GOREGASM

1. série - ***** (100%) Seriálový klenot z dílny Alana Balla prohlašuji z neoblomným přesvědčením za svůj životní prožitek před televizní obrazovkou. Z každého dílu sice bolí hrudní koš, ale pro diváka bez předsudků přijde království nebeské. Ale abych nehodnotil Six Feet Under jako celek, začněme pěkně popořadě pilotem, který vás sice vrhne do života Fisher & Sons bez servítek, ale zároveň si po pátém shlédnutí můžu dovolit říci, že šlo o zjevné oťukávání audience a například funebráckým humorem přetékající reklamní spoty se již v dalších dílech neobjevily. Brilantní nápad otevřít každý díl úmrtím do dané chvíle anonymní postavy, kterou nám pojmenuje až následné zbělení obrazovky se stala poznávacím znamením Six Feet Under a způsob jakým takto zemřelí ovlivňují osudy a životy našich hrdinů je v každém díle nezaměnitelný. Miluju emocionálně vypjaté filmy, ale hmatatelnost a intenzita prožitků jednotlivých postav (všichni herci zralí na Golden Globe) se podařila celému týmu přenést na diváka způsobem, že tento seriál nesleduje, ale prožívá. Pokud hledáte způsob, jak změřit, jestli ještě žijete, nebo už jste dávno mrtví, pusťte si Six Feet Under, kde se sice tématu smrti neoprostíte, ale tím silnější zážitek vás díky tomu čeká. A to jsme teprve na začátku. 2.série - ***** (100%) Ufff, je těžké zhodnotit komplexně celou sérii, která rozvíjí plnohodnotně všechny postavy a jejich osudy, když je poslední díl tak dokonalou kulminací a koncentrací toho nejlepšího, co umí Six feet Under nabídnout. Pulzující srdce v divákově hrdle. Srdce mi bilo nejen za Natea, i když logicky především za něj. Ve druhé sérii se příběh rodiny Fisherů rozvětvuje až nečekaně do široka, zapojuje několik nových postav, přičemž každá má svou váhu a posouvá seriál myšlenkově, pocitově, nebo dějově dál. Časté flashbacky mistrně doplňují mozaiku vazeb mezi postavami a emocionální náboj, který kulminuje díl co díl a mnohokrát zmrazil můj pohled při zbělávající obrazovce (dokonalé poznávací znamení Six Feet Under). SFU si i přes svůj citově těžký kalibr stále udržuje svůj specifický, místy bizarní a černý, přesto naprosto přirozený humor, kterým velmi doplňuje onen lidský rozměr, který v divákovi zažehne. 3. série -***** (100%) První díl sešlápne pedál emocí ihned skrz podlahu a způsob jakým si pohrává s divákem a jeho kolabující nervovou soustavou je neopakovatelný (tedy pokud nevlastníte, tak jako já, DVD Collection ;-). Následuje několikadílné intermezzo, během něhož divák může nabýt nepravdivý dojem, že se karta obrací, ale pero scénáristovo opět projeví svou nadvěcnou genialitu a při posledním zbělení obrazovky jen těžko dokážete vyslovit jméno, které se nevyhnutelně objeví. Ne, že by to nebylo patrné od začátku, ale až tato série tučně podtrhává jak dramaturgicky, příběhově, režijně a herecky vybroušené SFU je. Protože jak jinak vysvětlit to němé civění do každých závěrečných titulků jednotlivých epizod? 4. série - ***** (100%) Silný cliffhanger z konce třetí série má své logické pokračování ihned na začátku čtvrté, a jelikož začínáme přesně tam, kde jsme skončili, je úvodní díl „Falling Into Place“ jedním z nejsilnějších zážitků celé show. Cesta pro Lisino tělo a konečné Nateovo rozhodnutí splnit její přání zacloumá nejen s postavami samotnými, ale zejména s divákem. Každá z hlavních postav si projde silným dramatickým okamžikem, kdy zejména Davidovo posttraumatické trápení (extrémně intenzivní díl „That´s My Dog“) a Nateovo hledání sebe sama táhne mistrně vrstevnatou vypravěčskou strukturu silou dvou parních lokomotiv. Michael C. Hall a Peter Krause mají svými výkony doživotní místo v mé soukromé síni slávy garantováno. Ale to platí úplně o všech hercích a jejich postavách, protože jakkoliv se v každé sérii rozšiřuje počet postav, která připlouvají a odplouvají, celistvost a komplexnost vyprávění to nikterak nenarušuje, ale naopak otevírá kapitoly v osudech Fisher Family, které kompletují zdůvodnění, proč mi tahle v tom nejlepším slova smyslu svérázná rodina tak přirostla k srdci. Vyprávět o životě a smrti s citem a nadhledem Alana Balla a jeho scénáristů by chtěl asi každý z nás… 5. série - ***** (100%) Žádný jiný seriál diváka neprobere a neotevře mu oči, tak jako to dokáže Six Feet Under. Mnohokrát se mi stalo, že mi postavy přirostly k srdci, ale nikdy to nebylo tak intenzivní a opravdové a především vás to donutí přemýšlet, jak nakládáte s každou zasranou vteřinou svého zatraceného života. Hluboce smekám před všemi, kteří se na seriálu podíleli a jen s respektem dodám… Everything. Everyone. Everywhere. Ends.

Pokud byli zpočátku Sopranovi vnímáni jako seriálová verze mafiánských majstrštyků jako Goodfellas (k nimž mají asi nejblíže), po posledním díle si dovolím tvrdit, že svým širokohlubokým záběrem a komplexností ze stínu svých slavných filmových bratříčků nejen vystoupili, ale usadili se v mafiánském žánru na pomyslném vrcholu. Pro první sezónu platí standartní seznamovací procedury, kdy se postupně podíváme na zoubek Tonymu Sopranovi, jeho rodině a samozřejmě jeho parťákům. Právě hloubka a prostor, který je velice rovnoměrně rozdělen mezi nespočet zajímavých postav je jádrem úspěchu, a když k tomu přičteme citlivě dávkované žánrové narážky, včetně specifického humoru jednotlivých gangsterů (Paulie nemá chybu), tak nelze neudělit plnou palbu. Kapitolou samotnou jsou herci, kterým dominuje kolosální alfa dynamit James Gandolfini, jehož výkon je třeba vidět a scény, kdy z něj jde doslova strach, jsou v rovnoměrné symbióze se špičkovým charakterním herectvím. O klucích jako Michael Imperioli, Tony Sirico, nebo Steve Van Zandt v jiných projektech defacto neuslyšíte, ale tady jde o obrovskou castingovou výhru v loterii, protože jinak si jejich výkony vysvětlit neumím. Dějová linie mezi Tonym a psycholožkou Jennifer Melfi v podání sexy chraplavé Lorraine Bracco je potom nabitá silným potenciálem pro další série. Každý díl má své malé osobní finále, které mě vždy nahlodá ihned si pustit další a vyvrcholení celé série nemusí tlačit na pilu, aby dokončilo brilantní rozjezd. A aby toho nebylo málo, o volbě písniček, které dokreslují stylovost řady zásadních okamžiků (Tonyho depresivní stavy před postřelením) by se dal napsat samostatný článek. 1. série - ***** (100%) Druhá série neochvějně stvrzuje s jak komplexní látkou máme onu čest. Vše je maximálně konzistentní, některé postavy nově nastupují na scénu , jiné ji za ohlušujícího ticha opouštějí. Z nových postav dominuje především sociopatický Ritchie April, navrátivší se Tonyho sestra s tváří Johna Turturra a zapomenout nesmím ani na "Terminatora" Jasona Patricka jako hazardem zlomeného Daveyho. Navíc si s Tonym užijeme výlet do nesčetněkrát citované Itálie (atmosférou okouzlující díl), díky čemuž mezi Tonyho pohunky přibude ranař Furio, který jako většina postav ještě svou zásadní úlohu v životě Sopranů sehraje. Ve všech rovinách pohlcujících a dramatických 12 hodin, pro fanoušky žánru pak ráj na Zemi. 2. série - ***** (100%) S jídlem roste chuť a o Sopranech to platí dvojnásob. Megatunová nálož událostí, které doslova otřásají třetí sérií, si své oběti nevybírá a dovolím si vyzdvihnout dva naprosto jedinečné díly "Employee of the Month" a "Pine Barrens", jejichž hodnocení by si zasloužilo samostatné recenze. Do třetice se potvrdil zázračný cit pro obsazení nových postav, které jako nevyčerpatelné turbíny pohánějí každý z dílů dle potřeby. Řeč je především o nevyzpytatelném a zatraceně vtipném psychotikovi s tváří míliuse, Ralphiem (brilantní Joe Pantoliano), a psychicky nestabilní a nelidsky svůdné Glorie (po italsku neodolatelná Annabella Sciorra). Skutečně, splynutí herců s postavami působí tak jednoznačným a přesvědčivým dojmem, že při fyzické konfrontaci Jamese Gandolfiniho s Annabellou Sciorra mi běhal do konce dílu třicetistupňový mráz po zádech. V detailech i v celku bezchybný zážitek. 3. série - ***** (100%) Nečekané rozdání karet v úvodu umožňuje rozehrát nervy drásající partii nejen v biznisu samotném, ale i Tonyho rodinné poměry projdou zkouškou nejtěžší. Geniální gradaci v obou rovinách divák prožije pod návaly adrenalinu (bitka Tonyho a Ralpha vás donutí nedýchat), který řadu scén povyšuje do televizního nebe. Absolutorium zaslouží David Chase za zakomponování řady subtilních minipříběhů (Pie-O-My), ovšem s emocionální silou parní lokomotivy, které dodávají promyšlenému celku nebývalou hloubku. Zapomenout nesmím ani na pro tento seriál typický humor, plný cynických a sarkastických perel. Bezkonkurenční projekt s neústupnou křivkou kvality. 4. série - ***** (100%) Tady už opravdu začíná jít do tuhého. Business i rodina dávají Tonymu čím dál více zabrat a tím více nekompromisním bossem se proto musí stát. Psychologický profil jeho postavy svou komplexností nemá obdoby a je obdivuhodné jak ambivalentní pocity dokáže James Gandolfini v divákovi vyvolat. Každá z postav má pevně vystavěnou historii a čím více se seriál blíží ke konci, tím intenzivněji je práce scénáristů vyvažována zlatem. Nové postavy, jak tomu u řady seriálů bývá, nepřibývají na efekt, ale posouvají Soprany o detailně promyšlený kus dál. David Chase opět poskládal neopakovatelnou a pevně provázanou mozaiku unikátních osudů, které vyústí v natřikrát vygradované finále s mazácky sebeironickou koncovkou. 5. série - ***** (100%) Stmelující úvodní díly dovolí Tonymu nadechnout se, jelikož to bude nejen v následujících dílech, ale především ve finální sérii potřebovat. David Chase a jeho tým skutečně nezapomínají na žádný detail a jejich vykreslení mumraje okolo Anthonyho Soprana nabralo už dávno pro televizní formát astronomických rozměrů. Úvodní Tonyho indispozicí si navíc otevřel vrátka k hlubšímu prokreslení Tonyho blízkých a například Chrise, jemuž věnoval parádní díl se Sirem Benem Kingsleym. Ben Fucking Kingsley in Saw meets Godfather 2, prostě okouzlující. Nad všemi zmiňovanými detaily pak ční hlavní zápletka, ve které jde již o hluboce nekorektní mafiánské šachy, kde vyhrát může jenom jeden a závěrečná rodinná večeře jen varuje před bouří, která nás čeká. 6. série - ***** (100%) Tentokrát musím začít od konce, protože geniální poslední scéna, kterou David Chase redefinoval otevřené "happy" endy na pohled první, při hlubším zamyšlení jde ovšem o neopakovatelně propracovanou tečku za celou show, kde má každý moment svůj skrytý význam a interpretace je na nás. Nejlépe to vystihl jeden panáček na youtube, takže pokud budete tápat a stanete se stejně jako já obětní vlastní neuspokojivé interpretace, necháte se rádi osvítit. Celá finální série se žene jako splašený vlak až do napínavé koncovky, ve které se stihneme na různorodě u srdce píchnuvší způsob rozloučit se všemi postavami a závěr samotný potom řekne neodvratné, aniž by vám to ihned došlo. Pokud jste Soprany doslova dýchali jako já, dojetí se neubráníte a tu jedinečnou náladu budete vstřebávat jako opaření u němých závěrečných titulků. DON´T STOP BELIEVIN´ 6. série - final episodes - ***** (100%) The world will never be the same... Celkové hodnocení The Sopranos: 100%

1. série - ***** (100%) Tady se cítím od první minuty jako doma. Stejně jako v Sopranech, i když úplně odlišným způsobem, ale stejně precizně zpracované téma americké rodiny, kterou postupně prorůstá zločin. Silné emoce, díl od dílu vybroušenější postavy a zlatoglobusoidní scénář. Herci top notch (nesourodější partnery než Bryan Cranston a Aaron Paul nenajdete), a protože nechci v první reakci vystřílet všechny náboje, tak si dovolím připojit jednu seriózní kritiku. Why the fuck only 7 episodes?:-)? 2.série - ***** (100%) Promyšlená dějová nepředvídatelnost a fikaně řetězená vypravěčská struktura, která kulminuje motivem plyšáka v bazénu, jsou jen jedněmi z mnoha devíz, kterými tento klenot disponuje. A to si dovoluji smeknout již při druhé sérii. Miluji neepizodické seriály, které vyprávějí vrstevnatou story, dvojnásob potom ty, které si troufnou rozprostřít scenáristické plátno na plochu několika sezón. A to je i případ Breaking Bad. Cranstonův Walter už nyní stojí vedle mých antihrdinských ikon let minulých jako jsou Tony Soprano, Al Swearangen, Dexter Morgan, či Nucky Thompson. Breaking Bad nemá slabinu a bere si to nejlepší ze staré i nové školy a hravě Vám zmrazí úsměv na rtech. 3.série - ***** (100%) Třetí série hned od první minuty nakopne události směrem, který by čekal málokdo. V rovině důvěryhodnosti ovšem bez ztráty kytičky. Vše drží skálopevně pohromadě a je to opravdu o hltání každé epizody, přičemž hutnou polohu seriálu se tvůrcům daří promyšleně čeřit svěžími nápady, mezi něž patří kupříkladu etuda na téma "těžký život prostitutky" v úvodu jedné z epizod. Za zmínku stojí, a nezmínil jsem to u předešlých sérii, také vizuální nápaditost, která není na televizní poměry vůbec obvyklá (barevně ostré a často extrémní kompozice vynikají zejména v pouštních/stepních scénách) a přispívá k absolutnímu statusu seriálu. Z hereckého týmy tentokrát vychválím charismatického stone face bussinesmana "Guse" ve velmi civilním a tím působivějším podání Giancarla Espozita. 4.série - ***** (100%) Fantazie. Skutečně, procházka čtvrtou série se dá opět s klidným svědomím přirovnat k cupitání minovým polem, kdy vás při každém došlápnutí čeká nečekané. Kartel, Gustavo, opět aktivní Hank, showman Saul a ve středobodu dění nenávratně se propadající Walter a Jesse. Jsem zatraceně zvědavý kam až to dojde a tvrdošíjně rozhodnut, že si koupím Blu-ray edici s barelem ;-). 5. série - ***** (100%) Jedinečný zážitek, který ani na vteřinu nesleví z ultimátního tahu na diváka, kdy každý díl disponuje promyšleným "otevírákem", extrémně koncentrovaným, napínavým a nevyzpytatelným dějem a vždy neodolatelným cliffhangerem, který mi několikrát zredukoval čas potřebný k spánku. Breaking Bad jde až na krev a nesleví svým postavách ani o cent, přičemž některé ztráty diváka opravdu bolí. Na závěr jen dodám, že propracovaný vývoj nejen hlavní postavy Waltera Whitea a jeho morálních deziluzí, je tím nejlepším, co jsem kdy viděl a podobně neukojitelné sucho na patře po závěrečných titulcích, jsem měl doposud pouze u Sopranů a Six Feet Under... a nově u Breaking Bad.

1. série - ***** (100%). IT´S NOT TV, IT´S HBO. Ať si kdo chce, co chce říká, HBO je v seriálech number one a stačí jí k tomu téměř bezchybná volba témat, stabilní skvadra režiséru a tvůrčí tým, kteří již prošli několika veleúspěšnými projekty (Sopranos, Deadwood, The Wire, Six Feet Under) a opět se potvrzuje, že dobře ví, na co má jejich fanoušek chuť. A tím je propracovaný příběh, který postupně rozvine hlavní příběhovou linii, do níž souběžně vplétá zhruba pět šest vedlejších dějovek a vše pomalu kulminuje až k precizně vygradovanému finále sezóny, které se nesnaží na rozdíl od konkurentů HBO samoúčelně šokovat, a přesto je pro věrného diváka zaslouženou sklizní. Přesně takto funguje Boardwalk, který dominuje nejen v stylově dobové výpravě a parádním castingu, ale především v již zmíněné komplexnosti příběhu, kdy se ve vašich očích jednotlivé postavy díl co díl formují a vy si některé z nich prostě zamilujete. Rozjezd ve velkém stylu. 2.série - ***** (100%) Tady se rodí další z HBO klasik. Prohibiční story se začíná chtě, nechtě brodit krví nepohodlných a jde do tuhého. Dějově je to opravdu nevyzpytatelné a jistotu přežití má jen Buscemiho postava. Do děje přibývají naprosto přirozeně zakomponované nové postavy (řízný řezník William Forsythe), kdy každá má nezanedbatelnou úlohu v soukolí příběhu. Přes veškerou brutalitu, násilí a intriky, které k souboji o moc se vší samozřejmostí patří, Boardwalk nabízí řadu komorních minidramat, které dodávají příběhu potřebnou hloubku. Ale to pro zkušeného HBO harcovníka není žádná novinka, protože právě pomalejší tempo přetékající výživným obsahem dělá z Boardwalk Empire seriálovou událost poslední pětiletky. Atmosférické finále mezi kapkami deště je pak včetně flasbacku Pittovy postavy tím pravým vyvrcholením. Thank you, Michael Pitt. 3.série - ***** (100%) Zajímalo by mně v jaké míře a jestli ještě vůbec Velký Marty na Boardwalk Empire dohlíží. Po The Sopranos, Six Feet Under, nebo The Wire jde totiž už nepochybně o další obchodní značku, která se svými kvalitami řadí mezi dříve zmíněné modly. Po třetí sérii už se to nebojím říci na plná ústa. Třetí série by mohla vyučovat v gradaci jak jednotlivých epizod, tak především celé sezóny, která diváka průběžně a nečekaně odměňuje momenty úlevy i obrazně řečeno nožem mezi žebra. Postavy už má člověk pod kůží, nejsou mu lhostejné a tím víc to potom všechno bolí. Steve B., Michael S., Kelly M a všichni jejich herečtí kolegové jsou ve svých rolích opět dokonalí a nové tváře v čele s tím obvykle nevýrazným Bobbym Cannavalem (jeho Gyp Rosetti je neskutečné zvíře) celkový dojem tučně podtrhují. Ne nadarmo se říká, že ty nejlepší věci se aktuálně píšou pro HBO, respektive televizi a nyní již ostřílení rejžové (Van Patten, Podeswa, Bianchi atd.) poněkolikáté potvrzují, že by se neztratili ani na velkém plátně. Pro mě je tohle "sedmé nebe"!!! 4. série - ***** (100%) Opět začínáme tzv. na zelené pláni. Ono, jak by také ne, když si uvědomíme dramatické vyústění na konci třetí série. Na níž čtvrtá navazuje v absolutně stejném duchu, tedy s postupným představením nových "hráčů" (ušlechtile fanatický Jeffrey Wright ruluje), rozdáním karet a s postupně se zvyšujícími sázkami. Vývoj na několika frontách je po "boardwalkovsku" obtížně předvídatelný a za co jsem strašně rád, je návrat do hry postavy Michaela Shannona a to ve velkém stylu. Jenom bych se opakoval, kdybych vychvaloval komplexnost této prohibiční ságy a jsem neskutečně vytočený, že pátá série, navíc utnutá na osm dílů, bude kvůli nízké sledovanosti poslední... Přesto jsem jako malý kluk natěšený na to, jak se dotočí svět okolo Nuckyho Thompsona. 5. série - ***** (100%) To, že se o ukončení seriálu rozhodlo ještě dlouho před natočením finální zkrácené řady, mělo kromě jedné velké nevýhody, a to že seriál skončí, mírnou výhodu v tom, že se měli scénáristi prostor, aby vymysleli jak udržet komplexnost celého Boardwalku a zároveň ho zapamatovatelně a silně uzavřít. Už plakáty lákaly sloganem "NO ONE GOES QUITLY", čemuž tvůrci bezezbytku dostáli. Samozřejmě se muselo prásknout časově do koní, ale zkratkovité vyprávění se nekoná. Naopak se až nečekaně často flashbacky vracíme do Nuckyho mládí, kde se precizně spojí spousta událostí a motivací právě Buscemiho postavy, kterými si prošel v předešlých sériích. Tento krok je odvážný, ale funguje miliónově, a nepřímo nechá vyznít tuto sérii jako sérii Nuckyho Thompsona ve vší jeho ambivalentnosti a rozporuplnosti. Jak jsem již zmínil, potichu se s námi skutečně nerozloučí žádná postava, ale každá zanechá svou v finální stopu a je moc vidět jak se tvůrci snažili dosáhnout co nejpůsobivějšího, zároveň ale i co nejuvěřitelnějšího výsledku. Možná nejvymazlenější seriál všech dob je u svého předčasného konce a já ho určitě nevidím naposledy.

1. série - ***** (100%) Geniální koncept, který položí na lopatky nejen famózním metaforickým humorem, v němž kraluje jelito všech jelit, Arnold "Majzlík" Rimmer. Více než důstojnými spoluhráči mu jsou Lister a Kocour. První jmenovaný je absolutně neorganizovaná 3000 let zmražená rockstar, což vtipně kontrastuje s jeho absolutním hudebním antitalentem. Kocour je pak prototypem nadčasového metrosexuála, který nedovolí ani svému stínu, aby dobře nevypadal. První série Trpaslíka ihned nastavuje laťku velmi vysoko, přestože je zatím postavena "jen" na extrémně absurdně vtipných dialozích, které by se mnohdy daly tesat do kamene. Vyzdvihnout musím i vtipně,ale stále v zábavných mantinelech pojaté papundeklové scifi kulisy, které dělají z Red Dwarfa po všech směrech dotaženou zábavu. 2. série - ***** (100%) Kryton (Rimmer: Jsou mrtvé několik staletí. Kryton: Vy jste lékař?), Lepší než Život, Díky za Vzpomínky, Díra ve Stázi, Queeq, Paralelní Vesmír. Jeden lepší díl než druhý. V epizodě Kryton je na scénu uveden stejnojmenný a dnes již legendární android, který tisíciletí pečuje na své lodi o mrtvou ženskou posádku, kterou se vší nevědomostí představuje členům Trpaslíka. Paradoxně v žádném dalším dílu druhé série se již neobjeví. Nicméně i bez něj si prozatím Rimmer, Lister, Kocour a Holly vystačí, protože každý díl má nezaměnitelně papundeklový scifi feeling a různorodě vypečený scénář. 3. série (100%) Bratři zpátečníci jsou nesmrtelní a ani nebudu rozvádět, jak jsme s klukama z gymplu drtili číšníky, když jsme si objednávali svůj milovaný ovip. Tenhle díl je vysoce předimenzovaný legendárními hláškami a trochu zastiňuje zbytek série, v níž Doug Naylor a Rob Grant potvrzují jednotlivými zápletkami svou lásku ke scifi a zároveň obrovskou chuť si z něj do všech světových stran střílet. Nodnol... to bude určitě bulharsky. 4. série - ***** (100%) To je Ma..., To je Maa...... To je Ma...Góóór. :D. Kryťák už hláškuje na plné obrátky a to ani nezmiňuji jeho dočasnou transformaci na člověka, která mu ovšem nesebere nic z jeho meziplanetárního smyslu pro humor, když se podivuje nad skutečností, že lidé nemají v očích ani základní funkci zoomu, načež suše dodá: Hmmm, zajímavé :-). V díle "Jiná Dimenze" se navíc prvně představí Rimmerovo alter ego Ace "připravte mi zavináče, na snídani jsem doma" Rimmer, ze kterého je celá posádka,vyjma Arnieho samozřejmě, na měkko v duchu bezmocného konstatování: To je Frajer. No a na závěr 50 kliků pro Gándhího :D. 5. série - ***** (100%) Hololoď - Karanténa - Zpátky do reality. Pátá série nabízí nejen tyhle 3 kultovní epizody, ale ruku na srdce pan Filuta alespoň u mě nemá konkurenci, respektive: Rimmer - Velmi zlobili, pane Filuto. Co s nimi uděláme? Pan Filuta zašeptá něco Rimmerovi do ucha a Arnie na to - Ale kdo to bude uklízet? :-) Tenhle díl řadím bezpodmínečně do své TOP 5. A říká vám něco jméno Jake Buchar? 6. série - ***** (100%) Jeden kultovnější díl než druhý, přesto vypíchnu své milované "Pistolníky z Apokalypsy", kterým dýchá na záda Emocuc - Polymorf II, Psirény, Legie, Rimmerosvět a závěrečná Mimo Realitu, která za všechny podtrhuje obrovskou devízu Trpajzlíka, který své nesmrtelné hlášky roubuje na zatraceně chytré scifi zápletky, které nešetří nápady. A propos, můžu vám připomenout direktivu vesmírného sboru 34124? 7. série - ***** (100%) Je sice pravda, že sedmá sérka obsahuje mnohými nenáviděný díl Skvíjukl (Duct Soup), ale já s ním problém nemám, i když je díky citoslovce posedlé Kočanské nejslabší. Když už jsme u dívčí posily posádky, tak sama o sobě rovnocenné vtipným elementem není, ale její přestřelky s Krytonem jsou k popukání a Kryťák se i díky tomu a absenci Rimmera stává nejvtipnější postavou. A jde mu to sakra dobře. 8. série - ***** (100%) Parádní ukončení seriálu, u kterého mělo po pravdě zůstat. Rob Grant a Doug Naylor dotahují svoje nápadu do skvostně otevřeného konce a science fiction díky Trpaslíkovi nebude nikdy vtipnější. Red Dwarf lámal diváky na svou stranu vždy lahůdkovými slovními piruetami, které naopak lámaly diváky v pasu, ale když jsem ho takhle po letech a starší dokoukal od první do poslední epizody v krátkém čase, musím smeknout před vynalézavým příběhem, na který je nabaleno tolik humoru, že je to na jednoho někdy až moc. Takže, „Nachystejte květináče, na Vánoce jsem zpátky!“

1. série - ***** (100%) Ale kdeže Teorie... tohle je Velký třesk v praxi a pro seriálový vesmír koňská dávka osobitého, inteligentního a svěžího humoru. Respektive jde o hokus/pokus s nad slunce jasným výsledkem pro Chucka Lorreho, který zavřel na 23 dílů do jednoho baráku čtyři elitní nerdy a jednu tak akorát sexy blondýnku. Všemi díly se divák skutečně prosměje skrz na skrz a je jedno jestli mu zabrnkají na notu povedené narážky na komiksovou, filmovou, či videoherní kulturu (kdo zná, užije si mnohem víc), za verbální hranicí běžného smrtelníka vedené dialogy, anebo prostě SHELDON COOPER. 2. série - ***** (100%) Proč cokoliv měnit, když to tak skvěle funguje. Zábavnost je opravdu konstantně nad většinou konkurence, až si říkám, jak je možné , že téměř každá replika se snaží pobavit a ono se to daří. Přestože všechny naprosto oprávněně uzemnil Parsonův Dr. Sheldon Cooper PhD, i ostatní herci si svoje party užívají a jsou v nich perfektní. Zamilovaný a ve své nesmělosti z dané čtyřky nejodvážnější Leonard (Johny Galecki), věčně nadržený a pro ženy děsivým charismatem disponující Howard (Simon Helberg) a samozřejmě za střízliva ve společnosti žen tichošlápek, po jednom usrknutí z Mojita šarmantní cizinec, Raj Koothrappali (Kunal Nayyar). Druhé housle nehraje ve stínu tohoto IQ 600 comba ani Kaley Cuoco, jejíž Penny je naopak tou zásadní třecí plochou a její interakce se zmíněným kvartetem je mnohdy na defibrilátor. BAAAZINGA. 3. série - ***** (100%) Mám za sebou třetí sérii a pořád se jede na plný plyn. Humor Big Bangu je už sice repetitivní a víte, co od postav čekat, to ale nijak nesnižuje jeho údernou zábavnost a doslova vědeckou propracovanost. Perfektně si sedla i romantická linka mezi Leonardem a Penny a tím romantické eskapády našich čtyř nerdů rozhodně nekončí, viz exkluzivní závěrečný cliffhnager (V hlavní roli Sheldon Cooper a Amy Farrah Fowler). A to jsem ani nezavadil o megatunu lahůdkových popkulturních heftů, které u mně explozivně dopadají na úrodnou půdu. P.S. Katee Sackhoff jako masturbační fantazie Howarda Wolowitze... Hell yeah. 4. série - ***** (100%) Dvě nové postavy - zpočátku nevýrazná, ale s postupem času více a více odvážná Bernadette a skvostně zrcadlová dívčí variace na Sheldona Coopera, Amy Farrah Fowler. Především nová kamarádka/přítelkyně (nikdo vlastně neví, jak to je) Sheldona s přehledem doplňuje dnes již typický BigBang humor, který je opravdu nepřekonatelně kořeněn mistrně promyšlenými romantickými peripetiemi, které mezi sebou postavy mají. Zejména linie mezi Leonardem a Penny je zapracována s potřebným citem a já jsem zvědav, jestli jim to, a ve které sérii (poslední asi), klapne. 5. série - ***** (100%) Už jsme u páté série a stále jsem nestihl zaregistrovat žádné přešlapování na místě. Scénář posouvá děj pečlivě kupředu (prostě žádný spěch), navíc už to není jen o citech mezi Penny a Leonardem, kteří mají paradoxně méně prostoru na úkor Sheldona a Amy, ale hlavně Howarda a Bernie. Pozor, to ale neznamená, že jsme sklouzli na pole růžového sitcomu. 80% je stále poctivá nerdí taškařice, která jen v rámci vývoje postupně stejně jako její postavy dospívá do komplexnější fáze. Odvážně tipuju, že pokud to bude herce a štáb bavit, tak se možná desíti sezón dočkáme. 6.série - ***** (100%) Mohl bych znovu zopakovat všechny klady a klady předešlých sérií, které ani v šesté sérii nevyprchaly a nyní už se naplno projevuje jak si mě nejen tihle čtyři nerdi za ta léta omotali kolem prstu. Jednu skutečnost ale vypíchnout musím a je jí... wait for it... Amy Farrah Fowler. Mayim Bialik je v roli náruživé vědecké výzkumnice k popukání a její vztah se Sheldonem přebíjí vše ostatní. Highlightem série pro mě ale přes nepopiratelné kouzlo tohoto párečku zůstává díl s Dungeons & Dragons, kdy Howard imituje Cage a Pacina. Hehehe.