HanaM.

Napsat komentář na Absolventa - klepou se mi prsty, jen na to pomyslím. Je těžké něco vyjádřit nějakým komentářem, když pro vás film znamená tolik. Znuděný Ben, který bezcílně zírá do akvária s rybkami, najednou do pokoje příjde manželka otcova známého, paní Robinsonová a všechno se mění... Ben loví z akvária klíčky od jejího auta. A začíná pořádná mela. Naivní Ben se setkává s zahořklou a cynickou paničkou, která má jedinou podmínku jejich setkávání - Ben si nesmí vyjít s její dcerou Elaine... Nedivím se, že paní Robinsonová se stala pojmem a třeba v USA zná Absolventa už málokdo, ale úsloví paní Robinsonová, zná skoro každý. Neoslovujeme ji jménem, známe jen příjmení, jak dráždivé. Elaine je jakoby její pokračování, které má snad naději, že neotěhotní v autě, že nebude lovit mladíčky na večírcích, že nepřestane mít chuť mluvit o umění (ano, úžasná scéna), že bude mít o něco zájem. Na konci krásně řečeno: "Elaine už je pozdě." "Ne, pro mě..."

Zlo nemusíme nijak řešit, nemusíme nad ním složitě hloubat, když ho budeme ignorovat, ustoupí samo. To vše naznačeno s šíleným černým humorem, dojemnými scénami i zajímavou interpretací bible. Situace, při kterých se vám chce plakat se propojují se situacemi hrozně směšnými. Ano, i tohle se může stát, když je jediným úkolem jistého Adama upéct jablkový koláč. Film by si určitě umělecky zasloužil hvězdiček ještě víc, ale když si vzpomenu na některé věci, pořád je mi hnusně a nejde jich dát víc. Na severu je asi nějak krutěji...

Musím odhodit intelektuální pózu a přiznat si, že se mi to prostě líbilo a na konci jsem chtěla tančit. Ehm a k tomu mě přiměje jen opravdu málo filmů. Mamma mia vylepšuje náladu a ty sluneční paprsky jsem v tom tmavém kině cítila na vlastní kůži - čestné slovo. Ale co udělali s Colinem, to neee, tohle se s sex idoly nedělá. To jim nezapomenu...

Kouzelné! Režisér se nebojí na plátno převést jakýkoliv svůj bláznivý nápad. Tak se ze zdánlivě prostinké satiry stává vtipné, vyšperkované dílo. Za nejlepší scény považuju slavný postelový sen s krávou v růžovém oblečku; šíříení pomluv na malém městě a kamaráda radícího hlavnímu hrdinovi, jak by se s manželkou vypařádal... Málokdy člověk narazí na tak zajímavě potrhlý film. A jen tak mimochodem, snad všechny herečky z filmu (včetně důchodkyň) mají úžasné nohy!

"Práskači práskají, lupiči loupí, vrahové vraždí, milenci milujou," jakoby nám tím hlavní hrdina říkal motto celého filmu. Podobně jako v dalším Godardově filmu Banda pro sebe se tady vrství rychlý děj, úžasné dialogy, divný střih, silná chemie, ale až na konci se vlastně ze svých pocitů dozvíte, že ten film je o něčem hlubším. Jedinečný film, kdy se stará klasika snoubí s vznikající Novou vlnou, podobně prskavě, jako Belmondo se Seberg. Její Patricie je pro mne jednou z nejženštějších, nejněžnějších a nejnevypočitatelnjších filmových postav.

Silné, existenciální, jdoucí až na dřeň... Líbilo se mi, jak se prolíná fiktivní příběh o smrti a loučení s jakoby dokumentárními záběry ze života herečky, které shodou okolností také umíral manžel. Když se na konci filmu oba příběhy potkaly, přemýšlela jsem, jestli jsem ve filmu někdy viděla působivější kombinaci.

Tajemné náznaky, pořád nevíte, o co jde, pořád Vás něco překvapuje a pointu se nikdy nedozvíte. No možná zajímavá metafora na ženy, ale od filmů čekám něco víc.

Kdysi jsem četla o jakémsi psychologickém výzkumu, kde zkoumali, jak moc si namlouváme různé pocity u druhých. Lidé mluvili s lidmi, které buď měli hodně rádi, nebo naopak nesnášeli - vždy se jim zdálo, že s nimi jejich protějšky mluví nějak emočně zabarveně. Přitom podle pozorovatelů ti druzí mluvili naprosto neutrálně. Krásný důkaz toho, co všechno si není schpna zamilovaná mysl vysnít. Ještě působivějším důkazem je ale tento film. Krásný jinoch se jen zmíní, že se mu líbí Audrey Hepburn a najednou se naši hlavní hrdinové proměňují v Audrey a Jamese Deana. Vše je tak podivně retro. Člověka na konci filmu napadá, kolikrát si tihle dva podobnou lásku už zopakovali? Film by se mohl pouštět nešťastně zamilovaným, jako odvykačka. Přesvědčí, že zamilování je možná jen iluze, že láska není...Užasná kamera - přibližování, zpomalování; zvláštně a výborně vybraná hudba, charizmatičtí herci - to už je jen bonbónek navíc.

Líbí se mi, že film prvotně není o nějakém vztahu nebo dobrodružství, ale o osudové posedlosti potápěním. Člověk je až fascinován závislostí Jacquese na magické hlubině a touhou Enza ho za každou cenu porazit. Besson ve filmu dokonale ukázal, co je filmové baroko, obrazy a hudba, které bychom v jiném filmu nazývali kýčem, jsou tady klenoty. Okamžik, kdy se Johana s Jacquesem loučí a předává ho hlubině, je pro mě jednou z nejromantičtějších scén na filmovém plátně.

Co nakonec udělá podváděný manžel? Film nám ukáže spoustu možností i řešení. Krásná práce s fantazíí, vtipně cynické scény, vracení se v čase, jako v Excaliburu...