Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (336)

plakát

Blade Runner (1982) 

Moc ráda bych se připojila k ostatním, kteří skáčou nadšením, když přijde řeč na Blade Runnera, jenže na mě prostě nefunguje. A to jsem to s ním zkoušela dokonce dvakrát. Mrzí mě to o to víc, že mám ráda chytré sci-fi filmy a mnohovrstevnaté příběhy. Jenže Ridley Scott ho nevypráví úplně nejšťastněji. Ani onu genialitu jsem ve Vangelisově hudbě jaksi nezaznamenala. Zub času je na Blade Runnerovi bohužel velice znát a ačkoliv se pokouší zbořit zažitá klišé, mě to celé stejně nechává chladnou. Ale Rutger Hauer mě dostal.

plakát

Blízko od sebe (2013) 

Nečekaně mrazivé vztahové drama, u něhož si asi nemálo diváků (včetně mě) řekne, že jeho nenormální a lehce ujetá rodinka je vlastně ještě úplně v cajku. Děj houstne s každým vytaženým kostlivcem a že nebude jen jeden, se dá čekat hned od začátku. Stejně si ale člověk na konci řekne že Tracy Letts si to psaní snad musela nějak zvráceně užívat. Korunním klenotem tohohle filmu je sevřené prostředí, vytvářející sevřenou atmosféru a hlavně herci v čele s Julií Roberts a lehce démonickou Meryl Streep, která hraje tak přesvědčivě, že má člověk občas chuť jí ošmirglovat ksich o asfalt.

plakát

Božská Florence (2016) 

On je to ve svý podstatě velice smutnej příběh. A zpívat hrozně, když má člověk zlato v hrdle jako Meryl, to už chce kumšt.

plakát

Bratrstvo neohrožených (2001) (seriál) 

Ačkoliv válečné filmy až tak moc nežeru, Band of Brothers mě hned na začátku přikovalo k obrazovce a vyplivlo až na konci desátého dílu. A u devátého mi tekly slzy a běhal mráz po těle, jako bych tam stála spolu s Easy Company. Přistihla jsem se, že vlastně zapomínám, že se dívám na seriál. Jaký existuje lepší důkaz jeho geniality?

plakát

Bridget Jonesová - S rozumem v koncích (2004) 

Sequelitida v plné polní. Celé je to vlastně o ničem, scénář nedrží pohromadě a jen se snaží variovat zápletku z jedničky. Z mile zbrklé a trochu potrhlé Bridget je nesympatická stíhačka a z jejího sympaťáka Darcyho nadutý snob. Jejich rádoby konflikty jsou jak vycucané z prstu a namísto dramatických chvil spíše diváka nudí. Autoři si s dvojkou očividně nevěděli moc rady a jejich sebevykrádání vyloženě zamrzí.

plakát

Captain America: Občanská válka (2016) 

Film jak z pásový výroby. Celá ta zápletka se na první pohled zdá jako logický důsledek předchozích událostí, ale je vystavěná na dost vratkých základech. V MCU si po 13 (!) filmech bezuzdného ničení najednou vzpomněli, že činy jejich hrdinů nemají vždycky pozitivní následky, a rozhodli se na tom postavit děj, který díky tomu působí dost nevěrohodně a trochu zbytečně. Věci se dějí jen proto, aby si mohli dát Cap s Iron Manem po hubě. (Co jen mi to připomíná? Že by BvS?) Postav je tu až příliš, takže mnoho z nich je naprosto zbytečná (včetně obzvlášť nudného záporáka) nebo je jejich potenciál trestuhodně pohřben špatným scénářem (Scarel Witch, Vision). Jediná scéna, která opravdu utkví, je bitka na letišti. Sice postrádá logiku, ale aspoň je slušně natočená. Ale to je především díky Spideyho a Antmanovu blbnutí (jediné dvě opravdu zajímavé postavy, byť mají málo prostoru).

plakát

Captain Marvel (2019) 

Origin jak podle (marvelovské) šablony v tom negativním i pozitivním slova smyslu. Scénář mi přišel trochu chaotický, záporáci matní a nepříliš zajímaví, Carol Danvers a její girl power funguje, o fungující humor se stará především Jackson a jeho čtyřnohý kámoš. Jo a Brie Larson je když ne trefa do černého, tak do hodně tmavě šedého určitě.

plakát

Cesta (2014) 

Zvláštní, málomluvný film. Podobně jako v Hillcoatově Cestě dostáváme minimum informací a jsme vrženi rovnou doprostřed dění. Režisér nám to stylem vyprávění příliš neusnadňuje. Nic z toho ale není na škodu. Vyprahlá australská poušť dokáže navodit atmosféru skoro stejně depresivní jako mrtvé stromy v popelavě šedé krajině v McCarthyho apokalyptické vizi. Těch pár logických nedostatků ve scénáři lze Michôdovi odpustit, v tomhle filmu je děj pouhá zástěrka. Jde hlavně o vykreslení atmosféry a portrét člověka, svlékajícího pod tlakem okolností civilizační nátěr, a taky o herecký koncert ústřední dvojice, které to spolu nečekaně sedne. Patinsonova postava svádí k tomu, aby si z něj člověk dělal srandu typu „Tak Patinson nám konečně dostal roli odpovídající jeho intelektu.“ Ale chci být fér, a tak mi nezbývá než uznat, že ten chlap má vážně talent a v roli mentálně zaostalého Reye je prostě skvělý. Jeho usilovná snaha vymanit se z role přitepleného krvesaje je mi docela sympatická, a tak mu chtě nechtě musím fandit. Je překvapivě zdatným hereckým partnerem parádnímu Gui Pearceovi, který o svém umu už nikoho přesvědčovat nemusí, páč ten chlap je prostě frajer. P.S.: Antipatie ať vezme čert, palec nahoru za Robertovo úspěšné tažení k novým rolím a taky za Guyovu polonahou scénu před zrcadlem, ostatní dámy jistě pochopí proč.

plakát

Cesta (2009) 

Když vzpomínám na tenhle film a přemýšlím, co napsat, nějak se mi nedostává slov. Tak intenzivní, hluboký, depresivní a silný zážitek to byl. Někteří tvrdí, že nedokáže v člověku vyvolat emoce, ale ve mně jich vyvolal tolik, že je nestíhám všechny identifikovat. Deprese a beznaděj mě jímají znovu, sotva si vybavím mrtvé, holé stromy v ponuře šedé krajině, bezmoc Otce a Syna a to nekompromisní morální dilema, které drtí to, co zbylo ze světa. Hillcoate, ty lišáku, tys mě zase dostal.

plakát

Co všechno věděla Maisie (2012) 

Nečekala jsem nic, dostala jsem moc. What Maisie Knew nakusuje nepříjemně aktuální téma a podporuje můj názor, že někteří lidi by děti pro dobro všech mít prostě neměli. Malá Onata byla dokonalá, Julianne Moore očividně odvedla svou práci taktéž dobře, neboť jsem měla chuť jí pořádně proplesknout. U Skarsgårdů se charisma, talent a sympaťáctví očividně dědí. Mít doma takovýho chlapa jako Alex/Lincoln a nevážit si toho považuju za zločin proti lidskosti.