvního ročníku na Woodrow Wilson High School v Long Beach v Kalifornii, kdy ona sama, jen se svou neústupností a silným přesvědčením, dostane své studenty i přes počáteční, beznadějně se jevící konfrontaci, postupně do stavu usmíření, vzájemné tolerance a ochoty ke spolupráci, podaří se jí tak něco naprosto mimořádného, až popírajícího trudnou realitu tam venku, před branami školy, rozvine v nich to, čemu soustavné pouliční boje po léta bránily, úctu k sobě samým a k sobě navzájem, přes zájem o pochopení jejich obtížných životů a podmínek v nichž mimo školu žijí dokázala pro ně vytvořit ze školní třídy jakoby velký záchranný člun, kde všichni pospolu sdílejí společný cíl, změnit svůj dosavadní, bezvýchodně vypadající život, odpoutat se od něj a přeplavit směrem, kde pro ně pojem životní perspektiva nebude jen bezobsažné, prázdné slovo, pomohla jim objevit možnosti pro jejich vlastní uplatnění mimo svět každodenního násilí a strachu, skvělé a povzbudivé dílo, s bez pochyb oprávněným diváckým ohlasem, vždyť právě taková témata budou patřit v kinematografii vždy mezi ta nejcennější.

Jsou tak trpké zkušenosti, že nás poznamenají na zbytek života, je krutě prožitá bolest, kterou v nás nic nedokáže utišit, je ponížení, které hluboko v nás ulpí jak nesmytelná špína, už pro nás nic není jako dříve, naše pocity zastřel temný stín, je tak těžké se někomu svěřit, raději sami sebe umlčíme a jen s odevzdaností přijímáme všechno to obklopující nepochopení, tak jak se snaží sžít se svým hrůzným zážitkem Melinda, křehká, jemná dívka, oběť znásilnění, nikdo nebyl za zločin potrestán, jen ona žije v opovržení těch, kteří tehdy na školní párty byli, je tou, která v děsu a bezradnosti, zasažená násilím hledala pomoc přivoláním policie, zůstala sama, mlčící, v tichém vzdoru, přesto stále se svou mimořádnou lidskou hodnotou v sobě, nevzdala se, jen vyčkává, až jí čas napomůže získat skrze prožívanou bolest tu tak potřebnou sílu, až pak se vzepře a vystoupí se svou pravdou, tak skvěle provedené, velmi závažné dílo jsem nečekal, vždyť takovou obětí se přece může stát i někdo nám blízký, ta hrozba jen těžko z našich životů vymizí, jen obtížně můžeme násilí ve všech jeho podobách úspěšně předejít.