venus

No entiendo nada! Překolážovaná spleť reflexí, idejí a vzpomínek. Říci všechno... tomu se přece každý správný scénarista vyhýbá! Dát si dohromady hromadu náznaků, podtextů a reálií prostě není možné. A pokud to možné je, chápeme to správně? Tady je zkrátka překomunikováno!

První scéna, která předchází úvodní titulky, byla jako pročítání fejsbuku náctiletých nevybouřenců. Nechybělo málo a spláchla bych film do útrob hluboko pod zem. Vyčkala jsem a pak jsem se nechala unášet kýčovitým slzeprolitím. Krásné okamžiky byly v cuku letu smeteny těmi lacinými. No co dodat? Snad jen, že závěr dělá film a tohle zakončení bylo opravdu nešťastné! Nějakým záhadným způsobem má však snímek v sobě nějakou zvláštní přitažlivost, a tak ho škatulkuju trochu výš, mezi ty průměrné.

Asi každý by se chtěl prakticky bez námahy dostat do kruhů, kde se točí těžké miliony dolarů a být mozkem a hnací silou velkých korporací. Klíčem k úspěchu je pouze pravidelné polykání chytré tabletky. Téma všem velmi sympatické, to bez pochyby. Nájezd velmi příjemný, zábavný, ale dojezd těžkopádný a prázdný. Jak film ukončíme? Prostě ho někde usekneme, prásk, jak rána do zdi! Hlavu to má, ale pata chybí.

Film jsem lehce nadhodnotila, a to právě proto, že je velmi těžké zpracovat tolik námětů tak, aby to nevyznělo povrchně či trapně. Laís Bodanzky v širokém úhlu zabírá problémový svět dospívajících bez jakýchkoli mělkých míst či hluchých momentů. Musím říct, že dílko bylo po této stránce opravdu vyrovnané, dětské role výborné, kamera na brazilské poměry neobvykle profesionální a celkový dojem velmi pozitivní. Scéna s vejci je skvělá!

Cayetana, osmiletá slečna, prožila mnoho času v samotě. Od svých rozvedených rodičů a zejména psychicky narušené matky se mnohého nedočkala. Když se dozví, že se stane starší sestrou, vnímá den narození svého bratříčka jako den své smrti. Snímky z Peru jsou vzácné, mnoho jich nevzniká... Tento psychologický portrét uzavřené dívenky posedlé hrdinstvím ale velké pozdvižení nepřinese. Je originální, krásný, zajímavý, avšak na mne příliš sterilní a bez emocí.

"Babička v teplákách! To je šlágr!" Krásné, úsměvné ohlednutí do starých časů. Potěší.

Neskutečně skutečný příběh plný krásy, zloby, čistoty a zášti. Padám na kolena před nezkrotnou fantazií Hayao Miyazakiho. Svět princezny Mononoke mě pohltil s takovou silou, která se dá přirovnat snad jen k velkoleposti Ducha lesa. Pořád nemůžu uvěřit této dokonalé skladbě vizuální nádhery, hudby, emocí, adrenalinu, přírody, lidské rozpínavosti a ničím limitované umění animace. Mocné.

Debut překypující talentem! Je to ale dílko velmi mladé a potřebuje ještě trochu uležet. Spousta chytrých nápadů, ale trochu amatérský způsob uchopení. Rozhodně neodpisuji a těším se na vyzrálejší počin.

Po 5 letech jsem konečně překonala zděšení z Ostrova a dostala jsem se k této geniální záležitosti. Východní filozofie ve své nejhlubší a nejčistší podobě. Soužití s přírodou a láska k ní se zrcadlí v každém záběru. Stále nerozumím Ostrovu, v němž naopak dominovala zvrácenost a brutalita.

Jakýkoli náznak hlubšího smyslu šel naprosto mimo mě. Snímek je hrozně hlučný a při tom nic neříkající. Dialogy vyplněné táhlými a ukňouranými 'ehm' 'ohhh' 'yeah' 'hmmm' jako dominantní vyjadřovací prostředek mi cuchaly nervy. Jak říct nic mnoha slovy, to je pro mě Annie Hall. Woody Allen mě natolik zahltil švitořivým vykecáváním, že jakákoli špetka humoru byla ta tam.