Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (5 341)

plakát

Spirit of Fear (2023) 

Další z filmů, u nichž je dobré nevědět vůbec nic, a objevovat vše společně s hlavní postavou. Chris je zmatený, netuší, co se sním stalo ani co se s ním děje. Po celém domě, z něhož není úniku, nachází vzkazy psané vlastní rukou, jak se má chovat. Ty mu klidu rozhodně nepřidají, jelikož jde vesměs o samá varování. Společně s divákem dostává více a více indicií, aby pochopil, o co tu vlastně jde. Počáteční ticho a melancholická hudba v dáli se postupně mění v temné a žalostné smyčce. V momentě, kdy si promítá film, jsem měl představu, co se s Chrisem děje. Ale nakonec bylo vše jinak, i když úplně od pravdy jsem nebyl. Pointa velmi dobrá a dala celému snímku smysl. Minimalistický a v téměř dvou třetinách komorní horor rozhodně ne pro každého. Svým způsobem napínavý film pro menšinové publikum.

plakát

Rupture (2016) 

Zdejší obsah je zcela mimo mísu, páč o žádné mimozemšťany tu nejde. Jde o specifický gen, který má lidstvo posunout vývojově výše, ale ne každý ho v sobě dokáže aktivovat. Jinak o filmu je lepší nevědět vůbec nic, jelikož po většinu doby je dán obrovský prostor divákově fantazii, představivosti a jeho domněnkám. N. Rapaceová je naprosto skvělá a dokáže sama utáhnout většinu filmu. Ze známých jmen mě potěšili především P. Stormare a L. Manvilleová. K navození napětí a stísněné atmosféry stačí tak málo - únos, labyrint větracích šachet a následně chodeb. Jen výkřiky ubožáků dávají tušit, jaké hrůzy se v zařízení odehrávají. Skvělé minimalistické sci-fi, které ukázkově spadá do kinematografie divné Kanady. Kdo má rád polopatické snímky, v nichž je vše vysvětleno a ukázáno, měl by se tomuhle kousku raději vyhnout. Já si užil napětí od momentu únosu až do úplného konce. Výborná hudba a barevné ladění.

plakát

The Last Voyage of the Demeter (2023) 

Kdo zná předlohu, tak ví, byť cesta lodi není popsána tak, aby z toho byl dvouhodinový film, jak vše dopadne. Já jen očekával, zda půjde o prvoplánovou řezničinu, což by vzhledem k malému počtu členů posádky bylo asi rychlé, nebo konverzačku s občasným zákusem. Naštěstí je film někde uprostřed, a tak se sice povídá, ale nejsou to vyloženě bláboly, a také zakusuje. Pěkný šedomodrý vizuál, jak ho známe ze série Underworld, Van Helsinga a dalších kousků, je lehce prošpikován oranžovými světýlky a ve stínech ukrývá smrt. Hrabě je zde Nosferatu, co má blíže k stejnojmennému filmu s Maxem Schreckem. A nebojí se kříže! Občas napínavá scéna, nejvíce asi ta s Tobym v kajutě, ale jinak jakýsi neklid rezonuje celým snímkem. Dobro a Zlo. Upíři na slunci to mají za pár... Přirozeně lidé jsou v pasti s bytostí, proti níž nemají šanci. Jo, vetřelce můžete vystřelit do vesmíru, ale upíra? A protože loď není nijak velká, tak naháněčky v podpalubí postrádají smysl. Navíc upír se dokáže pohybovat nadsvětelnou rychlostí...skoro. Na rozdíl od brblalů jsem spokojený, protože sice by to bylo hezké jako stará hammerovka, jenže tyhle časy jsou dávno pryč, a tak by z toho byl leda kýč. Snad jen ty krysy, průvodkyně hraběte po Londýně, zmizet neměly, ale jinak dobré. 3,5*

plakát

Mazací hlava (1977) 

Temný surrealistický příběh je zdánlivě jednoduchý - Henry je donucen oženit se s Mary, jelikož s ní má (asi) potomka, toho ale prý nemocnice odmítá vydat, dokud se nevezmou. Potomek vypadá jako E.T. - Mimozemšťan (ten ale v té době ještě nebyl natočen).  Mary s odůvodněním, že se jde vyspat k rodičům, odchází a již se nevrátí. Henry tak zůstává na opatrování sám s potomkem a spoustou snů a přeludů. Asi nejděsivější je rozbalování zavinovačky. Po většinu doby mi v hlavě rezonovala budoucí Lynchova Duna, jako by to byl příběh z jejího (v podání Lynche) světa. Skvělá černobílá kamera a práce se světlem. Hudební doprovod, sestávající se vesměs z ruchů je atmosférický. Jeden z těch snímků, co zkoušejí trpělivost diváka, než se mu odmění...

plakát

Los ojos siniestros del doctor Orloff (1973) 

Zřejmě rychlovka od Franca má naprosto otřesný televizní look, po většinu času jde o nezáživné konverzační drama a hudba jsou převážně kakofonické zvuky tahající za uši. Melissa ztratila otce i matku a žije se strýcem a nevlastní starší sestrou. Do toho samozřejmě kuje pikle její teta s doktorem Orloffem. Ten se chce jednak pomstít určitým lidem, k čemuž využívá zhypnotizovanou Melissu, druhak se ji snaží připravit o rozum, stát se jejím opatrovníkem, a nakonec tak získat její dědictví. Vraždy žádná sláva, nahota se tentokrát smrskla na jedno koupání ve vaně a až samotné finále dostalo šťávu, jenže pozdě. I přes milosrdnou stopáž lze snímek doporučit jen naprostým zoufalcům, masochistům a skalním fanouškům Franca, co by od něj chtěli vidět vše bez ohledu na kvalitu.

plakát

Vraždy v ulici Morgue (1971) 

Zdejší obsah je ke zcela jinému filmu, protože s povídkou od Poa má tenhle film společný jen název. Cesar Charon je manažerem divadla, v němž také vystupuje se svojí půvabnou ženou Madeleine. Pak se objeví tajemný vrah s kyselinou, který morduje Cesarovy přátele, co byli nebo jsou v jeho divadelní skupině. Vše ukazuje na Rene Marota, jenže ten už je deset let po smrti. Nebo že by nebyl? Vypadá to, jako pomsta ze záhrobí, ale začnou umírat i ti, co s dávnou věcí nemají nic společného. Jo a opičák tu je, ale jen jako divadelní role v kostýmu. Místy temnější detektivka, kdy nejstrašidelnější jsou Madeleiny sny, co připomenou italskou hororovou a giallo kinematografii. Směrem k závěru mrtvých přibývá, příběh dostane spád a dojde i na sekeru. Především pro žánrové fanoušky. Ten trpaslík byl na zabití!

plakát

Irati (2022) 

I režisérův druhý počin je výborný! Irati je druhý největší smíšený (buky a jedle) les v Evropě. Zde je to jméno Lamie, bájné řecké bytosti, co byla zobrazována jako napůl žena a napůl had. Hlavním motivem je střet pohanství (je zde ještě neobvykle silně zakořeněno) a křesťanství, které jako nové náboženství nemá na růžích ustláno. Až - spoiler - s odchodem bohyně Mari nastupuje křesťanství v plné síle. Tak trochu připomínka Excalibru (odcházející Merlin představuje staré bohy), který byl o něco temnější a syrovější, avšak i zde se divák dočká sexu na pozadí plamenů a probodávání, propichování i podřezávání...jen na to očičko už nedošlo. A pak samozřejmě Tolkienova vize Lesa, který činností lidí trpí - zvuky, hlasy, třes a krvácející pařez. Skvělý vizuál (tomu by slušelo velké plátno). A v řadě symbolů a odkazů - Saturn požírající svého syna (F. Goya). Jen Eneko není Artuš, protože mnohou práci za něj musí udělat někdo jiný. Příběh, kde se zdá, že honba za pokladem je na prvním místě, avšak alespoň zde Eneko ukáže, co opravdu chce. Efektní je i příchod bouře, kdy nepadají jen kroupy. Za mne velká spokojenost - parádní fantasy.

plakát

Los habitantes (2023) 

Duchařiny až tak úplně nemusím, protože většinou nebývají příliš strašidelné. A pro tuhle to platí, má však zajímavou pointu, od jejíhož vyzrazení dostane film konečně trochu spád. Emiliano se snaží přijít na to, proč vídá v novém domě duchy, nebo zda jde o halucinace, které se mohou projevit při určitém poškození mozku. A jelikož měl před pár lety těžkou autonehodu, bylo by to logické. Už proto, že jeho žena ani dcerka duchy nevidí. Je tu ovšem jedno velké ale. Nevadí mi pomalé filmy, pokud jsou zajímavé, případně drží napětí. Tenhle není pomalý, nýbrž utahaný. Chvílemi se vleče nekonečně a to mě nebaví. Velmi dobrá kamera, solidní hudba a ucházející lekačky, kdy nedocházelo k výstřelům z děla, což kvituji. Celkově jde o průměr, na nějž se brzy zapomene...škoda.

plakát

Ponor (2023) 

Možná o trochu lepší než původní Breaking Surface, ale pokud si ho člověk pamatuje, ani se na tuhle verzi dívat nemusí. Já v podstatě jen čekal, zda se něco výrazně nezmění, krom toho, že původně se s děvčaty potápěla matka, nyní vzpomínají na otce (a moc hezké vzpomínky to nejsou). Zajímalo mě, zda Němci nepojmou konec jinak, proto jsem dokoukal. Moře fajn, kamera dobrá, hudba výborná. Člověk se také dozví, jak je dobré mít v autě povinnou výbavu a jak otevřít kufr, pokud nemáte klíčky. Drew je tak trochu dřevák, ta v původní verzi byla naprostá magorka, a tak hodně věcí podělá. Ale OK, bez toho by asi napětí nebylo mnoho. Konec napínavý. 2,5* ale nahoru nezaokrouhlím.

plakát

Frankensteinovy zrůdy (1974) 

Za vesnicí se objeví neandrtálec, na něhož mají místní už nějakou dobu spadeno. Obklíčí ho a ubijí. Doktor Frankenstein, který má poblíž hrad, vezme jeho tělo a pomocí energie z bouře ho oživí. To ale nestačí, protože vesničané mu téměř rozbili mozek, a tak ho musí doktor nahradit jiným. Do toho přijede na hrad Frankensteinova dcera Maria se svým snoubencem a přítelkyní Kristou. Vše se rozjede v momentě, kdy doktor nechá z hradu vyhodit problematického liliputa Genze, a ten nachystá pomstu. Barvotiskový horor má více nahoty než strašení. Ne že by to vadilo, ale přeci jen od hororu očekává divák něco jiného. Spíše 2* zvyšuji za konec, kdy dojde na spoustu mrtvol a temné zakončení. - Byl zrůda, leč otázkou zůstává, jestli nejsme zrůdy i my.- Nejhorší postavou je liliput - fakt na zabití.