Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (125)

plakát

Respekt (1992) 

Jsem příjemně překvapen. Nejsem fanouškem afroamerické subkultury, ale Respekt i přes stáří a nízký rozpočet dýchá silnou atmosférou a i přes jendoduchý příběh dokáže velice dobře vtáhnout. Nevysvětlitelně. 70%

plakát

Vesnice (2004) 

Neskutečně natahovaná kaše kolem naprosto zjevné a předvídatelné pointy. Tvůrci se snaží před divákem tak nějak všechno zcela zybtečně skrýt (rozuměj nechtějí nám ukázat to, co vidí postavy) a to je neskutečně frustrující. Premisa existence takové vesničky je sice poněkud naivní, ale přeci jen to má určité kouzlo a povzbuzuje to představivost. I když sledovat "vztahy" ve vesničce je po čase ukrutná nuda, zvláště "boj" se "zrůdou" bych vypíchl jako příklad dobré scény, protože v té chvíli jsem byl opravdu napjatý. Setkání Ivy s Kevinem mělo obrovský potenciál (SPOILER a otvíralo cestičku pro nějaký ten temný konec, škoda že se tvůrci nerozhoupali /SPOILER) V každém případě se na to dalo dívat, slabší průměr. 50%

plakát

Sexuální praktiky pozemšťanů (1999) 

To dokazuje, že jeden nápad, byť ze začátku vypadá všehospásně, nedokáže udržet celý film. Mimozemský dokumentaristický voice-over je skutečně k popukání, ale po čase už padá do nudného stereotypu, který samozřejmě sto osmdesátkrát omílaný příběh každého slaďáku nedokáže zažehnat. Po polovině filmu jsem se již musel do sledování víceméně nutit, ale musím přeci jen ocenit ten smích, který mi první polovina přinesla. 55%

plakát

Agora (2009) 

Je strašlivé sledovat, jak monoteistická náboženství ničí to, co je dalece přesahuje a převyšuje, to jest vědění. A o moc lepší není ani pohled na lety prověřený fakt, že při změně režimu inteligentní idealisté umírají jako první. Snímek, který neplýtvá emocemi a nechává historii samotnou, aby pro diváka připravila drama, které přemýšlivého jedince uvrhne do pesimistických nálad a přinutí ho vzpomenout si na to, že bez Cyrila a jemu podobných bychom dnes pravděpodobě objevovali právě ty hvězdy, kterými se titulní postava tak ráda zabývala. 80%

plakát

Ils (2006) 

Zcela upřímně jsem zmaten ze zdejších vysokých hodnocení. Po krátkém vábícím úvodu sledujeme plkání třináctiletých fakanů v tělech třicátníků. Pak už začíná plejáda klasických hororových klišé. Někdo je v domě. Utíkáme a schováme se. Policie má samozřejmě moc práce a nemůže přijet. Ani v naprostém tichu nikdo neslyší hlasité sípání a vzdychání hlavní "hrdinky" schovávající se pod stolem. Na skřípavé dřevěné podlaze se vrah pohybuje naprosto neslyšně a záhadně se vždycky objeví oběti za zády. Hrdinové konečně pracně sestřesou pronásledovatele, což jim ovšem nebrání klidně na sebe dál z plných plyc křičet "Tak pojď" a "Ty to dokážeš", aby je bylo slyšet na půl míle daleko.... další nelogičnosti a klišé už snad ani nemusím vyjmenovávat. Velké zklamání. Jo a ještě... blbější jméno pro holku než Klem aby člověk pohledal. 25%

plakát

Seznam smrti (2011) 

Můj pocit z filmu se v průběhu mnohokrát změnil. První polovina mi připoměla film Bůh masakru a ani by mi nevadilo, kdyby v podobném duchu pokračoval film dál. Druhá půlka ve mně neustále budila pocit, že se dívám na pilotní díl seriálu na způsob Dextera. Potom nastoupí velké finále a v ten okamžik jsem byl relativně přesvědčen o kvalitách filmu a chtěl dát 4*, ale naprosto debilní konec mě zase rychle zchladil. VELKÁ škoda. 60%

plakát

Věc: Počátek (2011) 

Tuctový horor, slušně řemeslně zvládnutý, ale nic víc. Bohužel neobsahuje nic zapamatovatelného, nic, co by ho odlišilo od stovek jiných. Co mě také trochu popudilo (malý spoiler), byl fakt, že se film drží typického hollywoodského "Amerika to zachrání"¨- všichni ne-Američané padají jak na běžícím pásu, chovají se nelogicky a jak zvířata, zatímco Amíci ví všechno a jsou tak strašně stateční... no jo, co se dá dělat. 50%

plakát

Battle Royale (2000) 

Samoúčelné násilí. Na tom by nebylo nic špatného, ale Japonci to příliš neumí točit, měli by se držet fekálií a drsného kresleného porna - to je jejich parketa. Tohle radši nechat Amíkům.30%

plakát

Mé druhé já (2007) 

1:1 kopie série Přání smrti s Charlesem Bronsonem. Samozřejmě modernizovaná o třicet let, ale nic to nemění na tom, že se díváme v podstatě na tytéž postavy, tutéž zápletku, tytéž scény a v jistém smyslu velice podobný konec. Sice mi většinou nevadí s určitým časovým odstupem zpracované remaky, ale tento kousek byl zpracovaný tak nezáživně a nepravděpodobně, až je mi to líto. Nicméně snímek přesto zpracovává zajímavé téma, které se asi hned tak neokouká, zvláště při míře drobné zločinnosti v ČR. Snad proto byl můj celkový dojem z filmu poměrně dobrý. Jen jsem místo vrahovi fandil policii. PS: Proč se film v originále jmenuje "The Brave One" = "Statečná"? Nevím, jestli se dá sociopatická vražedkyně považovat za odvážnou osobu... 60%

plakát

Kůže, kterou nosím (2011) 

Tak tomu se říká "nuda". Jakkoli mě španělská tvorba většinou překvapí spíše příjemně, tentokrát je to právě naopak. Nuda prokládaná nudou, a to od začátku do konce. Nechápu, jak to může dostávat tak vysoká hodnocení... snad leda že by lidé místo hodnocení počítali kadenci sexuálních scén za hodinu. 10%