Aluska88

Písnička z alba Turmalin, které vzniklo ve stejnou dobu, kdy se Natalia objevila v další hlavní roli v telenovele Kachorra. Jo, Kachorra byla sice capina, ale alespoň v sobě dokázala mít, tak jako Divoký anděl, nebo Ošklivka Betty, řádnou porci odlehčeného humoru a zábavy. Nepatřila mezi ty telenovely, kde furt všichni jenom brečí a jsou tak hrozně melodramatičtí. Zlatý věk jihoamerických telenovel:)

Krásná písnička i videoklip. Me Muero De Amor se stalo jednou z nejhranějších písniček v Divokém andělovi. Je to prostě song, který bude vždycky patřit Mili a Ivovi:) Dokonce jsem se naučila nazpaměť text, stejně jako ke Cambio Dolor.

Úvodní píseň z mé vůbec nejoblíbenější telenovely, kterou budu vždycky zbožňovat. Na ní jsem vyrůstala. A jestli se mě po čase někdo zeptá: "I po takové době?", já řeknu: "Vždycky." :) Natalia Oreiro je nádherná holka a kromě toho má i hezký hlas. Prostě Divoký anděl Forever!:)

Maideni vždycky vynikali svým specifickým stylem při tvorbě videoklipů. The Number Of The Beast není výjimkou. Pro mě dokonalá píseň s pořádnou dávkou energie a riffů, které si člověk s jinými prostě nemůže splést.

Jeden z největších nářezů britských Iron Maiden. Ten refrén je parádní. A co teprve, když se člověk rozhodne zpívat to na celé kolo:) Run To The Hills mají prostě koule.

Kdo jiný, než metalová legenda Metallica, by si mohla dovolit natočit videoklip v jedné z nejdrsnějších a nechvalně proslulých amerických věznic?:) Už jenom když se řekne "San Quentin", představí si člověk všemožné kalibry toho nejhrubšího zrna. Song o těch a pro ty, kteří stojí na druhé straně zákona. Zákony džungle, anarchie, drsný svět.

I f*cking love this song!:) Kalba jak sviňa, zdemolovaný barák, všude bordel, a uprostřed toho všeho Metallica rozehrává svůj part. No, kdo by nechtěl zažít takovou akci?:) "Whiskey in the jar ouuuu..." :)

Jedna z nejkrásnějších metalových balad vůbec. Nádherná melodie a kytarové sólo dělají z této písně i videoklipu dnes již kultovní záležitost. Vždycky, když skladbu hráli na diskotéce, kam jsme jako mladí často chodívali, jo to u mně byly vždycky slzy z toho, že tam není ta moje "tajná" láska, která mi v okamžiku této písně tak moc chyběla...

Když jsem písničku slyšela poprvé, říkala jsem si, že tu zase máme další po*ranou cover verzi. Když jsem ji slyšela asi po páté, začala se mi hodně líbit. A nakonec se z toho stala jedna z mých nej předělávek. Snad jen kvůli Christině a tomu rytmu a dynamice, kterou tato verze má.

Jedna z mých nejoblíbenějších písní od Christiny Aguilery. Jeden ze songů, které Christina napsala o svém otci. Tento je jako poděkování, že z ní učinil bojovnici. Ta energie a síla, kterou v sobě tato písnička má, je úžasná. Christina se z toho všeho vyzpívává a vrací rány tomu, kdo jí kdysi tak ublížil. Z živé verze "VH1 Storytellers" mě vždy mrazí. Píseň o tom, že ti, kteří nám kdysi ublížili, jejichž slova nás srazila nás na zem a udělali z nás ustrašenou myšku krčící se v koutě, zvítězili možná tehdy. Jenže tito lidé nás zároveň posílili. V té chvíli, kdy si člověk přeje být někde daleko, někým jiným, kdy si připadá zbytečný a tak sám, se v něm zároveň rodí velká síla, která mu později pomůže se z toho vyhrabat a ukázat všem, že ty rozbité kousky se velkou vůlí a sílou daly zase dohromady. Občas sice máme pocit, že sotva drží pohromadě, jindy se zase cítíme jako králové a že bychom zvládli vše. To, co člověka posílí nejvíce, jsou krutá slova a kritika, která nás někdy sráží na kolena, ne chvály, které nás vynáší do nebes. Protože možná jen tak se člověk naučí si sebe vážit, mít nějakou hrdost. Nejsem perfektní a úžasná ve svých očích, ale nikdo nemá právo mě soudit za to, jaká jsem, nebo jak vypadám. Čím více kritiky od lidí, kteří Vás ani neznají, tím odolnějším se člověk stane. A to natolik, že už ho žádné poznámky téměř nemůžou překvapit. Jen si může vychutnávat ten pocit, kdy dokáže mířenou kritiku s lehkostí, pohotovostí, důvtipem a úsměvem na tváři dané osobě vrátit. Výraz, kdy se někdo tváří, "jak to, že si z toho jako nic neděláme?", je k nezaplacení. "You thought I would forget, but I remembered..."