Barghest

Ano já vím, příběh s myšlenkou, jistá výpovědní hodnota, dobří herci, konec, co šlape po divákovu očekávání atd. Ale přes všechny ty klady na mě nejvíc otevírá chřtán k uzoufání přepálená délka a občasná nuda z ní plynoucí. P.S.: Palec nahoru za Michaela Shannona, toho chlapa není nikdy nikde dost. A taky za to, že Matthew McConaughey konečně zahodil masku nafoukaného playboye z plakátu a začal zúročovat svůj talent.

Čistokrevný film pro holky. Dokonce i pro ty, co nerady nakupujou. Scénář se sice ubírá stokrát prošlapanou cestou a narativní oblouk neskýtá pražádná překvapení, přesto jde o zábavnou podívanou s mile trhlou Islou Fisher v hlavní roli. Občas jsem se dokonce řehtala nahlas. Co víc může člověk od podobné podívané očekávat?

The Boys servírují odpověď na otázku, co by se stalo, kdyby byli superhrdinové reální, a dělají to s takovou grácií, že i když vám u toho urvou ruku, flusnou do ksichtu a pošlou vás do prdele, ještě jim za to poděkujete. Jo, přijde mi celkem pravděpodobný, že by Superman byl totální magor a superhrdiny ovládala nenažraná korporace.

Prachobyčejné fantasy béčko s prkenným Arnoldem, jehož kultovní status tak docela nechápu. Ale Poledourisova hudba je opravdu skvělá.

Očekávání byla velká, obavy ještě větší, ale Matt Reeves to naštěstí dokázal. Od studia očividně dostal velkou tvůrčí svobodu a vyplatilo se. Stvořil Gotham, ve kterém byste žít nechtěli - špinavý, bezútěšný a tak prolezlý korupcí, až se jakékoliv snahy o boj se zločinem zdají být beznadějné. Rozumím některým zdejším výtkám směrem k filmu, ale tak nějak se s nimi nemůžu, ale hlavně nechci ztotožnit, protože Reevesova depresivní vize mi jednoduše strašně sedla. Dokonce i ta stopáž podle mě není na škodu, ba naopak. Příběh graduje pomalu a postupně a člověk zkrátka musí přistoupit na pravidla hry. Výsledek je tak boží, že ani nevím, co chválit dřív. Naprosto fantastickou hudbu Michaela Giacchina, která mi v hlavě zněla ještě den po shlédnutí? Kameru Greiga Frasera, jehož některé záběry působí instantně ikonicky? (Batman v plamenech, první start Batmobilu) Herecky je to taky pecka. Robert Pattinson je skvělý a jako Batman naprosto uvěřitelný a definitivně tak (snad) umlčuje všechny zbývající pochybovače. Poprvé člověk konečně rozumí tomu, proč je gothamská zločinecká čeládka podělaná až za ušima už jen z toho, když se na nebi objeví známý symbol. Když Rob rozdává rány, diváka to skoro až fyzicky bolí, když sundá masku (což udělá jen párkrát), působí jako zlomený člověk stíhaný traumaty a depresemi. Další, kdo vyčnívá, je fantastický Paul Dano, který nechává Carreyho excentrické divadýlko daleko za sebou (porovnávat tyhle dvě inkarnace Riddlera vlastně není fér). Většinu stopáže nevyleze z masky (stejně jako Batman), takže si musí vystačit s řečí těla a se svým hlasem, ovšem dokáže s obojím pracovat tak působivě, že člověku opravdu nahání hrůzu. Bez masky je z něj ukázkový psychopatický magor. A skvělí jsou i ostatní (křehká Zoë Kravitz, k nepoznání zřízený Colin Farrell), i když třeba nedostanou tolik prostoru (Andy Serkis). Druhá projekce je pro mě v tomto případě nutností. Shrnuto a podtrženo: Matt Reeves i přes různorodé výtky natočil nejlepší batfilm od Temného rytíře a pro mě rozhodně nejoblíbenější. Sem s dvojkou! P.S.: Druhá návštěva kina potvrdila, že ten film je prostě pecka, ať si říká kdo chce co chce.

Zrození superhrdiny ještě nikdy nebylo tak kulervoucí, drsné, hlubokomyslné, mnohoznačné a zábavné. Mám velkou radost, že se konečně našel režisér, který v blockbusteru používá taková kouzla, jako je psychologie a symbolika. Nejlepší na tomhle filmu je, že člověk Bruce Wayneovi naprosto rozumí, soucítí s ním (za to může Christian Bale) a nejradši by si kevlarový krunýř navlékl místo něj (nehledě na to, jak špatný nápad to pro běžného smrtelníka může být).

Další zářez do pažby ne zcela využitých nápadů. Co se sentimentu týče, snesu docela dost, ale tentokrát to bylo i na mě občas trochu moc. Příběh není napsán příliš šťastně, ani herci nebyli vybráni nejlépe. A tak zůstává jen nápad, hlavní postava a podtext, kteréžto prvky přesto mají sílu zanechat silný dojem a dokonce i dojmout.

Nepřitozené. Tenhle film je v podstatě mrtvý, neboť hrdinové se nedokázali zbavit umělosti a plastického CGI smrádku. Beowulfovi by daleko více slušela klasická hraná podoba. Ani herecké obsazení (palec nahoru za Hopkinse a Malkoviche) a výkony mě ze židle nezvedají. Démon se zlatou kůží a podpatky?? To mám brát vážně nebo jako špatnej pokus o vtip? Látka je to dost silná, jenže režisér svým přístupen film dokonale pohnojil. Snaží se sedět zadkem na dvou židlích a to výsledku velice ubližuje. Kombinovat technickou stylovost a mytologickou osudovost zasmrádá průserem. Aspoň ta hudba se povedla.

Chápu, že mnozí se nemohou smířit s formou, kterou Tom Hooper zvolil. Čistokrevný muzikál, v němž je mluveného slova jako šafránu, patřičně epický a dojemný. To ale z Bídníků nedělá špatný film. Dobrým nápadem se ukázal být emocemi podbarvený zpěv naživo a oživení v podobě komické dvojky manželů Thénardierových. Co se týče herců, Russell Crowe byl pro mě velkým překvapením, Hugh tradičně perfektní, zato Eddie Redmayne a Amanda Seyfried jako obvykle nesympatičtí. Eddie se do své role ani nehodil. A Anne Hathaway? No... Mám pocit, že letos je o Oscaru za vedlejší ženský herecký výkon prakticky rozhodnuto. Fantinin tragický osud člověku zlomí srdce a Annino herectví ho zadupe do prachu. Hooper dokázal skloubit dobromady sílu slavného broadwayského muzikálu a knižní předlohy, byť značně osekané, a její silné morální poselství, takže i přes trochu slabší revolucionářskou pasáž jsem odcházela z kina víc než spokojená.

Nemám ráda tenhle druh humoru a tyhle typy lidí. A už vůbec mi nejde do hlavy zdejší hodnocení a kultovní status.