Gumby

Vlastně jsem asi neviděl krásnější film :)..už jen ten titulní obrázek mi svojí absolutní rozkošností vhání slzy do očí :) ....(doplnění 10.4.2013: a už asi vim proč je ten titulní plakát tak působivej. Ta létací scéna je samozřejmě esencí svobody, ale zajímavější možná je, že se v tomhle obrazu skrývají hlavní motivy závěru Zarathustry: výšiny s jasným nebem, čaroděj(ka) a její doprovod: hejno holubic (ok, racků, to je fuk) i smějící se lev - Jiji :D )

Jako kdyby Miyazaki schválně rezignoval na příběh, jako by všemožně zdůrazňoval jeho zbytečnost a okrajovost. Jako by se Ponyo vyskytovalo většinu času jen v nějkém abstraktním prostoru mezi vyprávěním. A v tomhle volném prostředí si Miyazaki jen tak pohrává se svými oblíbenými tématy a obrazovými motivy. Opakuje a variuje, skoro až automaticky, bez přemýšlení, jak v polospánku...objektivně je to na 4*, ale Miyzakiho můžu poměřovat už jen s nim samým. A svoji laťku má holt příliš vysoko...každopádně spíš ve vyšinách, než hlubinách. - Komentář nechávám, ale zvyšuju na 5*, protože tříletá dcera (2.8.2019).

co? proč? jaký spirituální? kde je newage? Copak nestačí pěkná story, hezký příběh, originální vyprávěnka? Velkolepě zobrazená navíc. Která pokud něco, tak si z tohohle náboženskýho haraburdí dělá potměšile prdel. Vypravěč (Irrfan Khan) mi připadal jak pozitivní verze Salieriho. Navnadí na "příběh, která vás přiměje věřit v Boha", celou dobu se baví kanaďanovou (naší) touhou po Pravé indické moudrosti a nakonec s velejemnou ironií naznačí, že přece už sami dávno víte, zda se řadíte - mezi sluníčkové pravdoláskaře, nebo omezené cyniky bez fantazie.. Přirozeně to první. Tak to už rovnou můžete věřit v Boha. Ba dum Tsss! ;-D..... Ten tygr ovšem! Není pomalu na čase oživit Marilyn třeba?

Na otázku, co za kouzla by teprv se svými genitáliemi dokázaly lišky film sice neodpovidá, přesto na mě svoji závěrečnou melancholií zapůsobil víc, než většina všelijak smutných filmů euroamerických. A přitom je to pořád ještě zároveň film pro děti. ...japonci...

...zpívá "a number one, king of the hill, if i can make it there ..anywhere..." ale považte, zpívá to SMUTNĚ. Cítíte ten ROZPOR? To je silné, že. Hmmm. ! Joj, nebyla to bradavka?!

Ačkoli mám ten muzikál docela rád, tady udělali soudruzi někde chybu. V dílčím pohledu (výtvarný provedení, herecký výkony, i ten zpěv nakonec) vše funguje jak má. V celku je ale najednou z románu, který na jevišti zestručnění bez problému snese, dětinský leporelo, kde jedna teskná písnička navazuje bez oddechu na další, a ještě další a pak zas na tu co už hrála před chvíli, akorát s jinym textem. Ha! Konečně revoluce. Teď se to rozjede. Slyš tu píseň zástupů! To už bude finále, žejo? Hovno (doslova). A pak samozřejmě ještě další hodina uplakaných písní, dlouhého odcházení a umírání a odpouštění až do uplnýho zemdlení...

Komedie o nudlích se soundtrackem poskládanym převážně ze symfonií Gustava Mahlera?! To dokážou jedině Japonci. Ale řek bych, že do 1001 filmů tento patří díky těm několika, se zbytkem filmu dost nesouvisejícím, scénám s Watanabem (lovkyně perel! bramborový prasata!). Na ty jsem většinou zíral s otevřenou pusou a mrazenim v zátylku.

od Stona bych čekal víc, než jen efektní akci bez snahy o nějakej ten přesah, nebo aspoň provokaci kdyžužnic. Krom toho se mi nějak těžko věří, že by lidé, co roky dennodenně pálí 33%thc brka byli schopni takových výkonů (a zároveň po pár dnech v zajetí škemrali o svou dávku marihuany - nebo že by v tom spočívala ta provokace?). Plusovej půlbod za nečekanýho Brahmse (kterej ovšem nemá zdaleka takovou účinnost jako Musorgskij v Zabijácích a na čtyři hvězdičky to prostě nevytáhne)

250 stránek a 9 hodin? Devět hodin?! To abych mohl knížku číst a zároveň pokukovat po filmu jako po realtime ilustraci? Jo, kdyby takhle Jackson zfilmoval třeba Hledání ztraceného času tak neřeknu...No nic. Tahle "druhá" trilogie bude řek bych za desetiletí zcela nekoukatelná (ale tou dobou bude už Jackson určitě točit nějaký ten Silmarillion, žeano)

Neobyčejná slátanina