d-corso

Zcela otevřeně se hned na začátku přiznám, že se nebudu snažit o jakoukoli objektivitu, natolik je mi celá bondovská série blízká, že by to bylo zhola zbytečné. Zcela otevřeně se také hned na začátku přiznám jsem patřil k oné skupině fanoušků, která výrazně nesouhlasila s obsazením Daniela Craiga do Bondovy role. Když už bylo nutné nahradit Pierce Brosnana, který je pro mě nikoliv po, ale s Connerym nejlepším Bondovým představitelem, doufal jsem ve volbu Clive Owena popř. Hugh Jackmana. Ale co se dá dělat, říkal jsem si, snad bude stát za něco aspoň ten příběh, snad to natočí dobrý režisér, snad se Craig přece jen ukáže jako dobrá volba (o tom jsem hodně pochyboval), snad to nakonec dobře dopadne. Snad…Ani jedno z těch snad nevyšlo a to, co jsem viděl, jsem si nepředstavoval ani v té nejhorší noční můře. Tedy snad nejlépe z toho překvapivě vychází Daniel Craig, kterému nelze upřít snahu, ale ta jak známo není vše. Celá Michaelem Aptedem (Jeden svět nestačí) a Lee Tamahorim (Dnes neumírej) pracně budovaná stavba návratu Bondovy conneryovské důvěryhodnosti a sebejistoty, se díky průměrnému režijnímu rutinérovi Campbellovi zhroutila jako domeček z karet. Scénáristé údajně chtěli Bonda „polidštit“, přiblížit jej normálnímu člověku. Ale kdo se je o to sakra prosil!? Vybízela je k tomu Flammingova románová předloha? Možná, ale už od Srdečných pozdravů z Ruska, tedy druhé bondovky, se film od své knižní podoby vždy lišil a rozhodně to nebylo ke škodě, ba naopak. Zapomeňme tedy na eleganci a na míru ušitý smoking a začněme si zvykat na vojáckou strohost a maskáče. Anebo raději ne, byť jediné, co mohu dělat, je nesouhlasit. James Bond se už dávno propracoval mezi superhrdiny, kteří problémy před ně postavené řeší způsobem vlastním právě superhrdinům. Snad s výjimkou Povolení zabíjet k těmto způsobům vždy měrou nemalou patřil také humor. Ano, bondovky se dají označit jako akční filmy, ale neméně důležitou složkou byla (opravdu mluvím v minulém čase) nápaditost a vtipnost, často se pohybující a často také překračující hranici parodie sebe sama. Obyčejné Brosnanovo poupravení uzlu kravaty pod hladinou Temže v sobě obsahuje více šarmu než 144 minut Casina Royal. Kdyby Bruce Wayne raději než v netopýřím kostýmu létal po Gotham City v montérkách a proti padouchům by namísto oněch „skvělých hraček“ používal požárnickou sekeru, byl bych velmi zklamán. Čímž se dostávám k absenci Q. Je to tak, John Cleese je fuč a nelze se mu ani v nejmenším divit, takový štěk by snad nevzal ani Marek Vašut. Kdyby si Peter Parker ke každému domu, na jehož zeď se chce vyšplhat musel nejdříve přistavit žebřík, byl bych také zklamán. Jsem zklamán. Nový James Bond mě nasral.

Noci šelem jsou ukázkou toho, že i tak závažné téma jako je problematika onemocnění AIDS se dá natočit se ctí, bez zbytečné slzopudnosti a falešného sentimentu. Srovnání se známější Philadelphií je nabíledni a sračkoidní americká selanka z něj vychází poražena nikoliv na body, ale stylem těžkého K.O. v prvním kole. Cyril Collard, jemuž byl film celovečerní premiérou i derniérou, se nemusí ohánět lacinými a sladkobolnými gesty. Stačí mu totiž jediné-sázka na pravdu. V tomto případě dokonce na svoji vlastní pravdu, na popis vlastního života - Collard si snímek sám nafilmoval podle vlastního autobiografického románu a zahrál si v něm i hlavní roli. Tam, kde museli tvůrci Philadelphie pracně a často také velmi trapně fabulovat, se "Noci" mohou opřít o autentičnost scén, např. zpod Grenellského mostu. Nelze zapomenout na skvělý hudební doprovod. Ve filmu zazní písničky od skupin jako New Model Army, Pogues, Noir Desir a mnoha dalších, několik skladeb je potom i z Collardova sólového alba.Cyril Collard zemřel v roce 1993, tři dny před udílením Césarů. Film získal celkem čtyři ocenění, dvě přímo pro Collarda-nejlepší film, nejlepší debut.

Tento temný surrealistický kousek vzácně koresponduje s Buňuelovým o pět let starším Přízrakem svobody. Také ve Studeném bufetu již svět zřejmě prošel svoji zkázou, ale lidé si toho, vzhledem ke svému chování, vůbec nepovšimli. Klasické životní hodnoty jsou relativní a často zcela postaveny na hlavu. Nezaměstnaný a možná i vrah Alphonse Tram (Gerard Depadieu), který je ztělesněním zuřivého surrealistického odporu vůči práci, policejní inspektor Morvandieu (Bernard Blier), další surrealistické ztělesnění, tentokrát nenávisti vůči hudbě (po scéně, v níž se pokusí inspektora zavraždit pomocí komorního kvarteta, ten se však ubrání pistolí: "Postřílel jsem ty šmidlaly“ ) a vrah Tramovy manželky (Jean Carmet), tvoří nesourodou trojici přátel, žijících v neustálém strachu z jakéhosi neurčitého pronásledování. Film se z dobrých tří čtvrtin odehrává v noci, podstatnou roli v něm hrají kulisy takřka liduprázdného La Défense. Až v závěru se trojice hlavních hrdinů přesouvá, nebo spíše uniká kamsi do lesů, ale útěk je marný, ani příroda je neochrání před (ne)spravedlivou pomstou.

Skvěle natočený, nesmírně sugestivní film, který divákovi zprostředkuje větší hrůzu než většina snímků, které to mají programově v popisu práce. Příběh přitom mohl lehce sklouznout k banální historce s morálním ponaučením, že lež má krátké nohy. V pravidelných čtyřletkách režírující Nicole Garcia, ale byla dostatečnou zárukou, že tomu tak nebude, troufnu si dokonce tvrdit, že Nepřítel je jejím nejpovedenějším filmem (ve Francii velmi uznávané Place Vendome mi připadalo velice přeceňované a místy až nudné). Daniel Auteuil zvládl s bravurou sobě vlastní roli člověka, který ví, že pravda o jeho životě a skutcích vyjde již velmi brzy na povrch, ale přesto dál tančí po rozpadajícím se a tajícím ledu a snaží se zachovat poslední zdání své fiktivní existence. Ty dlouze a těžce se vlekoucí hodiny a dny, strávené v autě a v letištním hotelu, to čekání, než bude možné vrátit se domů z "práce" nebo ze "služební cesty"...Tenhle film byla hodně silná pecka mezi oči.

Každý určitě zná ono přísloví o pletení biče z jistého objektu... Tento film (opět velmi povedený český distribuční název) by mohl být takřka ukázkovým příkladem pravdivosti této pranostiky-stačí dvě náležitě omšelé budovy, temná a mrazivá noc, nečekané rozuzlení, no a pochopitelně režijní um a překvapení v podobě velmi povedeného horroru s náležitě hustou atmosférou je na světě. Je tu však jedno ale. Tvůrci se do role vlkodlaka rozhodli angažovat jakéhosi plyšového huskyho, kterému značně horkou jehlou přilátli nějaký ten ostřejší zoubek navíc. Ke cti se jim musí jednoznačně přičíst, že si tuto věc zřejmě uvědomovali a s přímými záběry na "monstrum" výrazně šetřili. Nicméně v oněch okamžicích, kdy jsem byl vystaven, abych tak řekl, plnočelné vlkodlačí nahotě, jsem si nemohl nevzpomenout na Temný úplněk. A to není dobrá vizitka. Hodnocení je tím pádem poněkud složité-film o vlkodlacích, jehož nejslabší stránkou je vlkodlak. Takže spíš tři než čtyři.

Ááá Jime, hochu, tohle je jeden z těch povedených filmových přepisů Ostrova pokladů. Ať mě hrom bací, černá známka, Kostelničko, tebe se nebojím, Charlton Heston je jako Dlouhý John Silver skvělý! Přitáhněte ráhnovou otěž, barone Trelewney, tohle je teď moje loď. I ostatní herci jsou více než ucházející, toliko škoda, že Ollie Reed vyfasoval jen takový štěk. Samé dukáty!

Mix Rosemary má děťátko, Omen, Deváté brány a mnoha dalších, podobných, filmů. Není to ale ani horor, ani thriller a není to ani drama. Není to dokonce ani komedie, i když Andy Serkis coby tajný katolický fanatik, kněz, jenž ve volných chvílích, či kvůli krytí svého skutečného poslání, vyrábí podrážky...to už je smrtící koktejl. Smrtící natolik, že to odnesl chudák David Hammings a potom, co si uvědomil v čem vlastně hraje, dostal infarkt a odebral se na slávu boží. Posedlá je jeho posledním filmem. A to je škoda.

Dovolím si tvrdit, že Had a duha (v televizi bylo také uvedeno jako Smrtící woodoo), je zdaleka nejpovedenějším a zcela neprávem opomíjeným hororem Wese Cravena, byť je závěrečný souboj dobra se zlem poněkud zmršen nepovedenými efekty. Film byl natočen na motivy stejnojmenné knihy, která je prezentována nikoliv jako román, nýbrž literatura faktu. Její autor, antropolog Wade Davis, na Haiti skutečně pobýval a studoval tamější proces "zombifikace", který je pochopitelně i hlavním tématem filmu.

Milí bratři mniši: kdyby bývalo nebylo Karla Rodena jakožto velitele německého komanda, které v úvodu přepadne klášter a skutečnosti, že ve filmu hraje můj oblíbený Chow Yun-Fat, tak by to bývalo bylo, přes veškerou neprůstřelnost, jednoznačně na odstřel.

Výborný Johny Depp, ještě výbornější Geoffrey Rush, dobrý hlášky, ale to je asi tak vše. Není to sice zas tak málo, vezmeme-li v úvahu, že spousta (nebo spíše většina) filmů nemá ani jedno z výše jmenovaného, ale myslím, že pánové scénáristi se mohli přec jen trochu více zasnažit a společně s režisérem alespoň trošinku přitlačit na pilu. Nebo ještě jinak, slovy M.L. Kinga: Mám sen. V mém snu natočil Piráty z Karibiku Guillermo del Toro. A napsal si i scénář. Totéž platí i o pokračování, kde jsem ovšem musel ještě s jednou hvězdou dolů. Ale znáte to-když padají hvězdy, můžete si něco přát a ono se to splní.