HanaM.

Nic mi nepřipomene léto víc, než tato ztřeštěná komedie. Scény, při kterých se smějete i podesáté, krásné prostředí letoviska a hlavně Jean Lefebvre na nudistické pláži. Chci ten film zase vidět, nebo aspoň znovu navštívit Saint Tropez!

Trochu mi připomínal Schindlerův seznam. Dojemný, stejné období, podobný rozporuplný hrdina. Před válkou byl bezcharakterní padělatel a v dílně dělá vše pro to, aby zachránil životy svých spoluvězňů.

Nepřipadá mi, že by většina povídek nějak vystihovala New York, snaha o propojení příběhů ve výsledku vypadá trochu násilně, ale přesto tam pro mne jsou nezapomenutelné povídky, ať už jde o Attalovy "připalovačky", nebo Kapurovu snově divnou povídku s Julie Christie.

Nedivím se, že Kundera film odmítl. Postrádá hloubku a myšlenky knihy, navíc český venkov se tam spíš podobá rumunskému, (a to urážím Rumunsko). Ale stejně se na něj chci podívat znovu, kvůli Leně Olin - v roli Sabiny pro mě zosobnila nejkrásnější a nejpřitažlivější filmovou pokušitelku.

Aneb jak snadno se z čečenského bastarda může stát Čečenek. Michalkovova verze se od originálu zdá trochu moc divadelní. Zajímavé je, že všechny postavy odhalují nějaké bolístky sočasného či bývalého Ruska. Počínaje vědcem, který v komunistickém Rusku nemohl najít uplatnění, přes žida se vzpomínkami na Druhou světovou válku, šovinistického taxikáře, zhýčkaného novodobého magnáta, a bývalým sovětským důstojníkem s čečenským klukem konče. Další z dvanácti svými slovy geniálně vystihuje ruského člověka: "Ruský člověk nikdy nebude žít podle zákona. Zákon ho nudí, není v něm nic osobního a ruský člověk je bez osobního vztahu zbytečný člověk."