Kejt.lin

Vážení, tak tohle je pro mě ten nejrozporuplnější film ever! Nedokážu to ohodnotit, prostě nedokážu. Chystala jsem se na něj už děsně dlouho a teď nastal čas. Pustit si ho v půl 12 v noci byl teda vrchol hlouposti, tleskám Kačko. No jako usla jsem u toho, ne že ne. A pak mě probudily tak šílený zvuky linoucí se z obrazovky, že jsem se málem počůrala a rozbrečela strachy, fakt. Jako..dokoukala jsem to další den..a na to tedy asi musíte mít já nevim co, abyste seděli přilepení k obrazovce a nevěřícně hltali 2 a půl hodiny v kuse tuhle vesmírnou odyseu a pak řekli "nejlepší film, co jsem viděl". Já nevim, jak bych se na to měla dívat, abych to zhodnotila jako nejlepší a nejkulturnější zážitek na světě. Dokoukala jsem to s přeskakováním pasáží, protože něco mě tam fakt nudilo a řikala jsem si "kurva cože?", první půl hoďku jsem vážně nedala...naopak u poslední půl hodiny jsem byla jak přikovaná, ve stresu a pak jako aha, aha..wow..normálně mi z toho bylo zle..hele já prostě nevim a nehodnotim, dokud to neuvidim souvisle ještě jednou (to bude asi trvat) ..tohle je prostě děsnej bizár

Dobrý filmy by prostě neměly mít další díly...ztrácí to kouzlo, příběh je často nucený a herci nemaj už tak hezký vlasy...tohle mi přišlo už moc prvoplánový, hrdinský a chudinkovský..ale ruku na srdce - na to, že já koně nerada, získalo si mě to..nebo to tady bylo spíš už jen o okouzlující Hanně.

Ať si každý věří jakože na to chce. Mít víru je důležité. Zázraky možná existujou a tahle holčička měla štěstí, jsem za ní ráda. Ale prostě mi asi vadí propagace slova a lásky boží zhuštěné do hodiny a půl. O příběhu jsem nevěla nic, je smutný, emotivní, zajímavý, ale bohužel už od čtvrtky filmu jsem veděla o happy-endu. Okatý náznak významu kravaty Bostonského doktora byl tak nepřirozeně moc okatý, že si toho zkrátka nešlo nevšimnout...a pak jedna a jedna dá dvě a Vám je to prostě jasný. Model happy family se zuby nehty držel celý film, dostalo mě tam přesto pár věcí - nejstarší sestra a její zmeškaný konkurz - tady byl prostor pro emoce, tady jsem brečela, přesně v ten moment, kdy ta holka seděla sama na posteli a na peřinu jí kapaly slzy, když si uvědomila, že koncentrace všech, které teď potřebuje byla uplně jinde, u vážně nemocné Ann...A pak vemte si pozici rodičů - jak být v téhle situaci těmi nejlepšími pro tři děti? ..tady se odpovědělo za nás - stačí víra...nicméně našeptávačky, omýlačky a meet-upy z Bohem to celé v mých očích staví uplně na jinou rovinu, bohužel. Já jsem tolerantní, nezlehčuju to, brečela jsem v průběhu, ale ke konci už to na mě bylo prostě moc...a ještě jedna věc - strašně nemám ráda Jennifer Garner, ale to já jen tak..a k závěru...já jsem u filmů ovlivněná těma zatracenýma emocema...síla a zajímavost příběhu mi nedovolí dát míň než 3 csfd hvězdy..

Vědro plný emocí, bezmoci, pádů dolů, pokusů jít nahoru, smutku, zatnutých zubů, bolesti, odvahy, lásky a nádherný hudby.

"Už teď mi chybíš" je strašně násilné hraní na city. Nepříjemně vnucuje divákům smutný příběh, kterým provádí nesympatická, egocentrická, sebelitující Toni, která v pár pasážích ukáže i svoje kladné stránky, které by asi měly dojmout (tady bychom nejspíš měli brečet). Navíc mě totálně rozčilovala. Její best friend Jess předvedla bravůrní nudnou, milující přitelkyni. Za mě byla Drew v roli naprosto bez šťávy. Tahle tématika musí umět zacházet s divákem, je nebezpečný to tam do nás poslat špatně..ale vyberte si no..mě se tohle dotýká už jen tématem. Protože jsem prostě rakovinu u nejbližších zažila a protože prostě mám od dětství kamarádku, se kterou bych jela na větrnou hůrku..do mě to tenhle film poslal špatně. Zkrátka bylo tak nějak celý nepřirozený.

Fascinující. Jsou věci mezi nebem a zemí, na které je i lidstvo krátké. To mě prostě bere dech. Tolik nezodpovězených otázek visících ve vzduchu mě nenechává chladnou. Já to chci vyřešit, všechno a teď hned! Kéž bych se dožila toho, až někdo uvidí za horizont událostí, až někdo překoná hranici okem pozorovatelného vesmíru, až to někdo objasní..kéž by to vůbec někdo někdy zvládnul...posouváme se. A díku Hubblu jsme nekonečně dál než před 25 lety. Ale kolik světelných let musí ještě uběhnout abychom zjistili kde to žijeme a co je ve stále rozpínajícím se vesmíru? Ne prostě. Já na tyhle dokumenty koukat nemůžu. Jsem jak malá. A tenhle byl obzvlášť skvělej! Doporučuju všem mimogalaktickým bláznům i nebláznům.

Je prostě blbý koukat se na 3D bez 3D, no jo no...nicméně jsem nějak v rozpacích, co tu hodnotit..záběry, příběh? Nevim. Příběh tu nebyl žádný. Paradoxně oprava Hubbla šla stranou na úkor ukázkám vesmíru, byť nádherným a dechberoucím. Kamera byla pomalá, je zde možnost si obrazy vychutnat, ale beztak jich je pomálu. Chybí mi něco poutavého a takový ty terminologický plky o tom, na co, že to těch 7min v kuse koukáme. Jo a- miluju hlas Filipa Švarce.

"naučim se plavat Hano, slibuju" byla pro mě asi ta nejsilnější slova z Tajemství slov. Má to v sobě emoce a neuvěritelnou vypovídající hodnotu..asi Vás překvapí, že z proudu nekonečných monologů a dialogů je to zrovna tohle, ale bohužel. Vůbec mi to nepřirostlo k srdci. Možná je to mým velkým očekáváním? jako těžko říct, ale já jsem hrozně zklamaná. Slova mnohdy byly zcestný a říkám si proč, když je to na nich založený. Příběh se vyvíjel tak, jak nejspíš každý od začátku očekává a nenastává tam žádný zvrat, škoda. Celý se to hrozně pomalu táhne a v průběhu se dozvídáme věci z minulosti dvou hlavních hrdinů, (kteří mi upřímně nepřijdou zajímavý natolik, aby celé dvě hodiny byla upoutána pozornost jen na ně), což je fajn, ale v tomhle případě bych rozhodně uvítala rozehranost ostatních postav. Protože jako pardon, ale co za lidi zkejsne na otevřeném moři uvnitř vrtné plošiny? Aha! Strašná škoda, že jim nebyl dán žádný prostor. Kuchař, co vaří jídla pokaždý z jiný země a k tomu pouští místní hudbu - tohle mi přišlo vhodný k rozehrání. Za mě to hlavní, životem prolezlá, smutná a zkroušená dvojice prostě celý neutáhla. K vyzdvižení stojí za zmínku skromnost, lidskost, intimita, deprese, prostředí a téma.

Když ti film nastaví zdrcadlo, do kterýho se tak dlouho bojíš podívat..když ti prohloubí ránu...Chceš brečet. Když si to uvědomíš...Chceš si nafackovat. Když se v tom najdeš...au!

vážně? tak buďto jsem měla děsnou náladu nebo jsem právě prožila 139 minut děsný Americký přeslazený nudy..