HanaM.

Film jsem viděla kdysi na ČT 2 a spoustu scén si pamatuju dodnes. Zamilovaný židovský mladík, ochotný sledovat objekt svého zájmu až do kostela a dojímat se nad tím, když se ona modlí. V každém jejich setkání je úžasné napětí, prostota a syrovost. Krásný a krutý obraz toho, jak v té době lidé žili, jaké měli problémy a jak se vyrovnávali s nevhodnou láskou. No a nakonec si nemůžu odpustit - Ioan Gruffud hraje osudově zamilovaného muže neuvěřitelně věrohodně. Škoda, že v mládí nenatočil víc podobných filmů.

Stalo se vám někdy, že jste od něčeho utekli, chtěli na to navždy zapomenout, ale nějaké neštěstí vás donutilo se vrátit zase zpátky? Ne? Pak si můžete pogratulovat. Všo o mé matce má úžasnou a magickou schopnost scénami připomínat, životní témata, která s filmem zdánilvě nesouvisí. Můžeme nahlédnout do pestrých osudů mnoha žen i můžů, kteří se za ženy vydávají. Pak se člověku i lehce odpouští nějaké scény, které připomínají spíše telenovelu pro transvestity - setkání s Lolou na pohřbu. Krásný a divný film.

Když znáte svého nepřítele, je snadnější se na něj připravit. Když ho neznáte, jste v pěkné kaši. Říkala jsem si, že pokus o jakoamatérský film, kde vlastně žádní vrahové nevystupují se mnou nemůže hnout. Byla to velká chyba. Ještě dva dny poté jsem měla pocit, že blairská čarodějnice žije pod mou postelí.

Francois Pignon je zase tady a možná ve svém nejlepším provedení. Komedie, která je navíc napínavá, chytrá a nebojí se dělat legraci snad ze všeho. Upřímně, nedíváte se teď na pozvání k večeři zcela jinak? Já ano.

Michalkov se snažil přiblížit Rusko Hollywoodu. Zní to trochu šíleně, ale povedlo se. Moskva i Sibiř. Naivní nenaplněná láska i věrné přátelství. Komické scénky i svíravý naznačující konec. Seznamte se, Rusko.

Nesnáším slovo a floskuli kultovní. Ale Sex ve městě si toto označení zaslouží. Pro spoustu ženských se vážně stal něčím jako náboženstvím. České dvacítky začaly řešit podobné problémy a podobně, jako americké zazobané čtyřicítky, o některých věcech se začalo poprvé mluvit nebo dokonce přemýšlet. Mám na seriálu hlavně ráda, jak s jemnou ironií a humorem řeší i vážná témata, perfektní dialogy založené na propracovanosti postav, překvapivé pointy, břitké reflexe, důraz na sílu ženského přátelství - A ano, proč to nepřiznat, vždycky se těším na Carriiny nové šaty a Samanthiny nové chlapy. Carrie a Samantho, děkujeme!

Snad žádnému filmovému zpracování se nepodařilo přenést Tolstého myšlenky do filmu, ale tady se nepovedlo přenést ani obsah, ani základní charakteristiky hrdinů, prostě nic. Jen nuda. Jediný důvod k dívání - krásná Sophie Marceau.

Na tenhle film musíte mít tu správnou náladu, tedy melancholickou a zasněnou. Ja ji měla. Filmová esej mi ukázala krásnou, magickou Prahu plnou luceren, jazzové hudby a umělců. Prahu v děšti. Prahu bez turistů. Prahu, jakou neznám. Fíla sám řekl, že kdyby točil film o Praze dnes, vypadal by podstatně jinak. To je škoda, chtěla bych znát právě tu Prahu v mlze, kterou nám ukázal.

Asi nejlepší a nejvěrnější adaptace jakékoliv románové předlohy, a přesto v minisérii najdeme spoustu nových nápadů ještě víc vyšperkovávajíchích knihu. Jako snad jediná adaptace Austenové si uchovává to hlavní - ironický až lehce satirický pohled na hrdiny a jejich povahy. Ale konec pseudointeligentních řečí, pojďme na srdeční výlevy. Slyším šustot šatů dam, představuji si jak asi chutná čaj, který popíjejí, a jak asi voní vzduch na anglickém venkově. Koukám na krásný úsměv Lízinky a Darcyho podivné a tak neskutečně dráždivé pohledy. Bavím se úžasnými dialogy, které si vyměňuje Elizabeth s Darcym - (člověk si říká, jak hezké je čerstvě se zamilovávat), nebo pan Bennet s paní Bennetovou (člověk si říká, jak děsné může být dlouholeté manželství). Ehle (Lizzie) a Firth (Darcy) vnesli do všech těchto šustících krajek a čajíčků neskutečně silnou chemii (ta se jim ostatně nevyhnula ani v osobním životě). Těším se znovu na DVD na ten jedinečný zážitek - už po osmé...

Tak si po svém shrnu celou tuhle symboliku: Válka byla dlouhá, móc dlouhá (194 minut), Natália (všechny ženské, vlast, nebo kdokoliv) patřila každému - někomu ovšem raději. Ještě víc vyčerpávající, než pravá válka je skrývat cosi (nakonec vlastně i svůj život) pod zemí. Ve válce zemře spusta lidí náhodou a u spousty si toho vlastně ani nevšimneme. A konečně válka může být krutá, ale ta opravdová začíná až když bratr zabije bratra. No, to je sice hezké, ale 194 minut je prostě moc. To filmu ubírá na hvězdičce k dokonalosti, jinak je totiž výtvarně a hlavně hudebně nezapomenutelný. Člověk si říká, jestli vlastně neviděl klip úžasné, rytmické balkánské hudby - 194minutový klip...