Aluska88

Účastníci zájezdu zažijí vzrušující Pařbu v Chile a poté je čeká Nezvratný osud. Aftershock je drsný, krutý a značně gore. A nelíbil se mi. Nevím, v čem přesně, ale zkrátka se mi nelíbil. Nejspíš je to celkovým zpracováním a samotnými charaktery postav, které jsou tak tuctové, nelíbivé a nezajímavé, jak jen v tomto žánru můžou být. Snad jen postava, jíž ztvárnila Andrea Osvárt si získala nějaké mé sympatie. Připadala mi nejvíc zajímavá, chytrá a celkově prostě žádná prsatá, uřvaná pinda:) Možná i proto ji tvůrci filmu nechali dojít tak daleko. I když ani ona nemá zdaleka vyhráno. Závěr filmu, kdy kráčí po pláži, dává tušit, co asi bude následovat. Během sledování jsem si říkala, že to stejně musí přijít. Aftershock má dobrý nápad, i herecké výkony jsou slušné, ale celkově se mi to jaksi nedokázalo trefit do filmového vkusu.

Zimu ve filmech miluju a úplně nejvíc asi tu post-apokalyptickou. Naposledy to byl originální Snowpiercer. The Colony možná nepřináší do žánru nic nového, ale jinak funguje skvěle téměř po všech stránkách. Nádherný vizuál, který vypadal docela skutečně a výborné obsazení. Kevin Zegers po výborném dramatu Frozen už zase mrzne a agent Jack Crawford uplatňuje své vůdčí schopnosti v mrazivém a zasněženém světě budoucnosti:) O akci není nouze a snímek tak rychle uběhne. Samozřejmě by se dalo najít množství logických nedotažeností a rýpalové jistě budou mít přichystáno spoustu bystrých postřehů a připomínek. Já k nim však nepatřím a zrovna tento snímek jsem si užila, aniž bych zdlouhavě přemýšlela nad tím, jak je to, či ono možné.

Kurňa, Mickey Rourke byl ve svých mladých letech fakt zatraceně pohledný:) Snad nikdo v té době neuměl dělat tak svůdné pohledy jako on. Také Kim Basinger není nikterak pozadu ve své "sexiness." 9 a 1/2 týdne mi připadalo zvláštní. Snímek o erotické přitažlivosti, která začíná jako kamarádské vycházky po venku:) A končí jako zničující vztah, který by snad ani nemohl trvat déle. Prvnímu fyzickému aktu mezi nimi nejprve předcházelo spousta procházek po venku a blbnutí. Až teprve potom se do toho vrhli po hlavě. Scéna jejich prvního setkání v obchodě je úžasná. Ty pohledy... A vášnivá erotická scéna za vytrvalého deště, kdesi na schodech, je opravdu dokonalá. Hudební soundtrack už je jako třešnička na dortu.

Když jsem ve filmu poprvé uviděla Johnnyho Fera, říkala jsem si, že to je přece ten týpek, co hrál v Izraelském gay filmu Out of the Dark. Postupem času, co jsem se na něj kochala pohledem, on je opravdu krásný:), jsem si byla téměř jista, že to prostě musí být on. Zároveň mi připomínal Joe Andersona. Jaké překvapení potom bylo, když jsem zjistila, že to není on. Ta podoba je neuvěřitelná:) Zajímavý snímek odehrávající se v prostředí, filmařsky mně zcela neznámému. Idylické prostředí na dovolenou, krásné pláže, slunce, odpočinek. Ale i toto místo má své zápory. Tím jsou místní náboženští puritáni, kteří homosexualitu odmítají a strašně rádi kázají o všech těch věcech, co jsou a nejsou správné. Škoda toho konce, zrovna tomuto klukovi bych přála jeho zasloužené štěstí.

Malý, nenápadný dánský snímek s výbornými představiteli všech hlavních "hrdinů." Frederik Christian Johansen mi trochu připomínal Freddieho Highmore. Julie Andersen zase se svýma velkýma očima a posmutnělým pohledem byla ve své roli tak ztrápená, že mi jí bylo opravdu líto. Asi to jediné, co mi na filmu nesedělo, je závěr. Myslím, že čin, jehož se ostatní na Sáře dopustili, nebyl tak příšerný, nebo krutý, aby se přes to po nějaké době nedokázala přenést. Přece jenom, na to, že jí jen svlékli oblečení, ani nebyla nahá, mi její čin přišel dost přehnaný. Neřeknu, kdyby ji hromadně znásilnili, nebo jí provedli něco fakt neodpustitelného. Navíc se to stalo poprvé, ani se nejednalo o pravidelnou tyranii či šikanu, která postupně jedince degraduje, tak jak tomu bylo například v estonském Klass. Myslím, že v dnešní době se na školách dějí mnohem větší krutosti, než bylo toto. Ale zase na druhou stranu, jsou to přece jen teenageři a jejich hormony i emoce se střídají jako na houpačce, takže možná v tu chvíli neviděla jiné východisko. Ale i tak...

Výborný snímek z nehostinných a mrazivých Islandských plání. I když samotnému metalu se zde nedostane až tolik prostoru, jak jsem myslela, tento žánr nás provází celým snímkem a můžeme v něm zaslechnout několik opravdových pecek. Já si tu svou našla v Megadethu - Symphony of Destruction. Þorbjörg Helga Þorgilsdóttir svou roli zvládla skvěle. Měla jsem dojem, jakoby v průběhu děje zkrásněla:) Ze začátku mi připadala zajímavá, asi uprostřed jsem si říkala, že je moc hezká a nakonec mi připadala moc krásná. Scéna, kde nahrává kdesi ve skladišti svou skladbu, je fakt síla. Hlavně to ze sebe všechno vyřvat, to často pomůže nejvíce. Příběh Hery je trochu podobný mému. Také jsem měla bratra, který miloval metal, byl to ten nejlepší bratr na světě. A zůstalo po něm tolik triček, cédéček a vzpomínek... Vlastní rukou to udělal a já si budu stále vyčítat, jestli jsem to tehdy mohla nějak zastavit, pomoct mu. Ale asi jsem byla příliš malá na to, abych vůbec tušila, nebo věděla, co se děje. A také díky němu jsem začala postupně tíhnout k tomuto žánru a spoustě podžánrů. Island bude svou kinematografií vždy velmi specifický a temný. A to mi vyhovuje.

Paul Dano patří mezi nejzajímavější mladé herce a postavy loserů a podivínů jsou mu jako ušité na tělo. V tomto snímku ukazuje, že má možná až příliš "Dobré srdce." Brian Cox ho proto začne učit "správné barmanské výchově" a postupem času se z Lucase stane nejen profík ve svém oboru, ale také se trochu otrká a nenechá si s*át na hlavu. Jeho osud mě docela zarazil a bylo mi ho líto, ale zato jeho "dobré srdce" našlo to správné místo... Příjemný nezávislý kousek.

Boy Culture má dobrý scénář i výborné obsazení, Derek Magyar mi připomínal Channinga Tatuma a Jonathon Trent je fakt krásný:) Jediné, co se mi nepozdávalo, je amatérská kamera a celkové zpracování, které mi připadalo jako nějaký laciný studentský snímek. Scénář naštěstí vše zachraňuje, dočkáme se i nějaké té gradace, silných scén a chemie mezi chlapci se také docela drží.

Minimalisticky realistický artový portrét zobrazující postavení jedince ve společnosti, jeho bytí, přežívání, utrpení a ubíjející stereotyp. Malý člověk, který je nedostižný ve své samotě, ve svém bezpečném koutě světa, kde na něj nikdo nemůže. Malý člověk jako součást společnosti, nekonečných davů bez tváře proudících a bloudících všemi směry. Malý člověk jako součást společnosti, která zase patří do toho gigantického kolosu lidského společenství, která si od počátku věků dokázala nastolit svůj vlastní řád. Un Homme qui dort ukazuje vše tak realisticky a pravdivě, až se v tom člověk prostě musí poznat. Stejně jako v tom dokáže spatřit své okolí. Tolik lidí, tolik tváří, díváme se, ale nevidíme je. Apatie společnosti, arogance, nezájem, krutost, předsudky. Člověk potřebuje mezi lidi patřit, ale zároveň by nejradši byl v té své samotě, kde je nastolený pořádek a řád, tak, jak my chceme. Tam nás nikdo nevidí, tam můžeme být sami sebou. Tam venku, za zdí, kolik masek dokážeme nosit? Tak, abychom byli chráněni před pohledy davů? Tak, abychom předešli názorům lidí, jejich kritice, jejich nezájmu? Sami proti světu i proti lidem. Procházíme davem, tváře nás míjejí, jsme pouze jedni z mnoha... Kdo je dobrý, kdo špatný? Kdo nás dokáže srazit na kolena, kdo nás dokáže pochopit? Kdo jsou vlastně všichni ti lidé...? "Vše, co má význam, je tvoje samota. Cokoliv děláš, ať jsi kdekoli, nic z toho, co vidíš, nemá žádný význam, všechno, co děláš, je marné, nic z toho, co hledáš, není skutečné. Je jen osamělost. Pokaždé, když se jí snažíš čelit, vidíš její tvář."

Co se týče mého vztahu k Jumanji, na kreslený seriál z roku 1996 nedám dopustit a byla jsem zvědava, jak bude zpracována tato filmová verze, která vznikla o rok dříve. Trikově i dějově je na tom Jumanji výborně, přesto mě však samotný film nedokázal nějak pořádně "strhnout" do víru svého dobrodružství. Čekala jsem, po vzoru seriálu, že se hlavní hrdinové do hry přenesou. Je to však tak, že hra se přenáší do reality. Snímek nepostrádá patřičný spád, ale zároveň, co se týče nápadů, nepůsobí nijak chaoticky či přehnaně. Je vtipný a nevyzní vůbec násilně. A hlavně... ukazuje doby, kdy si děti dokázaly vytvářet vlastní zábavu a prožívat dobrodružství bez těch po*raných technických "vymožeností" a luxusu, kdy se svět kolem nás hroutí pod překypujícími horami snadno dostupných informací, zboží a jídla. Lituji děti, které musí vyrůstat v dnešní době. Svět z nich postupně vychovává otroky bez mozku, kteří už si sami ani nebudou umět obrátit stránku v knížce, vylézt s odřenými koleny na strom, nebo se jen tak dívat z okna při jízdě vlakem. Rozum bude postrádán, zato "chytré věci" budou všude kolem nás...