Mr. Filuta

Nothing.. compares to you. Sinéad O'Connor, 1990. Reynolds se konečně dočkal nějaké důstojnější komixové role a je vážně vidět, že do této verze "žoldáka s prořízlou hubou" dal vážně velký kus práce a srdíčka. Opravdu suprová jízda, která nasadila očekávání vážně hodně vysoko svojí kampaní, kterou bych asi nazval jako nejoddanější online promo století (i když je tedy stále brzo) a vesměs všemu bez výhrad vyhověla. Rozhodně chci vidět ještě jednou a rozhodně chci vidět víc. Byla by škoda zrovna tenhle franchise vidět vyhořet rychle jako jsme už mnohokrát viděli u dalších druhořadých Marvelů, ale tady vážně vidím prostor pro stabilní výkon ve více než 108 minutové jednohubce.

Nejlepší Star Wars film od roku 1983!

Překvapivá jednohubka, která na svoji krátkou stopáž parádně zvládla zmáknout bezva atmosféru, naraci a vcelku i vyvážené jednající postavy. Jedinou škodou pak zůstává krátká životnost zážitku, protože opravdu naplno si Cloverfield Lane může vychutnat jen ten, kdo šel do kina bezprostředně po uvedení, a nebo někdo, kdo jej nazdařbůh hodí do stroje při nějaké random domácí projekci.

Že já hlupák zase naletěl na humbuk kolem nějaké vykonstruované kraviny, kterou zase pořádně ocení jen Akademie. Ano, očekávání byla opravdu vysoko. Výsledkem však byla nezajímavá PTÁKovina, jejíž nejhorší prohřešek je to, když si staví na tom, že si může, co do dějové konstrukce, dovolit absolutně cokoliv. "Snové" sekvence začnou být brzo rozčilující a 4x za sebou dumat, jestli je Riggan vážně ve velkých sračkách nebo ne, je vážně o ničem. Jediná kuriozitka, která jakž takž baví, je sledovat, kam bude příště důmyslně vmáčknut střih, nebo jaká to musela ve scénách se zrcadly být hardcore práce s kamerou. I to však přibližně v půlce začne být nuda, jak se stává evidentní, že za kameramanským kumštem se ve skutečnosti skrývá kumšt s Adobe Premiere a After Effects

Snaha přecpat obecenstvo k prasknutí komixovkami si bere další oběť. Sice ne tak krvavou jako Thor 2, ale jsem zvědav, kdy jim lidi ty děravé scénáře a nepřehledné mlátičky doopravdy přestanou hltat. Já to osobně balim teď. Jenom doufám, že rok 2015 s sebou nepřinese kromě Věku Ultrona také Věk naprosté komixové nasycenosti, protože by mě hodně mrzelo, kdyby to odsral zrovna Joss Whedon a Edgar Wright. EDIT 05/2014: Vida, Wright s Marvelem seknul a myslím, že vzhledem k okolnostem dobře udělal.

Za tři hvězdičky se tu dá vděčně užít ta povedená kamera a parkour za zvuku "wob wob" dubsteb mixů. Debilní scénář a prkené dialogy netřeba zbytečně komentovat, všichni víme co se dá od Bessonových projektů čekat, že...? Obdivuhodně gumový David Belle měl nicméně na filmové scéně zůstat u povolání kaskadéra.

Záživné dílo na nepříjemné téma, které ovšem dost kazí otravné mláděžnické afektované žvanění (plus to incestní herecké obsazení). Předlohy neznalý se domnívám, že adaptace do filmového prostředí s osádkou hlavních postav tak o pět let starší, by bylo ve prospěch celkového zážitku dospělejšího publika. Všichni ti "nemocní" lidé jsou navíc nesnesitelně krásní, mladí a zdraví: strategické umístění důmyslné hadičky? Mathiew McCounaghey se jenom pobaveně směje... V této formě rozhodně dávám do škatulky "pro děti".

Proč když má Nolan stále jakž takž originální myšlenku a dokáže udělat relativně dobrou atmosféru, musí to posrat tím, že divákovi všechno polopaticky předžvýkaně vysvětluje? Chvílemi jsem už vážně čekal, že Matthew McConaughey vytáhne z kapsy skafandru maňásky a barevné diagramy... Každopádně, k posouzení celku si nemůžu odpustit rozseknout Interstelár na tři homogení kousky koláče. V prvním je nastolena suprová pozemská apokaliptická scenérie, která hraje na notu uvědomění, jak jsme tu malí a bezvýznamní. Země prostě byla dlouho před námi a bude i dlouho po nás. Kupodivu ani náznak klišé eko-teroristické hippie agitky, za což má u mě Nolan velké plus. Druhá kapitolka vede impozantní respekt a strach z depresivního prostředí nehostinného vesmíru a cizích světů - za mě asi nejlépe zvládnutá část. Motiv nicotnosti lidstva a marnosti jeho hmyzího pudu o přežití přetrvává ve směšném pokusu svěřit budoucnost druhu do rukou jenom několika jednotlivců (ať už jde o projekt Endurance, nebo Lazarus). Třetí část má těžit na mysteriózní šoking v podobě "Odyseiského" tripu, ale ačkoliv se zde dá důstojně ocenit nosná myšlenka a námět, scénář je tu vážně debilní (plus ty proklatí maňásci, že?). Za zmínku ale taky stojí fakt, že Hans Zimmer zase konečně jednou neskládal hudbu v pauze mezi polévkou a hlavním chodem, jak to má poslední dobou ve zvyku, ale konečně ze sebe zas vyloudil něco trochu zajímavého. Každopádně ve výsledku se po ohlédnutí dá celek označit za poměrně uspokojivý, ale největší dojem ve mě nechává stejně jen velkolepost a atmosféra prvních dvou třetin. Jako poslední výtku mám už jen zbytečně natahované pasáže a trochu iritující nerozhodnost, jestli se teda hraje na city v rytmu "přežití druhu" a nebo "nasraná dcera", protože finální proslov o lásce mi tyhle motivy nespojil dost uspokojivým způsobem. PS: monolitický R2-D2 byla záležitost tak neuvěřitelná, že jsem v tu chvíli absolutně nedokázal určit, jestli chci prskat smíchy, křičet vzteky, nebo omámeně žasnout. Jde každopádně o nevídaně originální prvek a ve výsledku asi o tu nejlepší třešinku filmu.

Americká akce pod britskou taktovkou? Výsledek nijak nevyniká, ale to neznamená, že divákovi tenhle kulturní happening nic nedá. Vypnout hlavu, nohy do vodorovné polohy a užít si posledního Jacka Ryana stejně, jako se dá užít průměrná epizoda seriálu Chuck. Když už nic, tak musíte milovat koule Kena Brannagha, se kterými se vytasil se svým urputným "Matka vlast volá" záporákem, místo toho aby nudně použil okoukané provařené ksichty typu Rade Šerbedžija.

Aronofskyho skok do vod vysokých rozpočtů je taková rozporuplná splácanina. Prostředí starého zákona je v souladu se současnými trendy zachyceno se značnou dávkou naturalismu, což je ale tak nějak v kontradikci s pohádkovou narací celku, který se navíc snaží prosadit minimálně ve třech paralelních doménách. Začátek zachycuje vysloveně fantasy-mytologickou scenérii, která se rychle změní v prostředí postapokalyptických pustin. Nad šestirukými anděli bych se i tetelil, kdybych je ovšem viděl v del Torově magickém Hellboy univerzu. Tady bohužel tvoří jen takový WTF element a záminku pro dvacetiminutové protažení příběhu o epickou bitvu mezi "čistotou" a "špínou". Poslední třetina už nabízí Derrenovu klasickou psychologickou šou, která je ale v přímé vazbě na předchozí akci uměle naroubovaná a zdlouhavá. Ve výsledku byl pravděpodobně záměr zavděčit se co největší mase bez ohledu na vkus nebo vyznání, čemuž ostatně nasvědčuje i biblické téma, ve kterém nikdy nepadne slovo "Bůh", nebo snaha o sdělení, že Stvoření světa se prakticky nerozchází s teorií evoluce a velkým třeskem (jen na ten krok "člověka z opice" neměli koule). Po filmové stránce jde o spojení Narnie, Thermopyl, 2012, Malevilu a já nevim čeho všeho ještě, za pomoci velkého množství hodně drahého epoxidového lepidla, což podle mě není správná cesta k filmovému zážitku.