Thranduil

Film jsem viděla poprvé 23 let od jeho vzniku, nicméně myslím, že neztratil vůbec nic ze své autentičnosti ani po té relativně dlouhé době. Režisérovi a scénáristovi se podařilo velice živě a uvěřitelně popsat nejen průběh oné cesty vlakem, ale zejména zázemí jednotlivých účastníků akce a pohnutky, které je ke všemu vedly. Za celou dobu není patrná žádná křeč, žádná přehnaná stylizace či svatouškovské moralizování. Zároveň si nelze nevšimnout, jak skvěle režisér pracuje s neherci a jak skvěle se jejich výkony prolínají s těmi profesionálně hereckými. Ač to panu ministrovi Johnovi velmi nerada přiznávám, byl pro mě tento film jedním z nejpříjemnějších překvapení za poslední dobu.

Velmi vtipná fraška zdánlivě na téma americký radar, ve skutečnosti však spíše zdařilý dokument o české povaze. I když má chvílemi slabší místa, zejména začátek a konec se mohou zdát lehce bez dechu, jedná se o nejvtipnější český snímek za hodně dlouhou dobu. Při vzpomínce na klip Jana Vyčítala, či naprosto bizardní vstupy vojenského tiskového mluvčího se budu v duchu smát ještě hodně dlouho, nicméně po odchodu z kina jsem se začala vážně zabývat myšlenkou na delší pobyt v zahraničí.

Režisérovi Louisi Leterrierovi nelze upřít jednu výjimečnou schopnost – udělat ze skvostného námětu film naprosto nudný a prostý jakékoli originality a kreativity. Když jsem do kina šla, tušila jsem, že jako fanoušek původního filmu budu pravděpodobně zklamaná. Nicméně že budu uprostřed filmu zívat, jsem opravdu nepředpokládala. První třetina je navzdory všem pravidlům žánru pouze neuvěřitelně ukecaná. Pak jako by náhle tvůrcům došlo, že vlastně točí trikový, dobrodružný film, vyšlou Persea na bobříka odvahy, kde na každém stanovišti potká nějakou tu příšerku, kterou musí vyřídit, aby mohl jít dál. Pokud vás bude film nudit stejně jako mě, doporučuji jednu nenáročnou hru, kterou si filmový fanoušek může ukrátit čas: zkoušejte přijít na to, kde jste jednotlivá monstra a scény už viděli, a které filmy režisér vykradl. Filmu dávám dvě hvězdičky pouze za závěrečný famfrpálový zápas Perseus vs. harpyje s hlavou Medůzy namísto camrálu, který mě opravdu od srdce rozesmál.

Slavný dobrodružný příběh na americký způsob, včetně nutnosti obsadit sympatického černocha do jedné z hlavních rolí. Avšak i přes hollywoodské manýry je to film natočený poutavě, vtipně a rozhodně ani chvíli nenudí. Kevin Costner dokonce i hraje, nicméně nejsympatičtější postava je bezesporu šerif z Nottinghamu, hlavní záporák celého filmu, v podání Alana Rickmana.

Tento film je pro mě jako fascinující obrázková knížka, kdy člověk může nad jednotlivými obrazy nespoutaně snít a nechat se unášet fantazií po libosti. Vím, že film má svá slabá místa, ale pro Gilliamovu nekonečnou obrazotvornost mám už od doby Monty Pythonů opravdovou slabost. Navíc vidět Tomáše Hanáka po boku Moniky Bellucci opravdu stojí za to.

Mistrovský film excelentního režiséra na vrcholu jeho tvůrčích sil. Michalkov opět prokázal, jak dovede pracovat s atmosférou a herci. Od počáteční letní, prosluněné a rozverné idyly na venkovské dače se film malými krůčky přesouvá do roviny mrazivé jako sibiřská zima. Tragické vyústění celého příběhu začíná divák z náznaků i přes dlouho přetrvávající úsměv nevyhnutelně tušit, a finální obraz se Stalinovým portrétem, vznášejícím se nad rozlehlou sovětskou krajinou, je pro mě jedna z nejsilnějších filmových scén vůbec. Jedinečné jsou i výkony herců – samotným Michalkovem v roli důstojníka Kotova počínaje a jeho dcerou Naděždou v dětské roli konče. Unaveni sluncem je film o svědomí, pomstě a lásce na jedné straně, na druhé straně pak obžalobou jednoho z nejstrašnějších režimů v dějinách lidstva. Michalkovovi se podařilo natočit silné, strhující drama, které divák jen tak z hlavy nedostane.

Smrt čeká všude je působivý film s výborně vykreslenou atmosférou, který vás velmi rychle zatlačí hluboko do sedačky a připoutá k sobě jak vysokou realističností, tak absencí jakýchkoli zbytečných příkras, kudrlinek či klišé. Nicméně pro diváka, který si zrovna nelibuje ve zbraních, bombách a uniformách, začne být postupně atmosféra a vizuální stránka jaksi nedostačující a postrádá lépe propracovaný scénář a vlastně děj vůbec. Pro mě osobně bylo navíc velmi těžké ztotožnit se s hlavním hrdinou, který mi byl od počátku nesympatický do té míry, že jsem měla chvílemi velmi intenzivní pocit, že by potřeboval pořádně proplesknout. I přes všechny výhrady je však Smrt čeká všude každopádně filmem, na který stojí za to do kina zajít.