dawnie

Sranda, kousavost, kaleidoskopický běhání po barácích... jo, magickej Marvel mě baví spíš než některý další příspěvky do jeho univerza, který jsou ve srovnání s DOCTOREM (ne panem, ne mistrem) STRANGEM chvílema bolestivě nudný (nebudu jmenovat - no, Thor: Temný svět). Doctorovi se totiž krásně daří s grácií a přirozeností kombinovat tu leckdy patetickou hrdinskou linii plnou velkejch slov s tou uzemňovací pozemskou, která vám rozvibruje bránici. Za mě ANO (i když scénář mohli ještě víc vyladit, aby neobsahoval ty předvídavý momenty, viz záchrana v osamocené uličce).

Tak tohle Němci zvládli fakt skvěle. Pořád mi nejde do hlavy, jak se Stephenovi Lacantovi povedlo natočit tenhle film tak, aby se vyhnul všem klišé, které číhají na každým kroku. Z příběhu jde hrozná síla - hlavně díky hlavní dvojici Koffler-Riemelt, která je jedna z nejúžasnějších a nejuvěřitelnějších, které jsem za poslední roky viděla. Nejen, že jsou to oba krásný chlapi a z každý jejich společný scény jde celej ohňostroj jisker, ale zahráli to naprosto nepatosně, civilně a donutili mě se vcítit do jejich dilemat a neustále se přelévajících pocitů. Pořád se odkrývaly nový patový situace, někdy bylo možný ukázat na bad guye (homofobové z policejní akademie), ale někdy prostě ne (Markova manželka, která se chovala taky úplně pochopitelně). Prostě jo, tady se povedl moc dobrej festivalovej film. Amen. Totiž pussy.

Barevný, hezoučký, bez invence, která by příběhu mohla dát něco víc. Blake to nezahrála špatně a je na ní (když už nic moc jiného) fakt radost koukat. Surfovací záběry i švenky po zátoce jsou dle očekávání pastva pro oči. Žralok je opět za tradičního zloducha, i když to ještě nedopadlo tak tragicky - pořád nedosáhl intelektuálních kvalit lidožravých potvůrek z céček typu Útok z hlubin. Ale i ten u mě dostal o * víc. Proč? Byla to prostě větší zábava.

Říkala jsem si, že po "Musíme si promluvit o Kevinovi" a Tateově epizodce v American Horror Story už nemůže přijít film, který by k tomuhle mrazivýmu tématu mohl přinést něco novýho (a lepšího?), ukázat ještě jinej úhel. Ač se to vlastně docela nabízí, poloha "oběti" Hermanovi dodává díky úžasný režii a výkonu hlavního představitele tolik váhy a opravdovosti, že nemůžu jinak než za pět. V kombinaci s mým vysněným manželem Normanem "Darylem" Reedusem a jeho vlastníma démonama se mi tak naskyla podívaná doslova hypnotizující. A je to asi poprvé, co jsem si všimla střihu, kterej je sakra dobrej, neotřelej a nedovolí se filmu ani na okamžik podbízet.

Řemeslně se mi to líbilo (scéna v kostele byla super), scéna atentátu byla pěkně napínavá, a bylo samozřejmě zajímavý to vidět. Ale co tomu prostě nemůžu odpustit, je ten nedostatek citu, kterej to ve mně (ne)dokázalo vzbudit. Nestihla jsem si k postavám vybudovat žádnej pořádnej vztah, výměny mezi nima pro mě byly nedostatečný, zkratkovitý, omezený na klišé - možná to je vinou toho, že to prostě takhle bylo očekáváno, protože je to vázáno historií. Ale kruci, je to škoda. Jedinej Cillian mě přiměl k nějakýmu pocitu, protože dokázal hrát i tam, kde toho moc k hraní neměl.

Chtěla jsem už tolikrát napsat komentář k tomuhle filmu, protože už ho i s tím povedenym starym dabingem znám skoro celej nazpaměť. Ale pak jsem si přečetla komentář od selfesteem a říkám si: "Tyjo, tak už jsem ten komentář na to psala." Neskutečný, je to navlas přesně to, co ve svym komentáři chci říct: proč má kruci tenhle film tak málo procent, proč nikdo neocení to neopakovatelný režijní pojetí, ten nádhernej vizuál s tyrkysovou, zelenomodrou modří a počasovýma zpomalovačkama, neuvěřitelně sugestivní, kterej dokáže dát i plamenům z požáru bez jakýkoli snahy další rozměr? Ben mě poslední dobou svým herectvím štve (hlavně jako pan Bruce Wayne je to pro mě jen prázdnej panák), ale tady ještě hrál, a moc dobře! Líbí se mi, že si ve filmu nechal i svoje jméno. Sandra Bullock nepatří k herečkám, který bych vyhledávala, ale tady jí miluju a vše jí věřim. Je to celý vtipný, zábavný, nenucený, a závěrečná scéna s hurikánem mi vždycky - pokaždý - vžene slzy do očí.

Well, fuck. Dostali mě. Everest je opravdu neskutečný monstrum, a ještě ke všemu zatraceně náladový. Kontrast mezi ťuťu ňuňu cukrátkovým výstupem a vše smetávajícím sestupem je jako kdyby řízl (keramickým?) nožem. Všechno tu zvoní ryzostí, a hlavně ta atmosféra kolem Adventure Consultants týmu, která je opravdu real, jako byste si vedle Roba, Scotta, Douga, Yasuko a Becka vykračovali po jižním svahu osobně. Základní tábor s Helen byl nepostradatelnej a Keira s novozélandským přízvukem uvízne v paměti, ostatně stejně jako celej tenhle frozen biják. Brrrrrrrr.

Pro mě jsou Návštěvníci bezkonkurenčně nejlepší francouzskou komedií, která je vybalancovaná k dokonalosti. Záchvaty smíchu ani po letech neustávají, ale co je úžasný - film dokáže jako nic ve vteřině přehodit výhybku na vážnější podtón, a jak to šlape! Jean Reno je vykoupanej v charismatu, a všechny ostatní postavičky jsou naprosto kouzelný - hlavně Béatriz de Montmirail, u který mi výměnou herečky tvůrci polopokazili celou dvojku. Nezapomenutelný hlášky (v mým zamilovaným původním českým dabingu) lítají v podstatě nepřetržitě, prostředí je malebný, prostě... C'EST PARFAIT. "Ibére!"

To náhodou vůbec nebylo zlý. Hudba i záběry jsou na moc fajn úrovni. A žraloci hráli taky dobře :)

Ale jo. Měla jsem zrovna na takovej tradičně střiženej vyprávěcí romanťák náladu, proto hodnotím takhle. Neurazil, ale musela jsem se sama sobě smát, když jsem opakovaně odříkávala dialogy před tím, než je postavy vyslovily. Waltz je tu zase jako ryba ve vodě, aby ne, když se jedná už asi o pátou roli, která je laděná jak přes kopírák. Pattinson mi nevadil, docela mi byl i tou svou láskou ke zvířátům a schopností se okamžitě rozhodnout sympatickej. Ale ach jo, trochu originality by neuškodilo.