Aluska88

Od dob (emocemi) nabušeného Válečníka, Toma Hardyho, stále čekám, kdy a jestli vůbec se objeví nějaký film o bojových uměních, který mě dostane jako tento. Říkala jsem si, že Southpaw by na to mohl mít, i když jsem byla trochu na rozpacích z rozdílných komentářů. Jake Gyllenhaal je borec a fakt si mákl, ale za celou dobu sledování jsem nepocítila žádné silnější emoce. Příběh je poslepovaný z žánrových kliše. Finančně zajištěný a úspěšný boxer na vrcholu přijde vinou nešťastné události o ženu a pak už to s ním jde jenom z kopce. Padne až na hubu, přijde o spoustu věcí jemu drahých. Postupně začne opět sbírat síly, za pomoci Foresta Whitakera se znovu vzchopí a zase celému světu ukáže, jaký je to drsňák. Tato tuctová "storyline" by mi vůbec nevadila, kdyby to ve mně ale zanechalo nějaký silnější dojem. V tomto ringu se to však nestalo. Jake to táhne, co to jde, jenže zbytek mi přišel jaksi bez emocí. Ale Eminem je Phenomenal:)

První snímek, který jsem od Jurije Bykova zhlédla, byl Zhit. Už tento film mě zaujal a jako další byl na řadě právě Durak. Tento talentovaný režisér umí sakra točit filmy. Hlupák je syrovým, drsným a kurevsky realistickým pohledem nejen na skupiny obyvatel rozpadajícího se paneláku, jejichž životy a vztahy jsou v podobném stavu jako sám barák, ale především se také dostává pod kůži tamnímu politickému systému, který je prohnilý, zkorumpovaný a jeho nejvyšší představitelé jsou ochotni udělat něco pro jiné, jen pokud to zajistí přežití nebo užitek jim samým. Stejně jako jsou schopni udělat "cokoliv", jen aby si zachránili vlastní prdel. Morálně se rozpadající mocenská struktura, která má stejné díry, jako ústřední barák. Lidé v něm, jejichž životy nejsou zase tak moc důležité, protože ani za moc nestojí. A uprostřed všeho toho bordelu stojí jeden opravář, který si začne hrát na hrdinu a díky svému přesvědčení o spravedlnosti a cti, se rozhodne jít proti všem. Jen aby zachránil lidské životy, pro které by ostatní ani nehnuli prstem. Jenže tohle není Hollywoodský film o superhrdinech, tohle je mrazivé a kruté Rusko. Pro hlavního hrdinu, Dimaa Nikitina nastává boj nejenom s časem, ale především s lidmi, kteří téhle díře šéfují. Výborný scénář, herecké výkony a pro mě tak trochu nečekaný konec, protože jsem pořád čekala, jestli ten barák nakonec spadne. Tohle není jen v Rusku. Je to vidět všude a zvlášť u nás, když se člověk podívá kolem sebe. Rozkradená republika, všude nějací posraní manažeři, kteří si hrabou jen pro sebe, vymýšlejí p*čoviny, ale kdyby je někdo postavil ke stroji, nebo jim dal do ruky nářadí, nezvládli by to, bortící se systém hodnot, arogance a úplně naspodu jsou hrstky poctivých lidí, co často musí živořit jen proto, že posty sviním a bezpáteřním hajzlům se rozhodli přenechat těm ostatním.

Amer je vizuálně působivým kouskem, netradičním experimentálním hororovým artem. I když nejvíce hororových prvků v sobě skýtá snad jen první část, znázorňující hrdinčino dětství. Ostatní části zůstávají převážně jen u zajímavého vizuálu, téměř úplné absenci dialogů a kamery zaměřující se na detaily. Závěrečná část se k hororu opět vrací a výsledná pointa do tohoto snímku skvěle zapadá.

James McAvoy for Oscar! Temperamentní, malý Skotík dokazuje, že dávno jsou ty časy, kdy byl roztomilým rošťákem v dobových milostných dramatech. Jeho herecký rejstřík nezná zábrany:) Ve Filth si sáhne až na dno. Bruce Robertson je totiž mnohem komplexnější postava, než by se zprvu mohlo zdát. Ze začátku je nám představen jako chlap, co furt jenom fetuje, s někým píchá, nevyhýbá se ani BDSM, je to křivák, manipulátor a pojmy jako "čest", "pravda" či "morálka" jsou mu zcela neznámé. Jak však snímek postupuje, příběh nám začíná odkrývat jednotlivé vrstvy jeho charakteru a zjišťujeme, co vlastně všechno stojí za jeho sebedestruktivním chováním. Jednotlivé vrstvy se začínají odloupávat a to, co zůstane na samotném konci z jeho postavy, její samotné jádro, je devastating. Nešťastný, zničený, zlomený člověk, který už se vyválel ve všech možných sračkách tak, že už se mu nejspíš nepodaří znovu se ze všeho toho bordelu vyhrabat. Stejně jako ze začátku film působí jako komedie, postupem času začne komediální stránky ubývat a film se téměř nepozorovaně přesune do syrového, drsného dramatu. James je jeden z těch herců, který dokáže své vnitřní utrpení a veškerý emoční rozsah dokonale vyjádřit jen pomocí očí. A že tady v nich byla opravdu vidět ta největší "Špína." Kromě fenomenálního Jamese, který tu předvádí jeden z nejsilnějších výkonů své kariéry, snímek rozhodně zaujme nabušeným soundtrackem, který valí jednu pecku za druhou. A škoda, že Jamie Bell nedostal více prostoru.

Zajímavý, až jakoby minimalisticky pojatý snímek, který zachycuje život jednoho vojáka, stejně jako těch ostatních, před tím, než se zúčastní jedné z nejklíčovějších a největších operací 2. světové války, Operace Overlord. Před tím, než nastane "Den D." Ze snímku na mě dýchla zvláštní, posmutnělá atmosféra. Brian Stirner, jež ztvárnil hlavního hrdinu mi někoho připomínal. Až zhruba v půlce filmu mi to došlo. Ted Bundy byl ve válce:) Ta podoba je docela zarážející:) Ale možná to tak přijde jenom mně... Overlord rozhodně patří mezi jeden z těch "malých", pozapomenutých, "Hidden gems" filmů o druhé světové válce. Výpovědní hodnotu má však stejnou, jako ty největší Hollywoodské válečné bijáky.

Zajímavý western s působivým vizuálem, i výborným obsazením. Michaelu Fassbenderovi to, coby "Osamělému jezdci" sekne a zdatně mu sekunduje Kodi Smit-McPhee. Ben Mendelsohn si tak trochu krade každou scénu, v níž se objeví pro sebe, tento snímek nevyjímaje. On a Sam Rockwell pro mě patří mezi dva "the best underrated actors." Jejich herecká všestrannost a charisma je nepopiratelné, přesto často ztvárňují především vedlejší, nebo menší role. I tak jsou jejich postavy vždy zapamatovatelné. Moment, kdy se Payne objeví na scéně, začíná pracovat na plné obrátky chemie mezi ním a Silasem. Hošani se pak všichni ztřískají Absinthem, Fassy s sebou švihne na zem a Ben ho pak zvedá. A v té scéně se mé fanynkovské smysly napřímily a vytušily, že se mezi nimi něco děje. Snímek má krátkou stopáž, děj rychle uběhne a zrovna vztah mezi nimi je v podstatě vměstnán do oné jediné scény, kdy se setkají. "Hidden meaning or Hint of... something":) Snímek tak nechává na divácích, aby si ti, co chtějí nějak interpretovat, sami interpretovali:) V jedné snové scéně jsem měla dojem, jako bych se dívala na krátkou vsuvku Wese Andersona. Slow West je osobitý, nenápadný western, který i tak dokáže zaujmout prostředím, herci i atmosférou. "Easy to see how you two crossed paths, one’s a falling angel, the other’s a rising devil."

Na tento film jsem se těšila, jak kvůli námětu, který zpracovává určité období života "Rebela bez příčiny", Jamese Deana, tak i díky obsazení Dane DeHaana a Roberta Pattinsona. Jenže Daneova interpretace legendárního herce je přinejmenším podivná. Jeho podání dělá z Deana jaksi neustále zhuleného týpka, který navíc vypadá, že už tak století nespal. I sám film, co se týče zpracování příběhu i vztahu mezi Dennisem Stockem a Jamesem Deanem, nenabídne nic víc, než průměr. Herecky z toho pro mě tak nejlépe vychází Robert Pattinson. Ten už v dramatu Nezapomeň na mě dokázal, že hrát rozhodně umí, když mu dá někdo příležitost k dobré roli. V tomto filmu je tak jeho výkon asi to nejvýraznější. Za zmínku rozhodně však stojí fotky, které, coby Stock, s Deanem nafotil. Danea považuju za jeden z největších mladých talentů, ale tady mu to nevyšlo. Zajímalo by mě, jestli to byl nápad Antona Corbijna prezentovat ikonu filmu zrovna tímto způsobem, nebo Daneův. Čekala jsem, že z Life budu mít mnohem silnější zážitek.

Jeruzalem se nakonec neukázal v tak špatném světle, jak jsem čekala. Hlavní ženské postavy jsou dokonalou ukázkou toho, že IQ "charakterů" ženských hrdinek v podobných hororech se zřejmě nikdy nezmění:) Dvě kámošky se vydávají na výlet do Izraele, ovšem nikoliv aby podnikly výpravy po historických památkách a krásách poutního místa. Hlavním cílem pro ně je za*ukat si, zahulit si, zapařit a až pak možná to ostatní. V letadle se seznámí s pohledným mládencem, který je přemluví, aby se s ním vydaly do Jeruzaléma. Nabídku od krásného neznámého bez váhání přijímají, tou dobou už mu udělily přezdívku Indiana Jones:) Jeruzalem má potenciál, myslím, že z něj však maximum nevytěžil ani náhodou. Nevím, proč jsem čekala, že "otevření pekelné brány" by mohlo přinést nářezový "Demon Mayhem", tak jak tomu bylo třeba v Chatě v horách. Ze samotných zmrtvýchvstalých tu totiž uvidíme jen trochu. Sem tam nějaký ten okřídlený démon, ale jinak žádná viditelná démonická anarchie se do popředí vlastně ani nedostane. A že by to mohl být mazec, kdyby jo:) I když závěr stojí za to. Google Glass jsou nápaditá vychytávka a nakonec se obě ty pindulíny daly i vydržet:)

Beira-Mar vypráví příběh dvou kamarádů, kteří tráví nějaký čas v domě otce jednoho z nich. V klidném, tichém prostředí u moře. Ve snímku se toho moc nenamluví, ale zato se toho spousta odehraje a řekne "mezi řádky." Mám ráda scény, které vychází z pravdivé myšlenky "pohled či objetí dokáže říct více než tisíc slov." Protože všechno to nevyřčené, to ticho či souznění dvou osob dokáže krásně vyjádřit to, na co se slova nezmohou. Hloubku našich citů nikdy nedokážeme vyjádřit pouhými slovy. A tam, u moře, se mezi těma dvěma něco takového odehrává už od počátku filmu. Příběh v podstatě nenabídne nic jiného, než jakési neustálé napětí a očekávání toho, co se mezi nimi nakonec stane. Snímek vůbec netlačí na pilu, nikam nepospíchá, nechává, aby se příběh jen tak lehce pohupoval na vlnách. Hlavní postavy zobrazuje jako dva rozumné, chytré kluky, kteří spolu sdílejí krásné přátelství. Chlapcům to spolu jde a jejich milostná scéna je "really hot." Vždycky obdivuju, s jakou lehkostí, přirozeností a beze studu dokáží herci, ať ještě mladiství, nebo již dospělí, erotické scény ve filmech s gay tématikou přednést. Každá taková scéna či film mě vždy dokonale přesvědčí o tom, že takové scény a filmy umí točit všichni, kromě nás...

Killing Them Softly přináší stylový, retro artový zážitek, který nehraje ani tak na akci, dynamičnost děje či krvavé přestřelky, ale spíše se soustředí na vykreslení prostředí a jednotlivých postav. Pozornému a trpělivému divákovi se tento snímek odmění vynikajícím scénářem s propracovanými dialogy. Ti ostatní budou pravděpodobně neklidně poposedávat a čekat, kdy se konečně přestane kecat a nastane nějaký pořádný mazec. Takovým bych poradila, aby si našli třeba něco se Stathamem, protože Zabít tiše Vám tohle nedá. Obsazení je "par excellence." Od Brada Pitta (tady mu to sakra tak sekne, v tom černém ohozu, s cigárkem a tím účesem:), jehož Jackie Coogan představuje distingovaného, chladného, vyrovnaného muže, který "jen" dělá svou práci, přes Richarda Jenkinse, a Bena Mendelsohna, jehož herecká všestrannost bez "hvězdné" nálepky a jakoby neupravený vzhled, mu často "dohazují" kšefty různých samotářů a ztracených existencí. Až po zavedeného gangstera, Raye Liottu, ukecaného Jamese Gandolfini a Scotta McNairy, jemuž Brad důrazně promluví "do duše." Osobitá gangsterka, která si své diváky a fanoušky zcela jistě najde. "This country is fucked, I'm telling you.", "I'm living in America, and in America, you're on your own. America's not a country. It's just a business."