Brylin

Nádherná kamera, překrásná výprava a kouzelné lokace jsou mimo samotného příběhu založeného na třech starých italských pohádkách hlavními taháky nového filmu Mattea Garroneho. Na tradiční české poměry jsou tyto příběhy někdy až příliš akční a naturalistické, ale trend i v pohádkách směřuje tímto směrem. Každopádně na film berte až děti od druhého stupně ZŠ. Pěkné čtyři hvězdičky.

Slávek Horák udělal velmi dobře, že se svým debutem počkal, až si byl jist, že vznikne dobrý film. Námět vyrovnávání se se smrtí není nový, zpracování ovšem ano - odlehčeně, s humorem, avšak bez patosu či zbytečného karikování to nezvládnou mnozí. Nevyrovnanost humoru a některé slabší vtipy akceptuji a vnímám jako úlitbu obyčejnému divákovi - vždyť filmy se dělají pro lidi, nejen pro festivalové publikum či porotu. Vzpomeňte si, kolik diváků v kinech vidělo třeba tématicky příbuzný, temnější, ale také velmi zdařilý snímek Václava Petra Jako nikdy. Věřím, že domácí péče zaboduje u běžného obecenstva podstatně lépe, třebaže někteří přijdou jen na Polívkovi fórky. A uvidí mimo jiné dobré herecké výkony v čele se znovuzrozenou Alenou Mihulovou i dramatické scény k zamyšlení. Čtyři hvězdičky.

Krásné! Sorrentino nijak výrazně neuhýbá ze stylu Velké nádhery, je přidává více humoru a filosofických postřehů, zejména plynoucích ze střetů stáří a mládí. Audiovizuálně opět úchvatné, jak hudba, tak obrazy se vrývají do duše, a herecký koncert hlavních představitelů jen podtrhuje celkový výtečný dojem. Silných pět hvězd, ke kterým přispěla i atmosféra KVIFF 2015.

Tělo v mnoha svých podobách - postarší a otylé, jež se zabývá ohledáváním mrtvých těl, mladé a křehké, které se nemá rádo i středního věku využívané jako prostředník, médium. Každé z nich se musí vyrovnat se ztrátou blízké osoby a toto trauma je nakonec sblíží. Małgorzata Szumowska za svoji precizní režii získala Zlatého berlínského medvěda a nutno podotknout, že zcela po právu. Pečlivě budovaná atmosféra je dílem množství zajímavých záběrů a kamerových kreseb. Čtyři hvězdičky.

Na některé zmizelé se pořádají div ne lovy se sítěmi a po nekterých neštěkne ani hárající fena. Jak by to bylo s Vámi? Bobbie Peers rozjíždí zajímavou hru o hledání, prolínání snu a reality a i o troše nadpřirozena. A vypráví ji pěkně pomalu, po skandinávsku. Je příznačné, že většina lidí věří, že existuje něco mezi nebem a zemí, ale jsou-li pak svědky nadpřirozené události, mermomocí hledají racionální vysvětlení. Skvělý August Diehl a neméně dobré norské předjaří. Silné tři hvězdičky.

Kdopak to vlastně víc zlobí, kluci nebo máma? Podle trestu to vypadá na maminku. Ve Varech jsem rád za každý horor mimo nočního času, neboť i já se bojím rád a noci prospím. Tento horor rakouské režisérské dvojice je navíc oděn do sympatického kabátu a na malém prostoru rozjíždí jednu nápaditou akci za druhou. V dnešní době toho už děti v deseti letech zvládnou spoustu, a to nejen v dílně, ale i s domácími mazlíčky. Těsně pod hranicí čtyř hvězdiček.

Tak to je náš Fúsi, prostě Fúsiman! Film o jednom neuvěřitelně hodném a pohodovém chlapíkovi, který má v životě 20 let zpozdění. Ale nikdy není pozdě. Hořkosladkou komedii natočil i napsal Dagur Kári a zazářil v ní Gunnar Jónsson, kterému je role ostýchavého hromotluka šita na tělo. Optimistický zážitek a čtyři hvězdičky.

Jakkoli je pro mě téma krize katolické církve v Chile vzdálené, musím ocenit jak technickou a řemeslnou stránku filmu, tak výkony hlavních představitelů a precizní režii. Rovněž poslední třetina filmu - pokání a hříchy, které mu předcházely, mě zaujala a musím přiznat, že takové rozuzlení jsem nečekal. Na pomezí tří a čtyř hvězd.

Box mě příjemně překvapil - Florin Şerban se rozhodl zkoumat reakce na zklamání a strávení kompromisu u dvou velmi rozdílných lidí. Dějové linky mladého romského boxera a neúspěšné maďarsko-rumunské herečky po třicítce se tak dlouho přibližují, až se protnou. Opět jsme svědky vynikající práce s psychologií postav a podobně jako Radu Muntean u jiného rumunského filmu 50. KVIFF O patro níž si režisér a scénárista Şerban vystačí s nepočetným obsazením. Slabší čtyři hvězdy.

Neuvěřitelně svobodný film! Nevím, na čem Jaco van Dormael jede, ale chci to taky. Dlouho už jsem se v kině tak neodreagoval, možná naposled u podobně ulítlé komedie Panika v městečku, ve které mají prsty rovněž belgičané. Rovněž po dlouhé době jsem měl možnost na plátně vidět mého oblíbeného Benoît Poelvoordeho, a obzvláště v tomto filmu je zkrátka boží. Na hranici pěti hvězdiček.