llollita

Je pravda, že já si na dvorku hrála spíš s míčem a skákací gumou, než s mrtvolou tatínka a bonmotujícíma hlavičkama panenek... Přesto ale myslím, že Krajina přílivu opravdu skvěle dokazuje bezmeznost dětské fantazie. Zároveň naprosto syrovým způsobem servíruje bizardnost tohohle světa. Křehká Jeliza-Rose (dokonalá Jodelle Ferland) se vlastně jen snaží obrnit se proti všem těm hrůzám a najít spřízněnou duši, která by zrovna pravidelně "neodjížděla na prázdniny" a nevracela se z nich s modrým, oteklým jazykem...;) Moje hodnocení je spíš 4,5 - ale kvůli Jodelle Ferland a bratrům Dannaovým, coby hudebním skladatelům, přidávám ten půlbodík:)

Nemyslím si, že by filmu chybělo napětí a náboj. Většina filmu je celkem příjemné zjištění toho, že ne každý se snaží být za každou cenu inovátor a jede prostě podle starého, ale funkčního systému thrillerů. Přesto píšu většina, protože konec Tajemné okno bohužel naprosto degraduje do hlubin trapných teenagerských vybíječek. Škoda zajímavě nastartované atmosféry...

Poutavý a zajímavý, ale až příliš zdlouhavě vyprávěný příběh. Navíc balkánské vyprávění naroubované na americké prostředí mi prostě nějak nesedí dohromady. Postavy se chovají nepatřičně na to, jaký kontinent obývají. Ne, že by tam nebyl cítit závan svěžího Kusturicova humoru, ale výsledek je zvláštní nestálý mix. Jinak ale skvělý výběr herců - od prvního do posledního.

Pro mne jeden z nejlepších filmů Věry Chytilové. Stylové, barvité a šílené vyprávění se smutným ponaučením.

Sin City je pro mne symbolem dokonalé komiksové adaptace. Všichni tři režiséři převedli na plátno přesně to "NĚCO", co mě přitahuje na komiksech. A v tomto případě dokonce na sto procent platí pravidlo: účel světí prostředky. Je totiž úplně jedno, že byl film natočený celý na modré. Ve výsledku zanechává tak přesvědčivý dojem, že mu odpustíte i takové drobnosti, jako jsou nepřirozené exteriéry apod. A proč taky ne, vždyť v komiksu není nikdy nich přirozené, a to je na něm to krásné.

Jarmush je bůh, ale každý bůh se jednou sekne. U jeho filmů jsem zvyklá na zdlouhavé záběry a po pravdě řečeno, je to jedna z věcí, která mě na něm přitahuje. Ale tohle je fakt trochu přehnaný a nevyvážený. Naopak Bill Murray je zase skvělý a když už nic jiného, člověk by se vydržel dívat jen na něj. Zlomené květiny rozhodně stojí za vidění, ale mně stačily jen jednou!

Herecký, režijní, scenaristický koncert! Druhý Hallströmův americký film pro mne znamená zatím nejvíc v jeho dosavadní režijní kariéře. Ke skvěle vykresleným postavám, zvláštní pohodové atmosféře a výborným hereckým výkonům není moc, co dodat. Snad jen, že jsem tomu filmu vděčná, že Leo Di Caprio se nerovná jen plakátu v dívčím pokojíčku.

Chvílemi se u Casanovy dá mluvit o zábavě, ale většinu času spadá do sfér televizních pohádek (ne, že by českotelevizní pohádky byly nějak špatné, jen mi stačí v neděli po obědě a nemusela bych na ně chodit do kina). Heath Ledger je rozkošný, ale rozhodně ne legendární neodolatelný svůdce. Potenciál pověstí o slavném libertinovi zůstává úplně nevyužitý. Casanova je v tomto podání skoro jako kluk od nás od vedle, který si čas od času přivede domu jinou slečnu. Film navíc není tak svěží, jak se tváří. Jeden z mála čerstvých závanů přichází v podobě Charlieho Coxe, Jeremyho Ironse a hlavně Olivera Platta. No, mám prostě radši Lasseho Hallströma alá "Co žere Guilberta Grapea" než "Lasseho Casanovu".

Brilantní, jedinečné, dokonalé. Už hra samotná je naprosto bezchybná, ale ve filmu se Stoppardovi podařilo dotáhnout všechno do posledního puntíku. Už výběr dvou hlavních herců. Oldman i Roth si své role naplno užívají. Všechny hlášky (a že jich je ve filmu opravdu dost) pronášejí s neuvěřitelnou lehkostí. Co se týče obrazu - nevím jestli to byl záměr nebo pouze nedostatek financí, že tehdy Stoppard vsadil na komornější kameru, ale filmu to rozhodně pomohlo. Každý okázalejší efekt navíc by byl pouze nepříjemným vyrušením. Příběh skvěle funguje jako celek, i když chápu, že někomu se to může zdát jako velmi dlouhý celek. Ale takové je už holt absurdní drama...

Neumím si to vysvětlit. Ten film je ponurý, depresivní, a už od začátku vás vede k absolutní úzkosti. Už od prvního okamžiku ale přesto panuje vzrušující (tím samozřejmě není myšleno jen sexuálně vzrušující, ale prostě nabitá) atmosféra. Temná a především velmi intimní kamera vás donutí mžourat po každém detailu. A i když se většina lidí nechlubí vlastnostmi, kterými alespoň ve filmu oplývá John Wilmont, neuvěřitelně rychle se vžijete do jeho pocitů a po chvíli ho začnete dokonce litovat. Samozřejmě je to z velké části díky naprosto preciznímu Deppovi - u něhož už začíná být zvykem o každé nové roli říkat, že je životní. Na druhou stranu, nováček Dunmore si na režijní sesličce vedl opravdu velmi zdatně a plně chápu, že Malkovich coby producent (a skvělý Charles II) svěřil svou důvěru právě jemu. Libertin je prostě nechutný a nechutně skvělý film, který (pokud máte alespoň trochu otrlejší žaludek) rozhodně stojí za to vidět.