Poslední recenze (46)
Cesta naděje (2014)
Můj oblíbenec Russel Crowe si stoupl poprvé v životě za kameru (ale pro jistotu zůstal i před ní) a naservíroval nám komorní příběh australského farmáře, který se vydá hledat ostatky synů padlých v 1. světové válce až do daleké Osmanské říše. A já musím říct, že jsem spokojeně v kině mručel, jak pěkný debutový film se mu povedlo natočit. Předně je třeba zdůraznit, že navzdory okázalé výpravě je děj plně soustředený na cestu otce a jeho pátrání po ztracených synech a fascinující prostředí střetu britského imperialismu a tureckého nacionalismu v poválečných letech vedoucí k zániku Osmanské říše za všech okolností zůstává jen neokoukanou kulisou. Crowe kromě protiválečného poselství nepřidává žádný komentář, dokonce ani vysvětlivky k okolnímu dění, tudíž pokud je pro vás tato etapa dějin velkou neznámou, budete se patrně minimálně zpočátku trochu ztrácet v motivacích ostatních postav. To ovšem není kritika, protože stejně ztracený se cítí i hlavní hrdina – obyčejný venkovan, kterého čeká velké vystřízlivění z jednoduchého náhledu na svět rozděleného na ty hodné a zlé, kde existuje jediná pravda, za kterou je třeba bojovat. Musím vyzdvihnout i technickou stránku filmu. Ačkoliv jsou kamera i střih poměrně intimní, až úsporné a nesnaží se působit prvoplánově okázale, přesto plní svou úlohu a dotváří přesvědčivou atmosféru, které pomáhají i reálné lokace a neokoukaní turečtí herci. Celkově jsem měl tísnivý pocit realismu – u flashbacků ze zákopové války jsem si říkal, že takhle nějak to tam asi opravdu vypadalo. Navíc v Cestě naděje (mimochodem angličtináři si užijí symbolickou vícevýznamovost originálního názvu) i všichni velice pěkně hrají, kromě tradičně spolehlivého Crowa dokonce i Olga Kurylenko, a vlastně i ten na první poslech podivný hudební mix se k té atmosféře multikulturního střetu nečekaně hodí. Abych se ale jen nerozplýval, pár začátečnickým neduhům se přeci jen Crowe nevyhnul. Zejména prostřední část filmu s pobytem v Istanbulu až nepříjemně ztratí tempo a některé vedlejší příběhové linie vyšumí zcela do ztracena (prosba o nalezení otce). Nicméně pořád je výsledek o dost lepší než většina produkce řady zavedených režisérských harcovníků. A z nedávné doby si nepamatuju příliš filmů, které by mne donutily dohledat si na wikipedii historické souvislosti a zároveň moji drahou polovičku uronit slzu. Takže tady máš 80% a doufám, že jsi na té režisérské sesli neseděl naposledy, chlape!
Amazing Spider-Man 2 (2014)
Ach jo. Na úvod zmíním, že Spidey patří mezi mé nejoblíbenější komiksové postavy a mám jeho příběhy a univerzum poměrně solidně načtené/nakoukané. Na druhém „Amazing“ Spider-Manovi je vidět oproti minulému restartovanému originu zlepšení ve všech technických aspektech. Triky jsou o několik levelů výše, kamera si vybere čas od času nápaditý a neokoukaný úhel a vůbec dělá při akci zajímavé kejkle, v čemž ji silně podporuje konečně smysluplné 3D, které dává poletování mezi mrakodrapy „hloubku“ ve všech smyslech tohoto slova. I (nejen) Zimmerův elektronický soundtrack minimálně na plátně působí o řád lépe než Hornerův nevýrazný recyklát k jedničce. Jenže co je tohle všechno platné, když ty hlavní výtky týkající se děje a postav zůstávají a možná se i stupňují. Amazing Spider-Man 2 tak sice funguje v jednotlivostech, ale krutě selhává jako celek. Příběh vůbec nedrží pohromadě a opět celé dějové linie mizí nebo vyznívají naprázdno (především Peterovo pátrání po osudu rodičů, kdy po nalezení důkazu, že otec nebyl padouch, se Peter zničehonič vykašle na odhalení, zda a proč zemřeli a kdo je za to odpovědný, ačkoliv vodítek dostane ažaž). Andrew Garfield i nadále lavíruje kdesi na pomezí mezi nerozhodným ufňukánkem a rádobydrsným nuceně hláškujícím hajzlíkem, což mu na sympatiích nepřidává. Naprosto zbytečně z něj tentokrát jeho pavoučí schopnosti dělají nezranitelného suprmana, který chytá auta v letu. Dokonce i ta romantická rovina s Gwen se od roztomilého dobývání posunula k nudnému rozejít/nerozejít, v němž se utápí navzdory tomu, že Emma Stone je osudovou první láskou v každém záběru. Tragické figurky záporáků Electra i Harryho Osborna pak selhávají v motivacích a vznik jejich nenávisti k Spider-Manovi, potažmo Parkerovi působí u obou vyloženě uměle, jen jako vrtoch scénáristů generující akci (které je v takřka 150 minutové stopáži poměrně málo). S ohledem na nezajímavě podané hrdiny a nekompaktní děj mě vlastně ani nepřekvapilo, že mě finále filmu nechalo zcela chladným, ačkoliv se Marc Webb evidentně snaží z diváků ždímat emoce i vnadit na trojku. Tak prostě zase za dva roky... Promarněných 60%.
Robocop (2014)
Řekl bych, že to nemohlo v podstatě dopadnout lépe. Nový Robocop je povedeným moderním remakem, který sice v lecčem na originál odkazuje, ale nebojí se vykročit vlastní cestou a díky řadě koncepčních změn nenudí a nepůsobí ve 21. století jako relikvie. Zásadní posun tkví v tom, že Padilhův Robocop je daleko více než kdy dřív psychologické drama (aniž by nějak výrazně ubylo akce) o tom, jak se člověk a jeho okolí vyrovnávají s tím, že je z něj v podstatě mechanická hračka, v níž toho původního lidského, skrze co si zrakem a hmatem identifikujeme své blízké, zůstalo jen pramálo. Tvůrčí rozhodnutí, že Robocopovi uvidíme v remaku velmi často do tváře (zakrytou ji má jen když jde do akce) a že jeho identita po probuzení v robotickém těle bude známá jeho rodině i zbytku města, se ukázalo jako velice chytré, ačkoliv fanoušky Verhoevenovy klasiky přivádělo po odhalení k nepříčetnosti. Je zcela příznačné, že scénou, která vás v tomto filmu nejvíc šokuje, není na rozdíl od původního Robocopa akční poprava, ale zcela intimní debata, v níž se Alex Murphy plně odhalí duševně i fyzicky. Akce je víceméně "jen" adekvátní, ale vrchovatou měrou ji kompenzují etická témata, která film nadhazuje a k nimž se neprvoplánově vyjadřuje, ať už je to právo manipulovat s jedincem (prostřednictvím moderní technologie umožňující propojení živé tkáně s elektronickými čipy) nebo s davem (prostřednictvím masmédií či veřejného mínění). Body plus dávám i za recyklaci hudebního tématu od Basila Poledourise. 90%
Poslední deníček (1)
Tak si tak myslím #1
Star Wars z modrého paprsku
Tak jsme se konečně dočkali! Kompletní sága Star Wars vyšla na Blu-Ray discích ve Full HD rozlišení, a to i v naší české kotlině. Vydání doprovázela řada otázek, především jaké změny zase George Lucas v jednotlivých epizodách provede a napáchá, z pohledu tuzemce i to, jak dopadne nový dabing staré trilogie (ep. IV-VI). Jelikož jsem měl možnost už filmy v této nové edici vidět, dovolím si subjektivně na tyto otázky odpovědět.
První změnu zaznamená pozorný divák už při pohledu na názvy jednotlivých epizod. Poslední šestá byla totiž přejmenována (což prý muselo projít schválením samotného Lucase!) z původního "Návratu Jediho" (čteno Návrat Džedyho) na "Návrat Jediů" (čteno Návrat Džedájů). Tím byl jednak vyřešen problém s nekompatibilní výslovností, jelikož nyní jsou ve všech dílech v češtině rytíři vyslovováni "Džedáj", nikoliv "Džedy", jako tomu bylo v původním dabingu. No a pak zároveň došlo k vytvoření docela pěkné paralely názvů epizod III a VI, tj. Pomsta Sithů - Návrat Jediů (v originále Revenge ot the Sith - Return of the Jedi).
Pojďme k samotným filmům. Jak jsem už naznačil, ani tentokrát si Jirka Lukáš neodpustil několik zásahů do vizuální podoby filmů (mimochodem původní trilogie se tak dočkala už čtvrté verze, přičemž vždy došlo k určitým změnám: 1. původní filmy 1977-1983, 2. obnovená premiéra 1997, 3. DVD vydání 2004, 4. Blu-Ray vydání 2011). Poslední release vychází z DVD verzí a obsahuje tak veškeré změny zde provedené. Osobně jsem s nimi neměl problém, až na jedinou výjimku - mladý Anakin (představovaný Haydenem Christensenem) na konci epizody VI. Modlil jsem se, aby Lucas tuhle změnu na naléhání fanoušků odstranil, bohužel se tak nestalo :-(. Přitom se jedná o naprosto nelogický zásah. Především není možné novým divákům (kteří dosud Star Wars neviděli), pouštět epizody v pořadí, v jakém byly natočeny (IV-VI a až pak I-III), jelikož na konci by takový divák nechápal, co dělá ten duch jakéhosi mladého klučiny vedle ducha Obi-Wana a Yody (stejnou otázku by si ostatně měl klást v tu chvíli i Luke, který nikdy podobu svého otce za mlada neviděl!). Při prvním shlédnutí v pořadí I-VI ovšem zase divák přijde o překvapení v podobě "Ne, já jsem tvůj otec!!!"). Ach jo!
Nových změn je sice celá řada, výraznější a na první pohled viditelné/slyšitelné jsou ovšem jen dvě. Zaprvé je to v Epizodě I, kde byla loutka Yody nahrazena digitální podobou z ep. II a III, takže Yoda nyní vypadá ve všech dílech Prequel Trilogy stejně (loutka použitá původně ve Skryté hrozbě byla beztak odlišná od té v epizodách V a VI, takže za sebe říkám proč ne). Jak ten rozdíl vypadá, se můžete podívat tady: http://www.youtube.com/watch?v=eOqzHTWK8B4&feature=related. Druhý výrazný zásah je na konci Návratu Jediů, kde Darth Vader ve chvíli, kdy Císař smaží Luka blesky, namísto mlčení v rozhodujícím okamžiku začne křičet "Noooooo!!!". Tady už rozhodně nesouhlas, protože původní verze, kdy jsme si museli domýšlet, co se Vaderovi asi honí v hlavě za nehybnou maskou, a do poslední chvíle netušili, co udělá, byla daleko působivější. Ukázka tu: http://www.youtube.com/watch?annotation_id=annotation_846493&src_vid=ywoUBV_pOiI&v=27RVJJfny4I&feature=iv. Veškeré ostatní změny (sem tam mrkající Ewokové, nová vrata Jabbova paláce atd.) jsou víceméně nepostřehnutelné a kdybych o nich předem nečetl, asi bych si jich ani nevšiml.
No a nyní k českému znění. České titulky i dabingy vycházejí z překladu Františka Fuky pro DVD vydání, který je poměrně přesný a občas dokonce hravě vtipný. Tady žádný problém. Nové epizody obsahují dabing, který známe z kina, nicméně jelikož už pro DVD byly některé scény drobně rozšířeny, musela být sem tam větička dodabována. Patrné je to jen u Skryté hrozby, kde muselo dojít k výměně některých dabérů (přeci jen např. původní dabér malého Anakina je o 12 let starší). Výsledkem je, že Ani a Padmé prohodí pár vět trochu jiným hlasem a u komentátora závodu kluzáků máte chvílemi pocit, že kvůli novému hlasu nemá hlavy 2, ale 3. Není to ale nic, co by extra rušilo, a rozhodně je to lepší, než kdyby najednou vyskočily na diváka mezi dabingem angličtina a titulky.
Horší je to s původními epizodami, které asi většina lidí u nás viděla s dabingem z roku 1997 a má ho zažitý pod kůží (já alespoň určitě ano). Jelikož si Lucas potrpí na THX kvalitu zvuku svých filmů, bylo rozhodnuto, že původní stereo dabing bude nahrazen novým. Dalším důvodem byl i překlad, který byl místy dost nepřesný a leckterá jména byla počeštěna, navíc kvůli rozdílům mezi verzemi z roků 1997 a 2004 (resp. 2011) by dabing ani na Blu-Ray vydání úplně nepasoval, což je patrné zejména u rozhovoru mezi Darth Vaderem a Císařem v Impérium vrací úder, kde se změnily celé věty. Nový dabing tedy v souladu s překladem nové trilogie ponechává Chewbaccu namísto Žvejkala, letá se v Millenium Falconu namísto Tisíciletým Sokolem atd. Naopak na výslovný příkaz Lucase jsou roboti nazýváni "Cé-Tři-Pé-Ó" a "Er-Dva-Dé-Dva".
Největší obavy logicky panovaly ohledně voicecastingu neboli kdo bude nově hlavní postavy původní trilogie dabovat. A tady se musím přiznat, že ačkoliv jsem velká konzerva, čekal jsem výsledek podstatně horší. Dost postav má stejného dabéra jako v nové trilogii (např. Císař, Yoda, C-3PO), kde není nutné si na nový hlas nijak zvykat, protože už ho známe. U dalších postav byl výběr dabéra poměrně dobře zvolený a rozdíl oproti původním hlasům není nikterak velký (např. Leia a Luke - ten má sice o něco dospělejší hlas než původně, což trochu vadí v Nové naději, ale v dalších epizodách je to už OK). Zajímavou volbou je Jiří Schwarz jako hlas Obi-Wana., který zní úplně jinak než původní Bedřich Šetena (který by mohl mimochodem Obi-Wana klidně nadabovat znovu, jelikož stále aktivně dabuje a hlas má pořád stejný), ale kupodivu k Benovi docela sedí. Jediným handicapem může být, že Jiřího Schwaze má spousta lidí zažitého jako dvorního dabéra o dost mladšího Russela Crowa. Průšvih jsou ovšem Darth Vader a Han Solo. Darth Vadera dabuje nově Jiří Klem, který se sice snaží, seč mu hlasivky dovolují, ale do hrůzostrašnosti hlasu Bohumila Švarce, který Vadera nadaboval původně (ale i v ep. III) má setsakra daleko. Pan Švarc má hlas dokonale podobný Jamesi Earlu Jonesovi v originále a taktéž stále dabuje (ačkoliv oslavil již pětaosmdesátiny!), takže i on mohl nadabovat Vadera znovu. Důvodem pro změnu byl ale fakt, že Bohumil Švarc namluvil v nové trilogii hraběte Dooku a cílem přeobsazení tak bylo hlasy těchto dvou postav odlišit. Považuju to za chybu, protože pan Švarc dokázal tyto postavy hlasově odlišit i sám, když ve zmíněné epizodě III nadaboval jak hraběte Dooku, tak i Vadera, aniž by to komukoliv přišlo divné. Škoda.
Ještě horší zvěrstvo bylo napácháno u Hana Sola. Toho totiž nově dabuje Michal Dlouhý, který původně daboval Luka Skywalkera! Jednak se jeho hlas na Hana Sola zoufale nehodí a pak jako člověk znalý původního českého znění jsem měl neustále pocit, že na mne mluví Luke. Navíc má barvou hlas velice podobný Petru Lněničkovi, který nově dabuje právě Luka, jen méně hluboký. Výsledek je takový, že když si povídají Luke a Han, máte celkem problém rozlišit, kdo z nich právě mluví, nehledě na skutečnost, že Han působí po hlase jako ten mladší. Kvůli Hanovi si zkrátka na nový dabing obávám se nikdy nezvyknu a režisér dabingu by za tenhle přehmat zasloužil taktéž posmažit blesky lorda ze Sithu.
Na závěr už jen doplním, že kvalita obrazu i zvuku všech epizod je dle očekávání báječná a rozhodně nemáte pocit, že by některé díly byly staré již více než 30 let.
