Poslední recenze (62)
John Wick: Kapitola 4 (2023)
Za mě určitě nejlepší díl z celé série. Celé 3 hodiny filmu jsou napěchované akcí a souboji, tu a tam nějaká nudná výplň... no kdo by se na to nechtěl podívat, 15 minut čisté akce bez mluvení, pak si řeknou pár slov a zase dalších 15 minut akce. Určitě se vyplatí zajít do kina mrknout na plátno. Hudba ve filmu je jeden velký master piece, prostě přímo ušitá na míru pro tento film (stejně jako sako velikost 42 pro Johna ;)).
Prison School (2015) (seriál)
The fuck I just watched? Weird masochist shit. Ale narovinu, je to tak nějak zvráceně dobré!
Horimija (2021) (seriál)
Pokud se cítíte na dně a máte depku, tak pravděpodobně Horimiya vás z toho dostane. Alespoň takový pocit jsem z toho měl já. Celý příběh utíká jak horský potůček a člověk po 13 dílech má takový wholesome pocit, že je vlastně všechno v pořádku. Začal bych příběhem, který je podle mě kvalitně odvyprávěný a prezentovaný (given fact, že má anime jen 13 dílů) a nesoustředí se na určité krátké období, ale místo toho předkládá určité časové úseky v průběhu cca 1 roku na konci střední. Je to takový čajový pytlík, který louhujete ve 2 litrové konvici. Moc silný nebude, ale dá vám alespoň nějakou představu, jak chutná. Postavy jsou kvalitně zpracované, víc jak půlku jsem si oblíbil. Obzvláště hodně jsem vděčný za to, že se příběh nesoustřední jen na Hori a Miyamuru, ale i na ostatní vedlejší postavy a jejich vztahy mezi sebou (dokonce i tak, že jejich "příběh" zabere klidně i 1/2 dílu). Dává to celému příběhu takový pěkný nádech, že se to v reálnu netočí jen okolo 2 lidí, ale i okolo jejich okolí a jak vztah 2 lidí ovlivňuje i ostatní. Nicméně, na můj vkus je tam představených možná až hodně postav a načrtnutých tolik story linek, že ne všechny mají vlastně nějaký uzavřený konec (a to je vlastně i fakt, proč bych si přál 24 epizodový formát). Co se po animační stránce týče, není co vytýkat, kresba je velmi pestrá, ale možná někdy až příliš artová, hlavně u emocionálních stavů postav. Řekl bych, že zbytečně. Postavy se tam objevují i trochu random a místy to nedává moc smysl. Soundtrack neutrální, paradoxně jsem si ho vůbec nevšiml (takže tam buď nebyl, byl zvolen tak, aby nerušil, nebo jsem totální ignorant). Overall jsem Horimiyu sloupl jak malinu za jeden den, ale nelituju toho. Určitě se to řadí do TOP romance anime, které jsem měl možnost vidět. Nemá to sice takové kvality, jako třeba Golden Time, ale vzhledem k absenci jakýchkoliv negativních nemocí je to o mnoho lepší, než takové Higehiro. PS - Horiin kink je fakt komický a vtipně zpracovaný.
Poslední deníček (40)
Překlady, retrospekt, streaming a lítost
Pamatuju si, jako by to včera, co jsem jako malý 13letý kinderlák hltal 10 dílů Naruta denně a o anime věděl pěkné kulové.
Tenkrát bylo ještě opravdu hodně dedigovaných fanouškovských stránek, které buďto překládaly jako vlastní label, nebo stránek typu Akihabara (RIP!!!), které se volnočasově věnovaly překladu nebo překlady rozšiřovaly.
Co si taky budeme, ve 13 letech nemá mladý člověk ještě tak velký jazykový skill, aby pobíral mluvenou japonštinu a jakýkoliv jiný jazyk v titulcích, než ten svůj rodný (ano, mluvím o angličtině). A právě proto jsem více než vděčný, že jsem měl tu možnost projíždět hlavně Akihabaru, ale i jiné, a všechny titulky jsem měl v podstatě na dlani. Stahování anime nebyl zas až takový problém, nakonec většinou překladatelé uváděli, na jaký release překlad byl. Pro mladé lidi to byly prostě zlaté časy, kdy sledovat anime alespoň s nějakou částečnou lokalizací (nemluvím o českém dabingu anime na Jetflixu, to bylo fakt mooooc strašné).
Pár let pauzy od anime v pubertálním a dospívajícím věku, kdy má člověk jiné zájmy (třeba přítelkyně :D) a po skoro 6 letech jsem se k anime zase vrátil, tentokrát už coby jako otaku-veterán, který už na to kvůli lifestylu (především práci) nemá tolik času, jako na základce a na střední. No a k mému zděšení, není žádná Akihabara, 99% překladatelských skupin ukončilo působení a věnují se něčemu jinému. Kdo za to, podle mě, nese vinu?
Především se anime proslavilo více, než pamatuji. Začal to být takový mainstream pro mladé a už to není věc, kvůli které se vám někdo směje. A tam kde je poptávka, logicky musí být i nabídka. Přišel Crunchyroll, Netflix a ostatní streamovací služby, takže samozřejmě i animátoři začali tlačit na pirátské a neoficiální stránky, ať své releasy stáhnou. I když jsem byl v recesi, i tak jsem o tom něco někde občas přečetl. A chápu to, opravdu jo, nakonec, pokud mladý člověk nemá prostředky, je odkázaný na pirátství, a já to nikomu nezazlívám, nakonec, byl bych pokrytec sám, protože stále stahuju. Samozřejmě jako dospělý člověk už prostředky mám, takže bych neměl problém si za takové služby platit, jenže...!
... jenže fakt lituju dnešní mladé. Na českém Netflixu je jen hrstka anime s českými titulky, to se do budoucna asi změní, Netflix nabídku určitě rozšíří, jenže i tak jsou dnes mladí lidé v podstatě v pasti. Crunchyroll v češtině není, překlady také nejsou (možná se ještě něco najde na ulož.to) a jejich anglický skill není tak dobrý, aby si mohli v pohodě pustit nějaké anime (jako třeba Bakemonogatari), kde se hodně mluví a slova jsou komplikovaná. Pro mě to není problém, roky grindění on-line her a čtení textu v angličtině, výlety v Anglii se na člověku dozajista propíší, co by jeho anglický skill level.
Závěrem, co na to říct. Snad jen, že stojím za streamovacími službami, ať své nabídky anime v češtině rozšíří co to jen jde. Není to sice věc, která by mě nějak přímo ovlivnila, ale díky tomu mladí lidé přichází o opravdu velké klenoty kinematografie jako takové.
