Recenze (196)
South Park: Peklo na Zemi (1999)
Blame Canada!
Souboj Titánů (1981)
Viděl jsem ho jako malý a přišel mi trochu oc dlouhý, respektive roztahaný.
Snowboarďáci (2004)
Jednohubka. Slupnul jsem ji a zapomněl.
Sniper (2002)
Film sám sebe bere až příliš vážně.
Smrt přichází v bílém (2003)
Strašné psycho. Tak strašné, že už nemám odvahu pouštět si jej znovu a zkoumat, jestli to celé dávalo aspoň trochu smysl.
Smrt pedofila (2003) (TV film)
Jen ten Jan Hrušínský mi do role vyšetřovatele moc neseděl.
Karlík a továrna na čokoládu (2005)
Je to dost klišé, taky hodně přeslazené, ale technicky dokonalé, výborně prezentované a ve výsledku opravdu fajn. Stejná charakteristika pasuje na film i na studentskou pečeť. A přiznejte si, kolik z vás si někdy nezblajzlo celou tabulku na posezení? K filmu i studentské pečeti není co dodat, snad kromě: Mňam!
Chůva k pohledání (1993) (seriál)
Viděl jsem skoro všechny díly a bavil jsem se náramně. Plných 5 hvězdiček nedám jen proto, že existují ještě lepší sitcomy a k ocenění všech vtipů mi chybí znalost amerického světa celebrit.
4400 (2004) (seriál)
Právě jsem shlédl poslední díl druhé série a jsem v lehké euforii, takže možná nebudu úplně objektivní, ale následuje jenom chvála. Formálně je seriál velmi nadstandartní. Nedočkáme se sice strhujících inovativních kamerových jízd jako v Pohotovosti nebo 24 hodinách, ale v žádném případě není půlka scén jen o mluvících hlavách. Casting je vynikající, herecké výkony nemají chybu. Nikdo by sice asi nemohl dostat Oscara, ale zase nikdo nevyniká nad ostatními a sestava hlavních charakterů je nezvykle vyvážená. A že herci mají co hrát. Naprosto geniálně vymyšlený příběh má tu výhodu, že se dá donekonečna nafukovat - a pokud scénaristé neusnou na vavřínech, ať klidně nafukují!!! Vzhledem k evidentně narůstajícímu rozpočtu a na začátku doširoka otevřeným příběhovým vrátkům mohou opravdu VELMI popustit uzdu svojí fantazii. Nejvíce však držím palce dramaturgům, ať jim vydrží dech, protože zatím odvádí neuvěřitelnou práci. V žádném případě nemám pocit zbytečného natahování nebo zdržování hlavních dějových linek nějakýma malichernýma odbočkama jako ve Ztracených. Všechny rozjeté linie se v každém díle posouvají, postavy se plynule, přirozeně a logicky vyvíjejí a samotná kosmologie a mytologie se velmi uspokojivě a nekřečovitě rozvíjí (časy zoufale nafukované mytologie Hvězdné brány jsou pryč!!!). Jestli se podaří tvůrcům udržet pozvolna stoupající laťka kvality, ať seriál natáhnou klidně na 20 řad a nechají nás pomalu vystoupat až do diváckého nebe!!! Jen se modlím, aby se časem nevyměnila kompletní původní herecká sestava, což je jediná slabina mého úplně nejoblíbenějšího serálu Pohotovost. Po Ztracených přichází nový adept na sesazení mnou korunovaného krále televizní produkce z trůnu. A šlape mu na paty ještě dravěji. Uff. No vždyť jsem napsal, že jsem v euforii. Kéž mi vydrží!!! Update po třetí sérii. Nadšení ze seriálu mě neopustilo, právě naopak. Většina výše napsaného stále platí, snad s jednou vyjímkou. Rozvíjení motivů s lehce filosofickým podtextem pořád někam směřuje, a to na seriálové poměry dost šíleným (ale příjemným) tempem. Snad tvůrci vědí, co všechno chtějí říct a včas své dílo logicky završí. Viděl bych to tak na tři další řady - a stačí. I když, proč se nenechat příjemně překvapit...
Goyovy přízraky (2006)
Film se složitou strukturou vyprávění nemá žádnou opravdovou hlavní postavu, žádné snadno popsatelné téma či jakýkoliv jednoznačný jednotící prvek, ale přesto z nějakého důvodu drží skvěle pohromadě. Nejvíc mně dostal tím, že obsahuje spoustu scén, které by byly samy o sobě velmi vtipné nebo dojemné, ovšem od úvodu až do konce mě pronásledoval jen a pouze pocit úzkosti nad momentální situací nevinné Ines (zasmál jsem se jenom cinickému správci blázince). Snad polovinu filmu se proto ve mně dvě naprosto neslučitelné emoce dostávaly do střetu, jaký jsem u žádného filmu ještě nezažil. Jetli to byl záměr, volám: Bravo, mistře Formane!