Aluska88

CMBYN se stalo kultem ještě předtím, než se vůbec dostalo na plátna. Zásadní snímek pro svou dekádu. Filmové umění a cit pro vyprávění a detail ve své plné kráse. Slunná Itálie, krása umění a památek, prostředí, uličky a domy, z něhož historie dýchá na každém kroku, knihy, hudba, stromy šumící ve větru, kvetoucí příroda. Není snad ideálnější doby a místa pro zasazení milostného příběhu. Timothée Chalamet je zářící mladý talent nádherné tváře s posmutnělýma očima. Jeho charisma se více přibližuje evropským hercům, jako by snad ani nepatřil do Ameriky. Armie Hammer zase ztělesňuje jakéhosi antického bohéma dokonalé krásy. Chemie mezi nimi, Charmie, as you know:), je dokonalá. Jejich společné scény jsou nádherné a nezapomenutelné. Touching, sensual, tender. Herecky jasně vítězí Timothée, vidět ho zcela zlomeného po odjezdu Olivera, je heartbreaking. A závěrečná scéna u krbu je devastující. Ten kluk má dar, kterým nedisponuje zase tak moc herců. Když pláče, tak to není nějaký, "standardní, Hollywoodský" pláč na povel. Vy mu to prostě věříte. Působí to tak skutečně. Přenese se to na Vás a trpíte s ním. Když si ještě sami vzpomenete na nějaké své dávné, (ne)naplněné lásky a na ty pocity prázdnoty a dusivé bolesti, když "ten" člověk odejde a Vy víte, že už ho možná nikdy neuvidíte, je dopad této scény ještě o to silnější. Z ostatních herců stojí za zmínku rodiče v podání Michaela Stuhlbarga a Amiry Casar. Takové rodiče by si přál snad každý teenager, který prožívá zrovna možná něco podobného. Amiru jsem zatím viděla v jediném snímku, Anatomie pekla, kde do toho bušila se sexuální mašinou, Roccem Siffredim. Pamatuji si, že tady mě, navzdory pochybným kvalitám snímku, zaujala. A u Esther Garrel je jasná podoba s bratrem Louisem:) Call Me by Your Name je jako umělecký kousek nedocenitelných kvalit. Člověk má chuť se sbalit a vypadnout pryč z města, od všeho stresu, lidí a starostí. Odjet daleko, na místo, kde se zastavil čas, kde se můžete vykoupat v ledové a křišťálově čisté vodě z hor, naslouchat zvukům přírody, a kde Oliver a Elio prožívali svoji lásku. Soundtrack je srdcovka. Chci Oliverovy tenisky:) Later. Because I wanted you to know. You're making things very difficult for me. I wish everyone was as sick as you. Can you come get me, mom? I remember everything...

Red Dog se v Austrálii stal legendou a má v Dampieru dokonce i sochu. Dostal pejsek Koko Oscara za svou roli?:) Perfektní casting, od sympaťáka Joshe Lucase, přes krásnou Rachael Taylor, až po místní chlápky a osadníky. Humorné scény následují jedna za druhou a člověk si přeje, aby ta idylka vydržela pořád. Po oné tragické události, jsem si vzpomněla na Hačika, který taky čekal. Pořád. You cry now? Putování Red Doga přes Austrálii, přes oceán a zase zpátky je hodně silné. A závěr snímku dokáže zvládnout bez slz a hlubokého dojetí snad jen naprostý cold-blooded bastard:)

Red Dog: True Blue je krásným snímkem o výjimečném psíkovi a jeho silném poutu s malým chlapcem. Levi Miller je krásný kluk, který mi trochu připomíná Shiu LaBeoufa. Snímek nabídne množství humorných scének, stejně jako těch dojemných. Vyprahlá australská krajina, slunce, uzavřená komunita lidí... člověka popadne během sledování touha sbalit se a odjet někam daleko, tam, kde se svět řídí úplně jiným řádem, mimo konzumní, vystresovanou společnost. Konečně taky jeden snímek s hlavním zvířecím hrdinou, který nekončí smutně, ani tragicky.

Jedna z těch povedených gay komedií/romancí, která se veze po nenásilné a příjemné vlně humoru. Christian Maelen je většině diváků nejspíš zcela neznámý, já měla po celou dobu sledování pocit, jako bych se dívala na mladého DeNira v Kmotrovi:) Ta podoba je neskutečná. Hlavně v pohledu, očích, i úsměvu. I Think I Do je vydařeným devadesátkovým "vorazem", který zároveň ví, kdy nahodit i tu vážnější notu.

Nápaditý snímek s úžasným hereckým duem v hlavní roli. Kevin Azaïs má krásnou tvář i výrazné rysy a Adèle Haenel je zase hezká holka od rány. Ve světe průměrnosti, stereotypu a zažitých konvencí, nic nepůsobí tak očišťujícím způsobem jako podivnost, odlišnost a výjimečnost jednotlivce. Dva rozdílné charaktery, které působí jako oheň a voda, si začnou postupem času padat do noty a vzájemná přitažlivost je tak očividná:) V závěru snímku má člověk i pocit, jakoby sledoval nějaký ten survival. Nádherná příroda a lokace. Ještě, že máme Google Maps. To je jeden z největších darů moderní doby filmovým fanouškům:)

Jjestli jste někdy měli ten dojem, že neexistují ukecanější filmy, než ty od Woodyho Allena, SLC Punk! Vás velmi rychle vyvede z omylu. Hodně dlouho jsem neviděla snímek, v němž by se téměř od začátku, až do samotného konce pořád jen kecalo. And again. And again. And again:) Měla jsem však dojem, že možná až zbytečně moc dialogů vznikalo na úkor samotného děje. Punková rebelie, anarchie, výtržnosti, hudba a na závěr i nějaké to ponaučení, moudrost a vyspělost.

Ze začátku obsahově docela průměrný snímek, který s postupem času začne nabývat na důležitosti ve druhé polovině filmu, kdy se začnou rozvíjet rodinné vztahy Kellyho a jeho láska ke krásce v podání Amy Smart. Shia je pro mě jeden z nejosobitějších herců a Bitvu o Shaker Heights jsem zhlédla v době, kdy poprvé promluvil o svém dětství. Dočetla jsem se, že jeho otec byl násilnický alkoholik a že mu před jeho očima nějaký parchant znásilnil matku. Nejzásadnější okamžiky jeho dětství v něm tak stále zůstávají a i to je nejspíš jeden z hlavních důvodů jeho mnohdy rebelského chování a podivných výtržností. Tato zpráva mě docela dostala, protože vím, jak emotivní a silné výkony dokáže podávat, ale netušila jsem, že za tím může být něco takového. Jeho vztah s otcem v podání Williama Sadlera tak vyzní o to bolestněji. Na Youtube je pak k zhlédnutí hodně silná scéna z nemocnice, která se nakonec ve filmu ani neobjevila. Na druhou stranu zde Shia prokázal i komediální talent. Hodně vtipných scének a trapasů vysolil z rukávu :)

Krásně a citlivě zpracovaný film s dokonalým castingem, mistrovským scénářem a dialogy. Jennifer Connelly je krásná dáma a od dcerky Phila Collinse bych nečekala, že dokáže tak dobře hrát. A krom toho je nádherná. Liana Liberato se mi líbí čím dál víc, stejně jako Nat Wolff. A Greg Kinnear je prostě správný sympaťák a představitel obyčejných chlapíků. Skvěle napsány a zahrány rozdílné charaktery jednotlivých postav. Lilly Collins a Liana Liberato si mě získaly. Stuck in Love mě zasáhlo. Tolik pravdivých myšlenek, dojmů a názorů. Snímek si získá nejen milovníky literatury, slov a Stephena Kinga. Ten tu má mimochodem v závěru snímku výraznou roli "po telefonu." Zajímalo by mě, kolik mu za ten jeho telefonát zaplatili. Nedivila bych se, kdyby to vzal klidně zadarmo:) Stejně jak mu hlavní hrdina říkal, ani já nedokážu vypovědět, co pro mě jeho knihy znamenají... Ve filmu se také několikrát objeví jeho mistrovské dílo TO. Zavolat on mně, tak bych mu řekla: "Ano, Stephene, hned jedu, ihned vyrážím!" :D

Plážoví flákači v podstatě stojí na obsazení hlavního hrdiny v podání Harrise Dickinsona. Jeho osobě, činům a motivacím je věnována převážná část snímku. Vadilo mi však, že příběh se za celou dobu vlastně nikam příliš neposunul. Chyběla mi zde nějaká interakce s ostatními postavami. Zejména s kámoši z jeho party by to mohlo být docela zajímavé, kdyby se Eliza Hittman rozhodla zpracovat jeho vztah s kamarády. Mohl si něco začít s Nickem, jehož ztvárnil Frank Hakaj:) Ten potetovaný týpek byl fakt luxusní. I like him. Ale snímek je brán vlastně jako pohled do stereotypního života mladého kluka, jehož všední dny jsou vyplněny rutinou. Flákání po pláži, hulení s kamarády, párty a jednorázovky kdesi v parku s chlápkama z internetu. Pořád dokola. Nic se nezměnilo. Proto se Beach Rats ani nezabývaly nějakým hloubkovým rozborem postav z jeho party. Vše, co prožívají, je povrchní a vyprázdněné. Film je zpracován tak, aby ukázal, jak se takový člověk, který žije podobný život, může vyrovnávat se svou sexualitou. Tady nebyl prostor pro opravdové city, šlo zde jen o ukojení sexuálních potřeb. A Madeline Weinstein je rajcovní pusinka:)

Nevím, jestli bych Pochod ve stínu nazvala výhradně komedií. Ze začátku filmu poměrně uhádané konverzace mezi oběma hrdiny mi tak trošku vadily. Postupem času se však dokázaly rozprostřít na prostor celé stopáže. Pokud přináší tento snímek nějaký druh humoru, tak je to spíše ten vážnější a ostřejší, než ten bláznivý francouzský humor s odzbrojujícími gagy. Scénář a dialogy jsou výborně napsané a hudební talent Gérarda Lanvina nezpochybnitelný:) Docela mi zde připomínal Gaela Garciu Bernala. A opravdu bych nečekala, že ve francouzském filmu z 80tých let uvidím Margot Robbie:) Sophie Duez je jí tady neskutečně podobná. Ta podoba je vskutku zarážející.