venus

Stojí za zhlédnutí už jen kvůli Julianne Moore, která dokáže excelovat i v tak choré spleti duševní vyšinutosti. Cronenberg se pouští do reflexe nemocných duší, kterým ale ani za mák nerozumí. Cestičky tak vůbec nenavazují a celý snímek dohromady vůbec nehraje. Skvělé téma chorobného Hollywoodu zůstává absolutně nevyčerpané.

Velmi surová vize jedné z mnoha postapokalyptických variant zániku lidstva, která nemá hrdinu, žádného zachránce, ani snad šťastný konec. Naděje umírá poslední, ale umírá... Atmosféra je smutná až neodbytně depresivní, nicméně se rozplyne ještě dřív, než z plátna zmizí závěrečné titulky. Celá simulace je málo úderná, těžko uchopitelná. Jedná se spíše o letmý záblesk nějakého snu, který člověku navodí nepříjemnou náladu, ale se zaskřehotáním prvního kohouta je pryč. Ukňourané protivné dítě silnému zážitku taky moc nepřidalo.

Není to rozvlečenost, je to pouhopouhý letmý střep v srdci jedné velmi silné ženy.

Nejvíce znepokojující okamžik pro mě byl poslední díl, kdy jsem s hrůzou zjistila, že plánovaná trojka nebyla nikdy natočena :( takhle to nemůže skončit!

Vytříbené dialogy s dojemným příběhem. I když je linie znásilněna veřejně profláknutou tragédií 11. září s reflexí chlapce s autismem, chápu ji jako koncept v pozadí a vnímám spíše ztrátu jako takovou. Dokážete-li se přepnout do této dimenze, odkryje se vám hluboká propast života bez milovaného.

Když já jsem to té Ivance s Kotkem fakt nežrala. Chemie tam nefungovala a nedalo se s touhle ústřední dvojkou vůbec souznit.

Je tam ten správný feeling, slunce, rozmary a výjimečnost. Minimalistický koncept se stylem nostalgických devadesátek. Do totálního rozstřelu mi ale chyběly promyšlenější dialogy. Slovem mi to bohužel neznělo.

Magnifique ! Velkolepé dílo grandiózních přesahů. Příběh mnoha příběhů. Podoba mnoha tváří.

Technicky vysoko postavený film, triky jsou perfektní, grafika věrohodná a expozice nápadité. Ve velkolepém Tintinově světě se ale bohužel odehrává příběh bez humoru a překvapení. Podívaná nebyla nikterak strhující, ani napínavá. Již od samého začátku je předesláno, kudy povede dějová linka a ta se z vašich očekávání ani o chlup nevychýlí. Sympatie s hlavním hrdinou se také nedostavily. Věřím, že podívaná uchvátí především děti, pro mě bohužel dost všední příběh s předvídatelným vývojem.

Lásku nebeskou s tímto počinem prosím nesrovnávat! Filmy spolu nemají za mák nic společného, mimo Curtise, pochopitelně... Lásky čas je křehkým štěstím ležícím ve snech mnohých z nás. Takové to nadějné a vláčné doufání v ryzí lásku a životní harmonii potácející se kolem rodinného krbu. Naprosto okouzlující Rachel McAdams nelze nemilovat! Palec nahoru za skloubení jednoho velkého klišé, kterým je láska jako taková, a britského humoru, který nebyl tak sarkastický a kyselý, ale naopak odlehčený a naprosto nenásilný. Na konci se můžete zkrátka usmívat a plesat "Jak milé!".