O koních a lidech

Ani jednou jsem se nepousmál, ani jednou jsem na příběhu a postavách neshledal nic tragického. Není to ani černohumorný bizár o pošahaných venkovanech, ani drama o bezútěšnosti a zbytečnosti lidského bytí. Je to jen nuda o nudných a neuvěřitelně natahovaných příbězích nudných lidí s tunama nudných záběrů na nudné koně, kteří jsou srovnatelně nudní jako hromada kamení. Zřejmě jsem neodhail ten skrytý jinotaj, díky kterému se více zasvěcení do islanské mentality při sledování popadali za břicho. Upřímně by mě zajímalo, v čem ten vtip spočívá. (18.01.2016)

Spoilery! Zajímavá výprava na islandský venkov, kde je mnohem více koní než lidí. Lidé tam žijí s koni v dokonalé symbióze a využívají tato krásná zvířátka snad ke všem možným i nemožným účelům. Pod koňskými kopyty připravili tvůrci pro diváky pořádnou nadílku tmavě černého humoru. Islandská geotermální energie zřejmě ohřála chladným Islanďanům krev, a tak se nechodí pro sousedskou rozepři daleko. Málokdo na Islandu zemře stářím. Všichni se mohou těšit velice originálnímu skonání. Ke koníkům chovám velký obdiv. Nejen proto, že má takový hřebec Brúnn o pár centimetrů delší chloubu než já, ale i proto, že je schopen se při erekci plnohodnotně vyčůrat. Dost by mě zajímalo, jakým způsobem probíhalo natáčení. Koníka zřejmě nepřinutíte k souloži tak snadno jako lidskou bytost. Sem tam se dokonce puritánsky laděnému divákovi (mně) dovedl zvednout žaludek. Třeba tehdy, kdy černý koník Brúnn slízal ze země svůj koňský ejakulát, který právě vytekl z ciciny bílé konice Grány. Jsem fascinován tím, že koník je pro tamější obyvatelstvo opravdu multifunkčním zařízením. Na koníkovi se dá jezdit a plavat. Koníka se dá zneužít k práci. Když na to přijde, tak se dá koníka i spapat. V zimě se dá v koníkovi vyspinkat a v nouzi nejvyšší se dá vyspinkat i s koníkem. To je ovšem lepší provádět mimo kamery. Docela by mě zajímalo, jakou měl tento snímeček odezvu u ochránců zvířátek. S koníky se filmový štáb moc nemazlil. Když se plavil islandský pán na islandském koníkovi k japonské lodi pro ruskou vodku, tak mi tuhla v žilách česká krev. Samozřejmě ne kvůli postaršímu alkoholikovi nuzného zevnějšku, který by nikomu nechyběl, nýbrž kvůli koníkovi, který je přeci jenom spíš stavěný pro pohyb na souši. Dále mě docela zhnusilo, jak se jeden nehezky vypadající a sexuálně odpudivý islandský páreček oddával před zraky koní (a dalekohledy Islanďanů) dost odvázanému smilnění, přičemž když se spolu předtím vyspinkaly jejich koně, tak jeden přišel o koule a druhý o život. Filmoví tvůrci v závěru ubezpečují, že žádný koník nebyl při natáčení zraněn. No jo, ale věřte Islanďanům... Lidem, kteří dodnes věří v existenci elfů. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (10.10.2016)

Drsná koňská elegie z pochmurného Islandu. 1) Hodně filmový (téměř beze slov) celovečerní debut 44letého scénáristy a režiséra Benedikta Erlingssona mě vzal za srdce. Ještě několik týdnů po zhlédnutí nemohu filmové obrazy dostat z hlavy._____ 2) Komedie v našem chápání to samozřejmě není, je to veselohra islandská se zachmuřenými náznaky groteskního smutného humoru, z něhož jde trochu hrůza._____ 3) Oceňuji i vzdělávací aspekt snímku. Divák pozná islandského koně (jsem netušil, že něco takového vůbec existuje) - speciálně vyšlechtěnou rasu z norských poníků a skotských koní. Na ostrově jsou zakázána jiná plemena, aby byla zachována čistota chovu._____ 4) Koně se chovají jako tažná zvířata, nebo pro jízdu anebo na maso. Další zajímavosti na anglické wiki._____ 5) Specifický mimochodný klus koně zvaný tölt na mě udělal velký dojem. (24.08.2019)

O Islanďanech, trávě a podivném koňském cvalu, který umí vyvolat smích v sále. V tomhle filmu umírají koně i lidé a nikoho to nepobuřuje. Krásná pohlednice dokazující, že Island nejsou jen gejzíry a vřídla. Ten motiv cyklisty byl ale zbytečně moc profláklý. Zvláštní humor, pěkné zobrazení přírody a možná úmyslně jen načrtnuté charakteristiky malých velkých postaviček jednoho údolí. Cinema Mundi, 2014. (02.03.2014)

Taková poctivá esence Islandu. Ve filmu máte ujeté situace, splynutí člověka s přírodou, důkaz, že Islanďané mají islandskou odrůdu koně možná i víc rádi, jak sebe a pak je tu série absurdit, u kterých nevíte, jestli kroutit hlavou nebo se smát. Během sledování jste ale tak v šoku, že i zapomenete se smát. No a k tomu všemu je ve filmu tuna krásně ponurých záběrů na islandskou krajinu, které na mě fungují jako balzám na duši. Ale jo...sice je to ujetý a spíš na tři hvězdy, ale pro nadšení k Islandu jednu hvězdičku klidně přidám. (16.03.2019)