Barghest

I když tenhle film je především přehlídka kvalitní filmařiny, vhodně uchopeného těžkého tématu a parádních hereckých výkonů, musím vyzdvihnout hlavně autenticitu, s jakou Thomas McCarthy celý film natočil. Až po skončení filmu jsem si uvědomila, že jsem celou dobu měla pocit, že jsem v tý redakci taky a koukám těm čtyřem přes rameno. Režisér pojal film trochu odtažitě a nezúčastněně, což je v tomhle případě jen dobře, samotné téma a práce novinářů diváka strhne tak jako tak. Tenhle film nepotřebuje samoúčelné scény a ždímané emoce, aby s divákem zamával. Ze scény se zvoněním telefonů mě úplně zamrazilo. Jo a Mark Ruffalo by si toho Oscara opravdu zasloužil, tak snad se mu letos zadaří. P.S.: Na toto téma doporučuju ještě na Oscara nominovaný dokument Zbav nás všeho zlého, v němž hovoří jeden z prznitelů.

Ne, ani napodruhý mě tenhle fenomén nestrhnul. Vlastně jsem se docela nudila. A ten malej zelenej skřet mě nepokrytě sere ve všech dílech. (Tady vlastně nebyl co?) Můžou se takový věci vůbec říkat nahlas?

"Každý musí zemřít, ne každý však skutečně žije" Tahle epická podívaná mi trochu připomíná staré hrdinské eposy, v jejichž nejlepším duchu se nese. Silný, osudový příběh umístěný do překrásných lokací a podpořený dobrými a dobře zvolenými herci, to vše pod jistou režisérskou taktovkou. K tomu ještě skvělé a patřičně krvavé bitvy a výborný soundtrack a výsledkem je nezapomenutelná historická podívaná, která mi svou působivostí bez skrupulí uťala protiargumenty, jako by to byly končetiny všivého Angličana. Alba gu bràth!

Tohle byla hrozně moc příjemná feel good podívaná. Robert De Niro je tu za moudrého gentlemana ze staré školy a Anne Hathaway za typickou moderní matku-podnikatelku, co se marně snaží skloubit péči o prosperující společnost s rodinným životem a dohromady tvoří nečekaně parádní dvojici. A taky je to opravdu sranda.

Firma Appel jde těžce mimo mě a Steve Jobs mi přišel vždycky hodně nesympatickej, ale to, že ovlivnil svět, se mu upřít nedá. Tenhle film jsem si proto nemohla nechat ujít (zvlášť kvůli obsazení), i když bylo jasný, že na něj do měsíce zapomenu. Sorkinův velebený scénář ve mně vzbuzoval obavy už před projekcí a nutno dodat, že oprávněně. Prostě mi zrovna dvakrát nesedí. A ta záplava odborných termínů sledování taky moc neusnadňuje. I když ostatní odvádějí dobrou práci, především úvodní dvojka Fassbender-Winslet, a Jobsův charakter a komplikované vztahy s okolím se taky podařilo načrtnout poměrně dobře, jako celek to ve mně nezanechalo příliš hluboký dojem.

Konečně opravdu vtipná marvelovka! Klišovitý příběh a matný záporák jsou v tomhle případě vedlejší, vše zlé je zapomenuto pod přívalem skvělé zábavy, akce, hlášek, retro rekvizit a parádních charakterů. Je to jako strčit děcko do cukrárny a nacpat mu do ruky pětikilo. James Gunn hned na začátku sešlápne plyn až na podlahu a zabrzdí teprve se závěrečnými titulky. Šikovně zaměstnává divákovu pozornost a nedá mu až tolik prostoru pro to, aby se zabýval negativy. Srdcem a duší tohohle snímku je hlavně ústřední looserovská pětka, díky níž divák nad lecčíms ochotně přivře oči. Strážci Galaxie jsou vlastně jeden velký team building z donucení. A proč ne, když to tak dobře funguje. Někoho možná překvapí, že nejkomplexnějším charakterem ve filmu je mýval (Rocket rules!). Pro mě byl největším překvapením perfektní Chris Pratt, který se do role Starlorda vážně hodí a mě si získal velmi rychle na svou stranu. Jasně, výsledek není až tak troufalý, jak se z trailerů zdálo, a takhle ohraný scénář už autorům příště neprojde, ale doufejme v zářnější zítřky. Teda jestli nenažraný myšák nechytne Jamese Gunna za koule. P.S.: Prý jsem se v celém kině smála nejvíc já a jeden devítiletý klouček. Trochu mě to znepokojuje.

...aneb když se z nedostatku učiní přednost. Loutky a jejich vodící nitě vedoucí do nebes poskytují velký prostor metaforickému vyjádření lidského života, díky čemuž lze zobrazit skutečně efekntě a působivě jeho běžné součásti, třeba zrození, smrt, lásku, milostný akt. Na druhou stranu kvůli absenci mimických svalů postavy obtížně vyjadřují emoce a tudíž obtížně vyvolávají v divákovi ztotožnění s tou kterou stranou. Samotný příběh je x-krát použité téma mocenských tahanic. Přesto se tahle hamletovská variace snaží o jakýsi přesah. Výsledek může působit trochu odtažitě, takže váhám s hodnocením, jenže je nápaditý a podivný a já mám opravdu ráda podivné pohádky.

Typicky burtnovsky střelená a bizarní podívaná. Pod načinčanou fasádou dokonalého satelitního městečka a ještě dokonalejších obyvatel lze postřehnout emoce silnější a zážitek drsnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Ten, kdo celý film táhne, je samozřejmě Edward, působící mezi vystajlovanými měšťáky jako pěst na oko. Dokonale vyvalený Jonny Depp, jež učinil Edwardovo utrpení takřka hmatatelným, vytvořil z pošuka s nůžkama místo rukou postavu dnes již kultovní.

Jako by se sžíravá prázdnota Brandonovy emočně vyprahlé duše promítla do celého filmu. Bylo to odtažitých, a přesto bolestných 101 minut.

Rozhodla jsem se dohnat ve věku dospělém resty mého dětství a jednou položkou ze seznamu byla právě tahle kingovská klasika. Ačkoliv námět se zaobírá stokrát přebraným coming of age tématem, užijí si ho i ti, kteří daným procesem už dávno prošli. Hlavně díky kaleidoskopu čtyř rozdílných kluků, dobrovolně čelících syrové realitě dospělého světa zpodobněného mrtvolou jejich vrstevníka. Perfektní dětští herci se postarají o to, aby jim člověk fandil až do konce, hlavně teda River Phoenix dokazuje, o jak velký talent filmový svět předčasně přišel. P.S.: Páni, Kiefer Sutherland byl zamlada dost sexy!