MA.KI

Trojice přátel a spolubydlících – Kůň, Indián a Kovboj – zažijí spoustu bizarních situací v této akční surrealistické komedii, v níž belgičtí animátoři Stéphane Aubier a Vincent Patar rozpohybovali plastové figurky z dětství, a to technikou zvanou stop motion. ~ Film je snovým dětským světem, kde neplatí logika ani základní fyzikální zákony a kde se setkáte se spoustou bláznivých nápadů a gagů. První půlhodina rozhodně lepší než zbytek, nicméně přesto lze Panique au village jako oddychovou záležitost jednoznačně doporučit. Protože kde jinde uvidíte koně ve vaně, krychli z padesáti miliónů cihel na střeše domku anebo krávy létající vzduchem sem a tam!!?

Byť se jedná o televizní zpracování, v porovnání s nedávno viděným In the Land of Blood and Honey vítězí na plné čáře. ~ Tematika válečného konfliktu v Bosně a Hercegovině v první polovině devadesátých let minulého století je silná sama o sobě, zde však díky nahlížení na něj z perspektivy britské jednotky, dokumentárnímu stylu a psychologickému rozměru nabývá na intenzitě a emotivnosti. Navíc závěrečné sekvence z doby již poválečné ukazují v celé nahotě následky nevratně pošramoceného duševního zdraví protagonistů, kteří zažili tolik zla, ač jako neutrální síly pouze dohlíželi na situaci a nesměli zasahovat do bojů mezi znepřátelenými stranami. ~ Skutečnost, že jste přímými svědky odporných zvěrstev a vražd nevinných lidí a nemůžete proti tomu jakkoliv zakročit, koneckonců podtrhuje pasivitu a nezájem Západu. Podívejte se na hrůzy války a na válečníky, kteří válčit nesmí. Cynický titul filmu jak hrom!

Nechci paní debutující režisérce, herečce Angelině Jolie, křivdit, ale tohle americké love story zasazené do kulis války v Bosně a Hercegovině (1992–1995) se nepovedlo. ~ Milenci Danijel a Alja se stanou z etnických důvodů ze dne na den nepřáteli, s čímž se vyrovnávají každý po svém. Snímek nám sice ukazuje onu nesmyslnost konfliktu, nicméně zjednodušujícím, zcela jednostranným a nekorektním způsobem. ~ Prvoplánové a předvídatelné, že ani pár dobrých scén tragický celek nezachrání. PS Trailer je mnohonásobně lepší než film.

Na můj vkus až příliš výstřední alternativa. S kočkou, která divně mluví.

Průměr s ne zrovna přesvědčivými herci, který vyniká obzvláště povedenou hudbou.

Chilský snímek Las Cosas Como Son je ve své podstatě viscerálním artem, jenž si díky své jednoduchosti, ale zároveň hloubce zaslouží pozornost středoevropského diváka. /pozor spoilery!/ ~ Pasivní a uzavřený podivín s hustým plnovousem Jerónimo žije samotářským životem ve starém domě po rodičích, pečuje o něj a zároveň se živí pronajímáním pokojů. Do jednoho z nich se nastěhuje dívka Sanna, Norka, která disponuje opačnými vlastnostmi než majitel. Sanna, jejíž znalost španělštiny není dokonalá, je otevřená a důvěřivá a obdivuje místní „klid“ a „svobodu“, přestože skutečnost v Santiagu může být jiná. Tuhle disparátní dvojku doplňuje třetí do party, chlapec zvaný Milton, kterého ohrožuje dealerský pouliční gang. ~ Sannina snaha Miltonovi pomoci otevírá první z témat, o nichž chce snímek mluvit, a to otázku oprávnění plést se do života a problémů druhých (navíc s neznalostí místních poměrů), neboť důsledky si ponesou vždy oni sami. Zároveň je díky ženské postavě akcentována i přirozená potřeba si navzájem pomáhat a nebýt lhostejný k osudu a těžkostem přátel, blízkých (i neblízkých) lidí… Víceméně související je tematika SOUKROMÍ. Jerónimo, chovající se jako fetišista, neboť prohledává Sanniny soukromé věci, čte v jejím deníku i počítači, přičichává ke kalhotkám apod., otevírá otázku narušování soukromí člověka, pronikání do jeho mozku, do jeho nitra, pocitů a vůní, které jsou jen jeho a mají okolí zůstat skryty. ~ Jednou ze základních myšlenek snímku je jakási životní NEBOJÁCNOST, směrem k druhým lidem, směrem k sobě i směrem k novým zážitkům a zkušenostem. Odvaha žít a dýchat, BÝT VSTŘÍCNÝ a brát věci pozitivně, abych si byl schopen život užít jaksepatří. Negativním příkladem je právě Jerónimo, který se všeho okolo bojí, žije ve strachu z nového a snaží se mít vše pod kontrolou (nechce párty, aby se něco nepřihodilo, svoji pravou tvář skrývá za mohutným plnovousem, natož aby odkryl své srdce…). Zajímavé, že v závěrečném dialogu obou hlavních postav slova o Jerónimově „zabedněnosti“ Sanna pronesla zničehonic anglicky. Náhoda nebo úmysl? ~ Konfrontace tří skvěle charakterizovaných (i zahraných) postav nepřináší pouze obraz současné chilské společnosti, nýbrž zdá se univerzální. Navíc skandinávská dimenze v jihoamerickém prostoru nemálo okořeňuje přirozeně natočený film, jenž na minimální ploše rozehrává zajímavý příběh o třech lidských osudech a povahách.

Vynikající dokument, v němž je to, co chce sdělit, ukázáno. Srovnejte s Dělníky bulváru, v němž se o tématu převážně jen žvaní...

Jeden pohled. Chybí pohled komplexní. U dokumentu celkem problém...

Neskutečně ploché postavy (zřejmě záměr), ovšem stavět na stereotypech oněch postav a zobrazované společenské vrstvy už snímek nemusel (někdo zde píše, že s nimi nijak nepracuje, jen je potvrzuje, pod což se podepisuju)… ~ Nelze říci, že Don Jon není o ničem, naopak je o hodně podstatném, s pomocí dobrého střihu se snaží reflektovat některé dnes aktuální otázky, nicméně způsobem nezajímavým, laciným, schematizovaným… ~ PS A nejsem pokrytec, taky sleduju porno. Srovnej s Shame, Spread nebo i The Canyons.

Smutek, jenž v literární předloze výrazně charakterizuje tohoto ryze českého detektiva, se vytratil neznámo kam. A proč proboha ty přeřeky? ~ Filmařsky se mi paradoxně nejvíce líbil nadsazený Menzlův pokus, přestože v případě jeho adaptace nezůstal kámen na kameni v porovnání s původním textem.