Brylin

Vyrovnané a vpravdě krásné stárnutí můžeme Claře jen závidět. Žije svým navyklým způsobem ve svém oblíbeném bytě a nehodlá na tom nic měnit, ani přes tlak doby a dravého investora, který už skoupil všechny ostatní byty v jejím domě a zamýšlí na jeho místě vystavět moderní komplex. Moc se mi líbil výkon Sonii Bragy v hlavní roli Claudie, zejména ve své noblese a klidném, ale rozhodném vzdoru. Vzdoru, který v širším plánu ukazuje střet s novou brazilskou generací, která místo lidské slušnosti a respektu postavila na první místo honbu za ziskem a postavením. Těsné čtyři hvězdičky.

Mladá osamělá Claudia se v nemocnici náhodou seznámí s vážně nemocnou Marthou. Nevinné pozvání na oběd se nakonec vyvine v hlubší vztah s celou její rodinou, s každým jejím jednotlivým členem, a Claudia pomalu nachází své místo v životě. Líbila se mi bezprosřednost hereckých výkonů, zvláště empaticky prožitá postava Claudie v podání Ximeny Ayaly. Pěkné tři hvězdičky.

První lásky jsou si podobné, ať už to platí pro českého hetero puberťáka či izraelskou dospívající lesičku (nebo bi?). Jen pod horkým blízkovýchodním sluncem a díky všudypřítomné nevyslovené hrozbě konce je v židovském státě všechno mnohem intenzivnější, jak vztahy s rodiči i s přáteli, tak odpor vůči jakýmkoli autoritám. Film je natočen s citem pro dospívání a zaujme zejména svou empatií a autentičností. Tři hvězdičky za lyrizující atmosféru.

Konverzační drama Xaviera Dolana v sobě nezapře své divadelní kořeny. Dolan je podtrhl suverénní režií s důrazem na exhaltovaný herecký projev a výrazně citově zjitřené dialogy. A svůj záměr zvládl mistrovsky, stejně jako herci, kteří v náročných partech excelují (Cassel, Cotillard, Seydoux...). Rovněž technicky je snímek perfektní, vyzdvihl bych zejména kameru a střih. Téma filmu a jeho rozvedení ve scénáři mě ovšem vůbec neoslovilo a celé drama na mě působilo dojmem dokonalé, ale prázdné režisérské a herecké onanie ve stylu: "tohle všechno my dokážeme". Divadelní prkna tomuto dílu musí svědčit neskonale lépe. Tři hvězdičky.

Milá sonda do života jednoho autisty, Owena Suskinda. Je natočená velmi "americky", utříděně a strukturovaně, s mnoha svědectvími jeho blízkých, a dobře mapuje cestu, po které Owena došel až do současnosti. Měl dle mého názoru velké štěstí, že jeho rodiče objevily způsob, jak s ním komunikovat a jak mu svojí láskou pomohli zakotvit v "našem" světě. Owenův otec, Ron Suskind, film produkoval a zakončil tím přerod dezorientovaného a nepochopeného vedlejšího hrdiny v hrdinu hlavního. Velmi zajímavě vyznívá srovnání s jiným filmem MFF Karlovy Vary 2016, Normálním autistickým filmem. Animovaný život stojí na pomezí čtyř hvězdiček.

Zůstanu u prostého hodnocení "hrozně roztomilá pohádka". Vizuální efekty jsou vsutku velmi přirozené, avšak nic moc navíc. Zřejmě jsem zrovna neměl rozněžnělou náladu, a tudíž hodnotím třemi hvězdičkami.

Vizuálně opulentní, leč dějově nekompaktní film s nepřesvědčivou psychologickou linkou nenaplněného vztahu královny. Vytýkám i celou řadu historických nepřesností (hlavně v postavě Owena a bitvě), avšak kvituji herecké výkony v čele s dechberoucím představením Cate Blanchett. Na pomezí tří a čtyř hvězdiček.

Quentin Dupieux uvádí diváka ve zmatek či úžas rafinovaným prolínáním dějových, časových i prostorových rovin a vytváři velmi originální filmové dílo. Typický festivalový film, který by u běžného publika zřejmě vyvolal nezájem, ne-li odpor. Hodnotí se mi ovšem velmi těžce - technicky i herecky dobrý film, rád jsem po dlouhé době viděl Alaina Chabata, ale jinak je snímek pouhou hříčkou, kuriozitou bez vyššího smyslu či myšlenkové hloubky. Na pomezí dvou a tří hvězd.

Velice přímočarý příběh bez komplikovaných zvratů, který stojí na dialozích budovaných zejména na dotazech. Tak takový je Poklad, další rumunský snímek na 50. KVIFF. Herecké výkony jsou na dobré úrovni, stejně jako technická stránka filmu, avšak vzhledem k příliš jednoduchému scénaři nemohu hodnotit více než slabšími třemi hvězdičkami.

Bridgend pojednává o záhadném fenoménu sebevražd náctiletých ve stejnojmenném dánském měste. Ponurá a tajemná atmosféra snímku je utvářena zejména podmanivou kamerou. Na druhou stranu v příběhu, který dodnes nemá jasné vysvětlení, trochu tápe Jeppe Rønde, režisér a scénárista v jedné osobě. A to zejména v zakončení příběhu bez rozuzlení. Na pomezí dvou a třech hvězdiček.