MA.KI

Nerovné peklo. /spoilery v prostřední části komentáře!/ Skvělá Lindsay Burdge v roli učitelky, která se zamiluje do svého žáka a udržuje s ním sexuální vztah. Psychologicky důvěryhodný snímek je minimalisticky vystavěným ponorem do mysli a prožívání hlavní představitelky, ponorem zblízka zachycujícím její emoce. Kamera, s pomocí nelíbivých zvuků a neustávajících hudebních smyček a dlouhých drásavých tónů, zachycuje narůstající úzkost, labilitu a bezvýchodnost ze situace. Žena ví, že je její konání špatné, ale není cesty ven. Je svým studentem posedlá, zároveň se bojí prozrazení. Nerovné postavení hlavních postav není pouze v rovině učitel – žák, nýbrž také – a to především – ve skutečnosti, že jeden bezmezně miluje a druhý jeho náklonnosti jen využívá pro své ukojení či zábavu. Sílu filmu dodává fakt, že záměrně zamlčuje detaily, situace, pokračování scény – následují vždy stmívačky (proto mimochodem také ta krátká stopáž). A Teacher není pro každého, rozhodně je však pro diváka vnímavého a schopného empatie.

Westernem bych tento poměrně silný příběh z mexicko-americké hranice nenazval. Jedná se o čistokrevné drama, bohužel natočené zcela konvenčně. Nebýt slabého scénáře i režie, natož v mnohých scénách rušivé hudby, mohl se z Frontery (= Hranice) stát mnohem reprezentativnější přírůstek do početné skupiny snímků s podobnou tematikou.

Další z familie Coppolových a její debut, natočený dle povídky Jamese Franca, který vůbec není špatný. Naopak. Mnohým divákům chybí výraznější závěr, zvrat či katarze (viz komentáře), ale proč by musel mít každý film nějaký dramatický zvrat anebo pointu? Palo Alto je dalším z řady teenagerských snímků o období dospívání americké mládeže, v němž jsou mnohé momenty pouze naťuknuty, v němž střídmý děj plyne jako život sám. Zřetelné, pěkně vykreslené charaktery postav jsou základem úspěchu téměř každého filmu, zde jsou zároveň kromě dobré kamery i hudební složky zajímavé mnohé dílčí motivy (např. "co by kdyby"). Tematika snímku je obligátní: láska, přátelství, hledání svého místa v životě, první sex, vztahy s dospělými… aneb vše, co se přihodí, má nějakou příčinu… Podobné coming-of-age filmy: The Spectacular Now či The Myth of the American Sleepover.

Vizuální kýč, víc netřeba dodávat. To se dnes musí i třeba psi tak prasácky digitalizovat?

/komentář doporučuji číst po zhlédnutí filmu/ Konverzační indie, vyznačující se civilností a nestrojeností, ukazuje výsek ze života bezdětné, stále ještě svobodné Marie (Jane Adams), ženy ve středních letech žijící v domě na pláži, kterou přijede navštívit její neteř Faye (Sophia Takal). Setkání žen dvou generací otevře silná existenciální témata, jakými jsou například stabilita, jistota, realizace snů, svoboda, nalezení životního partnera apod. Krize středního věku jde ruku v ruce s prvním bilancováním. Co jsem v životě stihl(a), co ne, co jsem chtěl(a) stihnout, co už stihnout nemohu… Co v životě mám, co chci mít a co už mít nemohu… ~ Dovolil bych se krátce zastavit u výše naťuknuté přirozenosti filmu. Všimněme si např. improvizovaného vedení dialogů. Postavy se nerozpakují svou repliku v půlce věty přerušit a záhy zvolí úplně jinou formulaci, pomocí níž svou myšlenku nebo pocit vyjádří lépe. Anebo pojetí nahoty, které je zcela protichůdné k pojetí ženské nahoty v Hollywoodu. Nahota je zde brána jako zcela normální či banální, k čemuž přispívá také kamera stojící až jakoby voyeursky opodál a navíc ne v (pro diváka) nejlepším úhlu! Nejen tento aspekt přispívá k intimnosti, důvěrnosti snímku. Divák totiž nahlíží do soukromí (především) hlavní postavy, do jejího života, bytu, duše, pod oblečení,… ~ All the Light in the Sky je o POMÍJIVOSTI (krásy, sexuální aktivity, možností,…), ale zároveň o NALEZENÍ KRÁSY A MOŽNOSTÍ V KAŽDÉM OKAMŽIKU ŽIVOTA ČI DNE. Je o životě takovém, jaký je. Bez příkras.

Pořádně špinavý komorní snímek s povedenými dialogy, byť toho hlavní postava, chladnokrevný Eric (skvělý Guy Pearce), jenž se rozhodne stíhat zloděje svého auta, moc nenamluví. Po většinu stopáže mu zdatně sekunduje tak trochu bláznivý ňouma Rey (Robert Pattinson), bratr jednoho ze zlodějů. Děj se odehrává v Austrálii "10 let po kolapsu", film tedy řadíme k antiutopistickým snímkům, pojednávajícím o nelichotivé, často krvavé dystopické budoucnosti lidstva. V tomto případě je však zjevně akcentována paralela se světem současným, v čemž lze vidět nadstavbu k již tak skvěle natočenému a napínavému postapokalyptickému thrilleru. Hudba, velmi pomalé tempo a mnoho prachu australské pouště na pokřivených charakterech postav, v jejichž duších zbyla jen apatie, bezcitnost a prosazení svých cílů, k nimž dopomáhají zbraně. Silnější pes mrdá. Zbyl nezájem o druhého, nedůvěra k druhému, obava z druhého. Lidskost v plamenech. Záběr na smířlivý obličej nahého starce. Pointa!

Přestože se rozhodně o průser nejedná, přesto tímto pokračováním legendárního Dědictví Sedláček šlápnul vedle. Dědictví dvojka se nedá srovnat ani s původním filmem Chytilové, ani s předchozím počinem Sedláčka. Nese se v nostalgickém tónu a disponuje několika povedenými situacemi, nicméně směřuje víceméně odnikud nikam a nemá žádnou přidanou hodnotu. Bohušu, kurva se neříká! (A Roberte, příště o dost líp!)

Islandské filmy jsou velmi specifické a velmi jiné, nejinak je tomu v případě Hross í oss. Tragikomickému debutu herce a divadelního režiséra Benedikta Erlingssona bohužel schází ústřední dějová linka, která by slepenec velmi originálních, mnohdy až bizarních, epizod o společném soužití člověka a koně lépe stmelila. Z mého pohledu dvě nejlepší epizody snímek otevírají, jak ta, v níž koňský klus i následná kopulace vyvolávají hlasitý smích, tak ta o nelehké cestě pro vodku na ruskou loď. Rozhodně však nejde jen o humor, ale také o vhled do mentality Islanďanů a jejich úzkého pouta se čtyřnohými zvířaty. Kdo z nich vyjde z této ani ne hodinu a půl dlouhé koexistence lépe? /Scala 4. 9. 2014

Bohužel, ani kráska v hlavní roli nezachrání obsahovou prázdnotu, přesto se jedná o zajímavý snímek z prostředí mexických kriminálních gangů. Mírně nadprůměrnou záležitost dělá z Miss Bala schopný režisér a kamera, která se často zaměřuje pouze na detail nebo vybranou část prostoru, přičemž zbytek si divák domýšlí dle diegetické zvukové stopy. Tento tvůrčí přístup násobí napětí a zároveň podtrhuje nepřehlednou situaci prostředí, jež nám je ukazováno. Ukazováno očima postavy, která se do začarovaného kruhu, z něhož není úniku, dostane vlastně náhodou…

Těžce, přetěžce dešifrovatelné mysteriózní drama, jehož interpretace mohou být (a dle internetu i ostatních komentářů zde jsou) různé. Výklad nechť si učiní každý sám, každopádně univerzitní profesor (přednášející o totalitních! režimech) Adam a jeho dvojník, herec, Anthony nabízejí v jejich příběhu množství podnětů, symbolů i metafor. Ponořte se do změti otazníků v této sofistikovaně utkané kinematografické pavučině… Chaos je zatím nerozluštěný pořádek.