fmash

Naprosto pohodový kousek. Jeden den nezávislých filmařů, odehrávající se vždy trochu jinak, podle toho, komu se zrovna co zdá. Tohle snad nemůže nevyvolat příjemnou náladu.

Zase jedna technicky vymakaná loupež, kde všechno odsejpá jedna báseň. Dost mě obtěžoval výrazný podivně nevycválaný humor hlavního poldy, protože jsem nepochopil, co měl naznačovat (tedy kromě detektivovy nevychovanosti). Trochu mi uniklo, jak mohla hlavní zápletka vůbec vzniknout (vzhledem k tajemství), dokonce i to, co bylo morálním ponaučením. Nejsvětlejším okamžikem tak pro mě byl drobný projev režisérovy odvahy (jako afroameričan si to mohl dovolit), když pochůzkářovými ústy poněkud nekorektně prohlásil: „Radši budu starý rasista, než studená mrtvola.“ Šlo to, ale podepsal bych se pod Rentonův komentář.

Hodnoceno vysoko pro historickou zajímavost snímku.

Kdyby někoho zajímalo, proč dávám konkrétně tomuhle úsměvnému béčku s über drsňáckým hrdinou v obteslých šponovkách čtyřhvězdu, tak je to zejména proto, že mi příběh „Snejka Pliskina“ velmi živě připomněl temné noci na počátku osmdesátých let, za kterých jsem u tety tajně až do svítání sjížděl videokazety. Kde jsou ty časy, kdy se nezúčastněný hlas překladatele přetlačoval o pozornost se syntezátorovou hudbou na pozadí... No a kromě toho je to docela legrace, zvlášť ta komunistická agentka, deklamující svůj manifest před nárazem letadla do Manhattanu.

Ukázkový příklad situace, kdy se do traileru dostanou všechny nejlepší záběry z filmu.

Zatímco původní Underworld jsem označil jako solidní béčko, novější Evolution už je nehorázné béčko, kde mi nezakoktávající se dobrodružný zážitek kazilo fakt hodně hovadin. Paradoxně nebýt prvního dílu, jehož logiku dvojka nešikovně nedodržuje, výsledný dojem mohl být lepší. Kdybych chtěl vyjmenovávat nevyvedené věci, určitě bych nevynechal milion vysvětlujících flashbacků, zbytečné zpomalovačky, nevypočitatelnou (ne)zranitelnost potvor, oproti jedničce chudý příběh, totální zeměpisnou zmatenost, zajímalo by mě, kolik vážil ten netopýr, co za lano stáhnul vrtulník na zem, proč se potom při kontaktu s osou rotoru rozprsknul na padesát kusů... Proč, když jsou Korvínovi bratři perpetuum mobile, potřebují žrát... No bylo by toho hodně, takže ty věci vůbec zmiňovat nebudu. Co mě ale překvapuje nejvíc je skutečnost, že mě to přes to přese všechno docela bavilo. Tou trapnou sexy scénou dvou hlavních hrdliček to ale nebude. 2¾.

„Když... my tu satiru moc neumíme.“ Spíš pseudodokumentární hříčka, než film, jejíž těžiště zdánlivě spočívá v úryvcích z cimrmanovských her, které zabírají většinu stopáže. Další rovinou jsou vnitřní vztahy v souboru, ve kterém všichni hrají sami sebe. Ovšem s pozměněnými jmény, aby se dalo tvrdit, že to rozhodně není skutečnost, nýbrž pouhá satira. Uznávám, že v této části to občas trochu skřípe, protože divadlem prověřený neherecký projev některých členů ve filmu už tak dobře nepůsobí. Ale vlastně to ani nevadí. A nakonec to, co mi přinejmenším subjektivně přijde jako nejlepší sousto z Nejisté sezóny. Setkávání s bezduchými lidově-demokratickými kreaturami a jejich předposranými přicmrdávači. Pokora, s jakou se k nim musí přistupovat. A naopak nevzdělaná neprůstřelná přízemnost, s jakou je „rozšafně“ nahlíženo na oduševnělost a eleganci. Na to konto, už kvůli době vzniku, zaokrouhlím nahoru na kuli. Vybavuje se mi mimoděk jiný zážitek: „Tak kápni božskou, mladíku, žes to sebral, stejně se na to přijde!“ „Ale soudružko, já tu vaši žlutou krabičku z kindervajíčka fakt nemám, co bych s ní dělal... bůhuhůů.“

Nijak oslnivé po výtvarné stránce (připomíná mi to nejspíš Scooby Doo), utahané, bez šťávy a bez vtipu. Pro malé děti moc krvavé, pro dospělého suché jako troud. A překvapivě jednou z nejhorších vlastností je originální dabing, naprosto postrádající dynamiku. Nicméně neurazí. Slabší dvojka.

(Projekce na slepo.) Dobře jsem udělal, nelze než doporučit o tomto filmu NIC předem nečíst, kteréžto tvrzení samo o sobě už je slušný spoiler. Abych se vyhnul dalším, omezím se na konstatování, že tento na pohled skromný počin se svou chutnou dužinou víc než vyrovná opulentním hodům moderních komplikovaností. Obsahuje reálný pohled na dobovou společnost i zajímavý příběh, sympatické postavy, je sexy a je napínavý... Trochu netypická viktoriánská romance, která opravdu stojí za vidění. Snad jen ještě poznámka k myšlence, kterou příběh nevyhnutelně probouzí: jak velké proradnosti se člověk musí dopustit, aby se, nezávisle na tom, zda věří v nějakou metafyzickou autoritu, nebo „jen“ v mravní zákon pod hvězdami, obával zatracení víc, než čehokoli jiného?

Svým způsobem zajímavý film. Po technické stránce totiž bravurní, ale venkoncem překvapivě studený a neosobní. Hrozivá kamera s nekončícími rafinovanými nájezdy a podhledy nenechává na pochybách, že se chystá něco zlého, přitom ale každý druhý detail napovídá, že TOHLE (a teď tohle, pak tohle, atd.) bude hrát za pár desítek minut nějakou roli. Zkrátka spousta pušek připravených k pozdějšímu vystřelení. Vše je podřízeno jednoznačnému schématu a svou dokonalou připraveností to nudí až běda. Naštěstí po hodině příprav se konečně dostaví napětí a sem tam nějaké překvapení. A nelze neříct, že Jodie Foster je zase dobrá. 2¾.