milancecil

215. Není třeba složitě spletitých příběhů, abychom pochopili, co je v životě tou nejhojivější silou a přímo v nás samotných, jen jí v sobě probudit a nechat hojivě působit, pak není ran, které by se nedokázaly cele zahojit, stačí jen otevřít srdce a milovat, každý může být léčitelem sobě i druhým, stačí jen odkrýt tuto pravdu a začnou se dít zázraky, jen nesmíme být netrpěliví, rány mohou být velmi hluboké a zranění rozsáhlá, to když se vinou událostí stane něco tak bolestného, jako prožila mladinká Grace a její kůň Pilgrim, hluboce souznějící pár, když tragédie roztříští to nejniternější spojení dvou tak fyzicky odlišných bytostí, kde porozumění není v rovině slov a ztracená důvěra nemá pro sebe vysvětlení, pak pomůže jen prostředník, jakým je právě Tom Brooker, šaman, který vládne i jiným jazykem a nabídne oběma zraněným to nejdůležitější, vysvětlení, aby oba pochopili, otevře jim tak novou cestu k opětovnému duchovnímu splynutí, tolik moudrosti a citu nabízí divákům jen málo filmů, jen ty výjimečné, mezi ně se právě tento nezpochybnitelně řadí a pro mne mezi nimi i zůstane, bravo!!!

214. Myslím, že snaha o poutavé zpracování hodnověrně angažovaného dokumentu se zdařila, právě takový způsob upozornění na dlouhodobě neblahý vývoj je jistě na místě a naši pozornost si určitě zaslouží, i když na nás zatím nijak zřetelněji nedostatek nedoléhá a na rozdíl od zmiňovaných oblastí světa, vodu máme stále, každodenně pohodlně v dosahu, ano, jistě je to pro nás velký, nezpochybnitelný civilizační výdobytek, ale také ne s neměnným stavem, jak se přesvědčivě ukazuje, vše může být jednoho dne i pro nás náhle nesnadno řešitelný problém, zvláště když se voda změnila ve výnosnou komoditu a její vlastnictví se stává stále mocnější politickou silou vlivných skupin i jednotlivců, rozhoduje o životě a smrti, o míru a válce, přitom právě spravedlivá možnost přístupu k vodě a její co nejhospodárnější užívání vypovídá to nejdůležitější o vyspělosti společnosti a měla by být dodržovanou prioritou rozvoje, vždyť jedině voda je nositelkou života zde na Zemi, jen díky ní život vzniká a rozvíjí se v tak nesmírné různorodosti, vodě vděčíme za tak mnoho.

213. Pohádkové vyprávění se silným sociálním akcentem, které míří spíše k již odrostlejším a rovněž i otrlejším divákům, dějem nezvykle začleněným do současných bezútěšných reálií indického velkoměsta, do prostředí v němž mnozí jen bídně živoří, vykořisťovaní, zneužívaní, stále ve společnosti všudypřítomného nebezpečí a smrti, to vše se k nám dostává prostřednictvím dramatického příběhu dvou bratrů, sirotků, pocházejících právě z toho nejnuznějšího prostředí jednoho z mnoha chudinských slumů, jen díky sledu šťastných životní událostí se jeden z nich dostane až do křesla v televizní soutěži "Chcete být milionářem", právě to velké štěstí, jak už to v pohádkách bývá, ti slabí a strádající dostávají na své svízelné cestě ku pomoci, tak i mladík přechází naprosto nepochopitelně přes jednotlivé soutěžní otázky, on, člověk bez vzdělání, vlastně jen s tíživými životními zkušenostmi, přesto se dostává až k nejvyšší možné soutěžní odměně, k nesplnitelnému snu milionů podobně existenčně postižených, i když je to závažné dílo, tak na konec v nás převáží pocit radosti a osvobozujícího uvolnění, právě takový, jaký bychom z pohádek měli přece mít. Zajímavý komentář: Fridecka

212. Po všech stránkách excelentní, naprosto dech beroucí, niterně bolestné, lidské drama, myslím, že je v české kinematografii opravdu jen velmi málo tvorby s tímto dílem jakkoliv porovnatelné, snad jen, rovněž vynikající film Vyšší princip, jen tato dvě díla z temného období Protektorátu mohou poskytnout divákovi opravdu věrohodnou ukázku společenských poměrů a jednotlivých lidských postojů v dusivé atmosféře obav a strachu z každodenních existenčních hrozeb, včetně smrtelného ohrožení života, dílo považuji zpracováním za zřejmě nepřekonatelné, už jen tím, že nejen samotní herci tu dobu, pro nás současníky nepředstavitelnou, prožili a jejich, i když rozdílné osobní zkušenosti, se do nich natrvalo vepsaly, pokusme se tedy alespoň vžít do tehdejší tíživé situace, jak bychom se asi zachovali v dílčích událostech děje my sami, možné osobní přístupy jsou v jednání jednotlivých postav velmi věrohodně ztvárněny, stačí se zamyslet, příběh důvodů k zamyšlení nabízí opravdu množství a jejich vážnost není rozhodně zanedbatelná, řada postojů najde určitě svoji morální paralelu i v současnosti.

211. Jedna z překonaných a populárně zjednodušených hypotéz prezentovaná manipulativní formou až na úrovni demagogie, se zavádějící směsí mylných tvrzení, lží a nepravd, současné pokročilé hypotézy totiž uplatňují polycentrický přístup, je komplikovanější a úplnější, s respektem k přirozeným zákonitostem vzniku ostatních, na Zemi žijících živočišných druhů, vždy s nepřeberně bohatou úrovní diversity, stejně tak není důvod nepředpokládat, že by lidský druh nevznikl v široké škále rozmanitosti, jen s různou úrovní schopností adaptace a odlišnou strategií v procesu každodenního přežití, jak je možné vzácně sledovat ještě u existujících populací přírodních národů, které si uchovávají svoji jedinečnost v sepětí s prostředím, pro nás tak mohou být právě oni velmi cenným zdrojem poznatků vážících se k představám o naší vlastní, vzdálené minulosti.

210. Po úvodní trojici zhlédnutých kriminálních dramat se dostávám ve filmografii bratrů Coenů k hodnocení prvního žánrově odlišného díla, sice tentokrát postrádá obvyklou zločinnou zápletku a následně i krvavé dějové rozuzlení, ale nechybí mu již typická nadsázka, ta naopak v průběhu jednoduchého a přehledného děje nabývá stěžejní váhy, nepochybně i díky obsazení a ztvárnění hlavních postav se stává v celém příběhu tou nosnou, opět zřetelně provokující, až syrově jízlivou, právě tak aby v událostech kolem prudkého společenského vzestupu a následného hlubokého pádu mladého muže Norvilla Barnese cíleně parodovala fundamentální rysy systému i s jeho mocnými ovladateli, jež působí po nejvíce jako posměšné karikatury a přispívají tak příznivě ke komediálnímu žánru díla, vše funguje náležitě, jak bylo nejspíše i tvůrci původně zamýšleno, není tedy žádný důvod neoddat se povedené, téměř dvouhodinové, vtipem nabité zábavě, určitě mohu ostatním divákům jen doporučit.

209. Žádný zázrak není vyloučen, jen být ve správný čas na správném místě, mít to správné povolení a velkou odvahu v zázrak uvěřit, chopit se té příležitosti, třeba i divoce improvizovat, hlavně ničemu nečelit, nebránit rozumem, pokud dozrál čas, velké události si samy, i když překotně, najdou svůj vlastní směr, ono to vždy stejně nějak dopadne, právě tak se své životní příležitosti chopil podnikavý mladík Elliot Tiber ze skomírajícího městečka Woodstock, v nadšení nabídne pořadatelům hudebního festivalu v časové tísni vhodnou náhradní lokalitu, bez představ o rozsahu důsledků uvolní formální organizační překážky a s nimi náhle i proud těžko předvídatelných událostí, které se pak stanou nejen nezapomenutelným symbolem tehdejší doby, ale následnou znásobenou odezvou i společenským a kulturním převratem, jež tradiční odvrhne jako překonané, v vzedmutém souznění uvolní a spojí nesčetné ideály, názorové proudy i osobní utopistická očekávání, sledujeme bez pochyb skvělé dílo, kterému určitě fakticky nechybí nic podstatného a přitom se vše nese neustále na vlně vtipné zábavy, bravo!!!

208. Po vynikajícím drama Becket, jsem se dostal k dalšímu pozoruhodnému dílu situovanému svým příběhem do reálií raně feudální Anglie, silného politického hybatele té doby, i když v čase nám tak velmi vzdálené, přesto svým obsahem převážně stále aktuální, mocenské hry se ve své praktické podstatě příliš nezměnily, jen se odehrávají v nám bližších kulisách a kostýmech, touha vlivných jedinců po uchvácení ještě větší moci neoslabila, naopak dostupností sofistikovanějších prostředků manipulace, nátlaku a vydírání nabývá mnohonásobně rozmanitějších podob, než jak se odehrává v událostech kolem předání moci nástupci na královském trůnu, v sázce je tak velmi mnoho, jde o budoucnost rozsáhlé říše, vše by mohlo být vnímáno jen jako rodinná rozepře ohledně rozdělení dědictví, zde ale jde především o nadosobní zájem, o odpovědnost za dalekosáhlé důsledky, kdy osobní zášť či náklonnost by měla v konečném rozhodnutí ustoupit zájmu státu, mít moc znamená nést břemeno odpovědnosti, a to nejméně v přímé úměře k její velikosti.

207. Po zhlédnutí filmu Dům z písku a mlhy, vynikajícím režijním a scénáristickém debutu Vadima Perelmana, jsem s nadějí očekával další skvělé dílo, ano, není jednoduše přehledné, snadno rozumem uchopitelné, přerývaný, útržkovitý děj nám to soustavně znesnadňuje, ale jedno je od začátku naprosto jasné, to odpoledne na střední škole došlo k tragédii, v prostorách školy po nemilosrdném běsnění ozbrojeného žáka zůstává množství zabitých a postřelených, ani dvě dívky ukrývající se na toaletě, Diana a Maureen, velmi si blízké kamarádky, neměly být vraždění střelce ušetřeny, společně s nimi jsme vtaženi do událostí, které před nás předstupují jen v jakých si neurčitých záblescích, překvapivě, bez zřejmé chronologie, jakoby úmyslně zpřeházené, jen v narůstajícím napětí tušíme a toto tušení je náš jediný dějový průvodce, přes dílčí scény, jednotlivé obrazy, drobné náznaky, zvuky, věty, se lopotně propracováváme k mimořádně silnému zážitku, jen vytrvat, nevzdat se, nepolevit, vyčkat rozuzlující vysvětlení a pak tiše, téměř bez dechu žasnout, jak fascinující hra se před námi po více jak hodinu rozvíjela, ano, je to jako fascinující hra, jako život sám, jemný, křehký, naplněný něhou a radostí, až jakoby nadoblačně snový, ale stačí moment a rázem se mění v krutou, nemilosrdně surovou skutečnost, plnou strachu, obav a bolesti.

Jsou v kinematografii taková zvláštní díla, která mne svou neobvyklostí donutí k opatrnému přístupu, až s opakovaným zhlédnutím se postupně odhodlávám k jejich hodnocení, je snadné zavrhnout, nepokusit se hlouběji proniknout k tvůrčímu jádru, k ideové podstatě filmového záměru, nenechat se vtáhnout do událostí, které jsou vzdálené či až v rozporu s naší běžnou představivostí, stejně tak ani Cleveland Heep, správce obytného komplexu, nechtěl zpočátku uvěřit skutečnostem, jichž byl náhle účasten, vždyť kdo z nás by přijal s okamžitým porozuměním setkání s bytostí z dětských příběhů na dobrou noc, s vodní vílou, přitom právě toto prolnutí dvou tak rozdílných světů, naší reality s říší pohádek je pro mne tím nejsilnějším v námětu, vše se totiž odvíjí právě jen od naší ochoty uvěřit, připustit ve svém uvažovaní takovou výjimku, stejně tak na tom jsou i další obyvatelé domu, kteří se postupně připojují k záchraně a napomáhají víle k návratu zpět do jejího pohádkového světa, je velkým povzbuzením sledovat, jak se nápomocně sdružují dříve nevšímavě vedle sebe žijící lidé, jak podléhají pohádkovým zákonitostem soubojů dobra se zlem, výborné dílo s významným obsahovým přesahem k hlubšímu zamyšlení. Zajímavý komentář: Fridecka