Aluska88

Atmosférické, napínavé, ponuré a strašidelné. Některé pasáže mě opravdu slušně vyděsily a měla jsem pocit, že jestli mě, diváka vcelku odolného, toto vyděsí, tak pokud se na Koralínu dívá nějaký malý špuntík, z některých scén nejspíše pláče hrůzou a po dlouhé večery se možná bude i po tmě bát. Čarodějnice a ty její knoflíky byly vskutku opravdu velmi děsivé. Hodně povedený snímek, ale netroufla bych si říci, že v něm naleznou pohlazení a klid v duši i ti (nej)menší.

Jedna z mých oblíbených romantických komedií. Námětem se lehce vymyká ze zavedeného schématu tohoto žánru. Obsahuje, alespoň pro mě, minimum klišé, ale zato disponuje spoustou nenásilného a milého humoru. Nenáročný, oddechový, příjemný snímek. Když mám hlavu plnou všemožných myšlenek a problémů, jsou Kate a Leopold jedním z těch filmů, které je dokáží s úspěchem zahnat. Skvělá Meg Ryan v roli úspěšné, moderní ženy a galantní šlechtic z minulého století, kterého dokonale ztvárnil Hugh Jackman. Skvěle do této role pasoval. Doba, ve které se setkali a doba, která je rozděluje, má za následek spousty úsměvných příhod a momentů. Ve vedlejší roli se mi zalíbil Breckin Meyer. A zde jsem také, snad poprvé, zaznamenala chlapíka jménem Liev Schreiber.

Po zhlédnutí tohoto slavného díla jsem si říkala, "tohle, že má být ten slavný Resident Evil?" Nepřišlo mi to jako nic extra mimořádného a převratného. Filmů se zombíky a s ní spojenou tématikou virové nákazy jsou kvanty. Tento nejspíš započal novodobou přílivovou vlnu filmů tohoto druhu. Celkově se mi i tak tento "zombie horror" líbil. Má spád, efektně natočené scény a svůj styl. Je dobře zvolen soundtrack, prostředí výzkumných laboratoří je velmi povedené a především Milla Jovovich je pro tuto roli jako dělaná. V konečném vyznění to na mě však zapůsobilo jako spíše průměrný snímek, který je tolik známý právě proto, že je to prostě ten kultovní Resident Evil a je v něm Milla Jovovich.

Issei Sagawa. Toto jméno ve mně již dlouhou dobu vzbuzuje zájem a při jeho spatření v článku či knize a jeho vyslovení, se mé smysly okamžitě zbystří. Což se však v případě druhém, konkrétně v našich televizních programech, nestalo vůbec. Až jednou, byl na Viasat Explorer jistý dokument s názvem Kanibal Superstar. V nevědomí, oč se bude jednat, jsem u něj vyčkávala, letmo poslouchala a vzápětí po pomyšlení, že by mohli zmínit jméno Issei Sagawa se to stalo. Bylo vyřčeno. Trhla jsem hlavou směrem k obrazovce a začala s překvapením, údivem, nepochopením a zájmem sledovat jeho případ. Případ, který jsem do dnešní doby znala jen z podoby pár šokujících fotek, letmých informací o vzdělaném studentovi, který zavraždil dívku a jeho vzhledu. Tyto informace mi byly zcela neznámé a je až neuvěřitelné, jak snadno se Sagawa dostal tam, kde je teď. Všechno bylo tak klidné, bez vzrušení, hrůzy či odporu k jeho činu a jeho osobě. Zajímavý člověk. V tomto dokumentu jsem dostala to, nač jsem dlouho vyčkávala. Jeho svědectví. "Nechtěl jsem zabíjet, ale nenašel jsem žádný způsob, jak sníst její maso zaživa..."

Maximálně akční a nabroušené, s viditelným rukopisem Tonyho Scotta. Jeho filmy se mi začínají líbit. A to dost. Snad jediný zápor tohoto filmu bych shledala v ději. Domino se žene rychlým, nebezpečným tempem kupředu, za doprovodu až příliš častého a zběsilého střihu. Do toho na nás Tony valí spoustu dějových schémat, informací o postavách a jejich činech, takže jsem byla až příliš v zajetí speedového nadopování, což spělo k tomu, že jsem zhruba po druhé polovině filmu přestávala vědět, kdo, co, jak a proč. Herecké obsazení je pro mě královským trumfem. Keira Knightley, roztomilá, půvabná a nevinně vypadající herečka, povětšinou ztvárňující všemožné hraběnky a sličné dívky v honosných šatech v historických filmech, zde jako totální drsňačka, v obklopení zbraní a s věčně zapálenou cigaretou. Právě tento rozdíl byl základem a excelentní volbou pana Scotta. Keira se do své, zcela odlišné role, jež doposud ztvárňovala, adaptovala dokonale. Její postavu, jakousi frajerskou holku Domino, jsem jí bez okolků uvěřila od začátku až do konce. A nadmíru nádherně drsný, potetovaný a svalnatý borec Mickey Rourke opět v roli kriminální postavy, jak to mám v jeho případě ráda. A do toho skvěle pasující hudba Harry Gregsona-Williamse, která se mi velmi zalíbila již v Telefonní budce.

Jak zde již spousta uživatelů psala, nemá smysl srovnávat tuto televizní minisérii s jedinečným Kubrickovým uměleckým dílem. Každý film je na úplně jiné úrovni. Převážnou část děje této filmové adaptace jsem zhlédla na Universal Channelu, doba vysílání byla určena mezi devátou večerní a třetí ranní. Sledovala jsem do jedné hodiny, neboť bych zřejmě další den nebyla schopna fungovat, pokud bych zůstala až do konce. Velmi velká škoda, protože právě v té chvíli mi připadalo, že se začala odehrávat nejlepší část příběhu. I přes svou délku jsem v něm nenašla příliš mnoho nudných pasáží, pár bych jich sice zkrátila, jinak mi však stopáž nijak nevadila. Osvícení se docela přesně drží Kingovy předlohy, místy však možná až trochu i křečovitě. Chyběla mi však nějaká atmosféra a napětí. Vše se, i přes spoustu dobrých míst, drží ve stojatých, průměrných vodách. Co se týče i scénáře a dialogů. Z obsazení jasně vyniká Steven Weber a Courtland Mead (ten kluk má ale ksichtík:). Rebecca De Mornay je možná hezká žena, ale pro mě charakterově i herecky naprosto nevýrazná. Velmi jsem byla potěšena podmanivou hudební stránkou a líbivou melodií In The Mood od Glenna Millera, která také zazněla v jiné minisérii podle Kinga, Dům v růžích. Zde jsem ji slyšela prvně a strašně se mi zalíbila.

Opět úchvatná a nepřekonatelná česko - americká herecká excelence v podání Dustina Hoffmana a jeho dvorního dabéra Jiřího Prágra. Nedokážu si představit, že by Dustina v českém znění mluvil někdo jiný. Jinak tolik zde vychvalovaná Meryl Streep mě svým výkonem příliš neuzemnila. Ztvárnila svou postavu nestálé ženy a matky výborně, ale žádného ohromení se mi nedostalo. Snímku pro mě absolutně vévodil Dustin v roli workoholického chlapíka velmi hektické a impulsivní povahy.

Tento let měl hodně silný a hlučný motor. Drsně našlapaný vzdušný drive, prošpikován ostrými, cool hláškami, které pronáší ultra frajerská banda těžkých "badassů." Pracovitý a zásadový John Cusack, otcovsky drsný Nicolas Cage a opět nehorázně charizmatický, chytrý padouch v podání Johna Malkoviche. Mé pozornosti také neunikl Mykelti "Bubba" Williamson a Ving "Marsellus Wallace" Rhames a jako závěrečně na scénu vstupující, obávaný sériový vrah Steve Buscemi, který nebyl příliš mluvný, ale pokud se rozhodl něco pronést, stálo to za to. A taktéž ještě zmíním stylově velmi pasující a sluchu lahodící podmanivou hudbu. Celkově je kriminální osazenstvo letadla velmi charakterní a různorodé. To mě přivedlo na myšlenku, jak na sebe zločinci navzájem pohlížejí.

Na vnímání tohoto snímku nejspíše měl také vliv náhlý odchod mého pejska do nebe. Smutný, depresivní film, ve kterém jsou však záblesky porozumění, naděje a znovunalezení radosti. V tu chvíli jsem s rodiči a hlavní postavou v podání Filipa Cíle velmi cítila, neboť jejich smutek, prázdnotu a bolest ze ztráty pociťuji i já. Dáša Veškrnová zahrála na výbornou a její postavu jsem jí v nejvyšší míře uvěřila. Její ztrápený a prázdný obličej na mě působil velmi přirozeně. Především mě také okouzlil již výše zmiňovaný Filip Cíl, jehož tvář mi neustále připadala povědomá a já v ní na okamžik spatřila jisté rysy Jaromíra Hanzlíka. Jeho, charizmaticky, tajemně a introvertně na mě působící vzhled mi dokonale seděl do uzavřené postavy, jíž ztvárnil. Poměrně silný zážitek a na poměry současných TV filmů více než výborné.

Moc hezké. A já si hned říkala, že je mi ten borec povědomý z hororu Zrcadla. Pečlivě jsem tedy poté sledovala závěrečné titulky a zjistila, že je to vskutku on. Jménem Josh Cole. Výzorem velmi poutavý herec. Ten jeho výraz zaražení, překvapení a následného slovního vyústění je (ne)příjemně úsměvný:)