Ziriath

Nejděsivější na tomhle filmu nebyly ty explicitně ukázané zlé a ponižující věci, jaké se obětem jaderné války staly. Když si představujeme postapokalyptický svět, nějak před sebou vidíme lidi, kteří sedí kolem ohně a bohatou řečí vyprávějí o slunci, modrém nebi a zelené trávě, a co se stalo potom. Ale tady, ve Vláknech, vidíme děti, které ani neumějí pořádně mluvit. A to je nejděsivější. A proto, že nejsem anglofil, ještě bych poznamenala, že prostředí severu Anglie osmdesátých let zjevně vypadalo dost postapokalypticky již předtím.

Jeden z filmů, po jehož skončení u mě následovala asi minuta koukání do prázdné obrazovky....A také jeden z filmů z doby, kdy ještě nešlo o to, udělat příběh co nejdramatičtějším a nejakčnějším, a kdy šlo o to, pojmout tuhle záležitost realistickým pohledem a bez přehnané sentimentality. Však ono je ve filmovém světě a v literatuře málo co silnějšího, než lidé, kteří i v post apokalyptické situaci neztrácejí morální standard. Poněkud to kazí první poněkud rozvleklá hodina, kde se řeší americké vztahy v americké společnosti v americkém prostředí, což je pro mě takové dosti cizí a nezajímavé.

Tady opravdu nevím, jak hodnotit. Na jednu stranu tu máme výborné technické zpracování a herecké výkony, na druhou stranu poněkud přetaženou glorifikaci osoby pana Schindlera, a až absurdní zlo v podobě Amona Goetha (zastřelení inženýrky věřím že se zakládalo na pravdě, nikoliv však střílení židů z balkonu vily- ze které ve skutečnosti toto nebylo technicky proveditelné). Ke shlédnutí filmu mě přivedla návštěva staré a opuštěné Löw-Beerovy fabriky v Brněnci.

Film sice obsahuje impozantní scény (nouzové přistání talířové sekce, přílet Nexusu a dr. Soran na mostku) a nezapomenutelné scény (Mr. Tricorder- ahahahaha, a Lifeforms song), jinak jde ale o poněkud zapomenutelný a dosti ukecaný film, který působí spíše jako dvě epizody dohromady. Doktor Soran je bohužel generický záporák- zemřela mi manželka a děcka, nechť to klidně odnese půl galaxie- kolikrát už jsem tenhle příběh slyšela (a v ST 2009 uslyším znova)? Přesto jde podle mě o jeden z lepších ST filmů.

...No reason. Že záškodnická pneumatika rozjíždí věci, to beru- ovšem fakt, že na svojí cestě pouští nechává lidem vybuchovat hlavy, mi přijde poněkud přitažený za vlasy. Ovšem výborná kamera.

Tento film hodnotím s odstupem asi dvou měsíců od prvního shlédnutí, a poté co jsem jej viděla několikrát a co se výborný soundtrack od Philipa Glasse se stal nedílnou součástí mého osobního playlistu. Ze začátku jsem nevěděla, co bylo Reggiovým úmyslem. Ukázat krásu a monumentalitu americké přírody a srovnat ji s průmyslem? Nastavit lidem zrcadlo, čili vmést jim jejich často neekologický a zničující způsob života přímo do ksichtu? Má to být film, který bude odvysílán do vesmíru za účelem prvního kontaktu? Z podobné perspektivy, okem nestranného pozorovatele, jsou přírodní i technické scenérie zabírány, jako by se na svět skutečně díval někdo odjinud, z jiného světa. Přitom tohle není snímek explicitně kritický, vždyť v něm kromě zářících cedulí v juxtapozičních záběrech s nespokojenými lidmi, a kromě několika citací z historických proroctví a vysvětlení významu názvu filmu úplně na konci, žádná slova nejsou a jak si to přebereme, je ponecháno na nás. Jedním ze zásadních významů je, že lidé se sami uvěznili v betonových strukturách, uvnitř kterých žijí energeticky náročné životy ve službě strojům. Lidem, které ekologie a život ve velkých urbanistických celcích příliš nezajímá, tohle dílo nejspíše mnoho neřekne, a pro ně také není určeno. Když si to teď tak dávám dohromady, velice na mě zapůsobilo- například obrovské vybydlené industriální komplexy, následované k zemi padajícími betonovými strukturami neúspěšného sídliště Pruitt-Igoe za doprovodu stejnojmenné Glassovy skladby, to je ohromně epická záležitost. Na první shlédnutí mi přišla první půlhodina poněkud roztahaná- na další jsem pochopila, že i pro mnohé nestravitelná délka této části má svoje určité opodstatnění. Nevěřila bych, že třicet let starý film může být tak nadčasový- a zdá se, že postupem času je stále aktuálnější.

Hodně kvalitní film, i po všech letech. Na modelu budovy 1:10 a na dalších scénách byla odvedena dobrá práce. Nějaké fyzikální a stavařské nesmysly by se našly, na druhou stranu se ale v konstrukcích mrakodrapů té doby nevyznám natolik, abych poznala zda byly instalace v budově (plynové potrubí vedle únikového schodiště?) přizpůsobeny potřebám příběhu, nebo se takto kdysi skutečně stavělo. Poněkud mi vadilo stereotypní chování ženských, ovšem to můžeme přejít jako věc poplatnou době.

Zatím nemám shlédnutý celý seriál, tož zatím nehodnotím- nicméně mám tenhle Star trek raději než TNG, neb se tu setkáváme s propracovanějšími a sympatičtějšími charaktery. Tak koho tu máme? Je tu kapitán Sisko, ale ten mi občas přijde, jako by tam ani nebyl. Energická Kira Nerys jako druhý důstojník. Nevrlý, ale sympatický shapeshifter Odo, který celý život hledá svoje lidi, a i když je najde, zjistí, že oni stojí na opačné straně než on (btw., je úžasný- taková postava v TNG chyběla, Data při svých pokusech o pochopení lidí příliš tlačil na pilu). Quark, vychytralý barman, ale průhledný lhář. Rom, jeho bratr, o kterém si ze začátku všichni myslí že je idiot. Podpantoflák Miles O'Brien z TNG, který vždycky všechno schytá. Skvělý, ale občas mírně otravný doktor Julian Bashir, kdysi retardovaný chlapec jemuž genetické přeprogramování přineslo vysokou schopnost vynikat v lékařské vědě, evidentně ne už tak v osobním životě. Hodí se pro něj přísloví 'Mluviti stříbro, mlčeti zlatem ražené latinium''. Symbiontka Jadzia Dax, která má v sobě dvě stě let různých životů. Romův syn Nog, který rostl pro kriminál, ale i přes vlivy okolí z něj bude něco víc. Siskův syn Jake, který zjišťuje, že život ve Flotile nebude nic pro něj. Sexuálně nevyhraněný cardassianský krejčí, ale spíše špion Elim Garak. No popravdě je tu dost vatových dílů, stejně jako v TNG, ale těm se dá vyhnout, když si ke každému dílu předtím přečtete anotaci.

Jistým způsobem mně ten dědek byl sympatickej.

Ano, je to film místy poněkud nechutný. Ovšem nechutné pasáže najdeme i v knížce. I to s chytáním ouhořů na koňskou hlavu. Je tam aji žabí polívka s močí a vůbec šecky hnusné věci. Maria má sice šestnáct, ale ve filmu je docela lolitka, takže scéna, kde ji Matzerath brousí, vypadá opravdu velice, ale opravdu velice pedofilně. Je to vlastně taková ilustrace ke knize. A většina postav je přesně taková, jak jsem si je představovala. Nevím nakolik se věci v knize podobají skutečnému životu té doby- ovšem až starší osoby budou chtít kritizovat současnou mládež, nechť si přečtou Plechový bubínek. Ani tehdá lidé nebyli lepší.