GOREGASM

Little Big Man si nejenom v první půlhodině pinká s postavou Dustina Hoffmana způsobem, který mi párkrát vykouzlil svou škodolibostí úsměv na tváři, ale čím více Dustin lítá zleva doprava a obráceně, tím hůře si snímek udržuje svůj vtipný podtón. Nejvíc do očí bijící je to při vraždění indiánů, se kterými by měla mít Dustinova postava hodně úzký citový vztah, ale s ním to téměř nehne. Předlohu jsem nečetl, ale myslím, že film využívá hodně zkratek, které v důsledku divákovi nedávají smysl. Respektive nedávaly smysl mně a můj divácký zážitek se z prvotní odlehčené divoce západní story překlopil do zmatečné kovbojky, která zklame ve výsledku téměř na všech frontách. 60 %

Prazvláštní příběh, kterou svou osobitou atmosférou přesně kopíruje prostředí, ve kterém se odehrává a celá ta zpomalenost lidských osudů v Ishinerinu nepřekvapí nikoho, kdo se ve svém životě přestěhoval do rušného velkoměsta a za nějaký čas se na rodnou hroudu vrátil a svět se mu zpomalil jako před 20 lety, kdy o tom ale ještě nevěděl. Ne všechny životy se řítí smrtelným tempem kupředu, ba právě naopak. Zničehonic rozkmotření dvou velkých kamarádů nám v úvodu není nijak vysvětleno a dlouho, dlouho se rozmotává v jistém ohledu absurdní konflikt, který nabude ještě absurdnějších rozměrů. Na druhou stranu, o iracionalitě lidského jednání, chování a myšlení, by se mohly rozvyprávět nejenom dějiny lidstva, ale stačila by nám k tomu asi právě kronika irské vesničky Ishinerin, ve které je jistojistě svár Pádraica a Colma zanesen. McDonagh je tady na opačné vlně než ho známe z jeho předešlé tvorby a zaskočil mně velmi komorním zpracováním a prazvláštním příběhem. Jediné co tomu chybí je katarze, která by mně donutila se zamyslet nad osudy hlavních hrdinů dál. McDonagh laťku očekávání nastaví během svého vyprávění hodně vysoko a vytvořených očekávání úplně nedosáhne. 80% P.S. Farrell je chameleón, Gleeson je těžká herecká váha a Keoghan neskutečný talent.

Vynikající nápad natočit "film o filmu: Jak se točil Nosferatu (1922)" dopadl brilantně nejenom díky vynikajícím hercům (Malkovich, Dafoe, Kier, Elwes, Izzard a všichni ostatní) a doslova autentické atmosféře. Vymazlený scénář si pohrává s myšlenkou "Co kdyby..." a E. Elias Merhige nám ve své režijní druhotině demonstruje, že ani vynikající snímek vám v Hollywoodu kariéru neudělá. Napětí si zde na druhou užijí znalci Murnauova originálu, kteří obdrží v rámci filmového zážitku pochopitelnou nadstavbu a pokud máte možnost, tak před tímto skvostem si určitě dejte jak Murnaua, tak i Herzoga. Až potom se díky svému perfekcionismu a dokonalému citu pro předlohu stane Shadow of the Vampire i pro vás kultovním snímkem, který filmařsky zahřeje hodně hluboko u srdce a svým specifickým způsobem předefinuje ve vaši mozkovně pojem "vášeň". 100 %