see_sawandrew

Okej. Musím po čase uznat, že díky kameře a hudbě to nářez být umí. :) 80%

Asi nejlepší celovečerní Burton. 80%

Nepokoušejte se vystěhovat starou paní z domu. Obzvláště, když ji hlídá inteligentní Volkswagen. Velice milý film, který mám rád i jako odrostlejší divák. Mnoho scén si dosud velmi dobře pamatuji: Jízda po nosných lanech mostu Golden Gate; plašení racků; šílený automobilový turnaj a také spousta taškařic se zlým panem Hawkem a jeho neschopnými kumpány. Sympatický ústřední pár a milá hudba potěší taktéž. Herbieho jsem prostě míval rád. A maličká úvaha o tom, že i věci mají duší, nikdy nemůže uškodit. 70%

V nespoutaném chaosu šedesátých let jsem samozřejmě nevyrůstal a nemohu odhalit všechny narážky na tehdejší společnost, které do filmu Antonioni vložil. Zvětšenina je bezpochyby zajímavým filmem, který se staví proti klasickým narativním postupům využívaných hollywoodskou produkcí, její události jsou nahodilé a systém jejich zapadání do sebe narozdíl od puzzle připomíná spíše hlavolam. Mým nejsilnějším pocitem při sledování Zvětšeniny byla jakási nicotnost, která vyvrcholí hozením imaginárního míčku. Zároveň může tento film znamenat jakousi úvahu nad vizualitou a tajemstvím obrazu nebo společenskou satiru o zbytečnosti činů. Určitě se na film jednou podívám znovu, a je možné, že své hodnocení ještě poupravím. Zatím si nebudu hrát na odborníka a vychvalovat Zvětšeninu do nebes pro genialitu, kterou v ní momentálně nevidím. 75%

Viděna verze s hudebním doprovodem evropských klasik. Dánský film a čarodějnictví už si velmi dlouho automaticky spojuji díky dvěma báječným snímkům, které na problematiku ďábelské oddanosti a drsné inkvizice pohlížejí o něco poetičtěji a méně syrově než československé Kladivo na čarodějnice. Tento Christensenův němý klenot je první, Dryerův podstatně mladší Den hněvu je druhý. Naše geniální a autentické Kladivo na čarodejice vzniklo až desítky let poté. 70%

Musíme si přiznat, že Darabont už nikdy nenatočí druhý Shawshank ani druhou Zelenou míli, a přechod tématu k hororu musel zákonitě znamenat pár nevyhnutelných komplikací. Mlha není děsivá, zato je však napínavá, atmosférická, scenáristicky zručná a velmi, velmi dobře natočená (kamera je místy až bravurní). I když broučkové patří určitě k nejslabším článkům filmu, bílá tma a nezřetelná monstra v ní skrytá dokáží udržet napjatou laťku v každém okamžiku, zatímco uvnitř supermarketu probíhá psychologické drama. Silné postavy, i když některé z nich špatně vyprofilované, tak táhnou interiérní sekvence, kde nejsou hlavním problémem monstra v mlze, ale fanatická pánbíčkářka, která postupně vygumovává mozky všem uvězněným lidem. Závěr je ironií, která potěší všechny odpůrce klišé. 75%

"Jedna, dvě, Freddy jde..." WesCraven znamená posun slasheru o velký kus dál díky postavám, které se skutečně účinně brání. Jeho postupy uměleckého hororu jsou taky odlišné od stylu jiných režisérů. Zatímco v Carpenterově Halloweenu udeří Michael Myers jednou a pořádně, aby svou oběť zlikvidoval, a v Argentových senzuálních hororech akci předchází několikaminutové pomalé deptání, tady se Freddy nebojí ukázat se kdykoliv a kdekoliv, což až hraničí s explicitním hororem, protože samotné monstrum je většinou děsivější, když je jen málo vidět (viz Vetřelec). Tady to však kupodivu funguje výborně a Noční můra v Elm Street je rozhodně jeden z nejlépe zpracovaných hororů co se týká samotných lekaček (jsou velmi, velmi časté, ale vždycky zafungují - narozdíl od spousty nových hororů, kde je lekaček jen pár, ale jsou neskutečně předvídatelné). Účinnost šoku je posílen také díky hudbě, která v akčních scénách připomíná hudební doprovod k Terminátorovi, jenž vznikl ve stejném roce. Zároveň znamená tento film zajímavou úvahu o propojení reality a snu - už samotná představa, že usnout znamená zemřít, může být pro mnoho diváků děsivá. Plné hodnocení nedávám jen a pouze proto, že slasher není můj oblíbený subžánr hororu. 75%

Lví král je nádherná disneyovka pro děti i dospělé. Schématický scénář mu narozdíl od jiných animáků neubírá na kráse, protože kouzlo poztrácené příběhem je stokrát vynahrazeno hudbou a písničkami. Simba patří do srdce každého dítěte stejně jako Tlapka nebo patřičně mladší Nemo. 80%

Blíží se bouře... Film, ke kterému Camerona inspiroval pouhopouhý sen, se stal jedním z milníků žánru akčního sci-fi. I když mám raději jeho pokračování, temná atmosféra jedničky plná nejistoty a paranoie by se dala doslova krájet. Jen musíte ignorovat časové paradoxy. :-) 80%

Tohoto tatínka slasheru uznávám jako přelomový film v tom ohledu, že výrazně používá hudební složku k šokování diváka (když vynechám samozřejmě žánrově nezařaditelné Psycho). Tento doplněk lekačky se využívá dodnes, i když mnohem méně efektivně. Nejlepší Carpenterův film to ale rozhodně není. 70%