Mefistofelle

Pontypool je rozhodně nejoriginálněji pojatý zombie horor, jaký jsem kdy viděla, a zároveň je jedním z mých nejoblíbenějších. Co je pro něj rozhodně a jednoznačně typické je množství dialogů. Opravdu, většinu filmu se jenom mluví. Vypadá to jako nuda? Vůbec to tak není, protože dialogy jsou pěkně scénáristicky stavěné a dávají smysl, není to žádné bezduché plácání. Děj samotný je redukován na jediné místo a sice rozhlasovou stanici, do které postupně začínají přicházet velmi podivné zprávy o ději v okolí. Jak děj postupuje, stanice se stává jediným a posledním bezpečným místem, kde se lze schovat před podivnou nákazou, která zachvátila město a dělá z lidí potácející se agresivní zombie. Dvojice hlavních hrdinů, která se až do poslední chvíle snaží udržet rádio v chodu, je více než sympatická a i když je akce i napětí ve srovnání s dialogovými částmi málo, o to víc na vás zapůsobí. Ale co je snad nejvíc překvapivé, je způsob, jakým je vysvětlena příčina epidemie. Něco tak originálního jsem nikdy v rámci žánru neviděla. Pravda, podobné vysvětlení sedne málokomu, ale mě se opravdu líbilo, protože se v tomto směru tvůrci nebáli vybočit z řady.

Nemůžu si pomoct, ale jsem šíleně alergická na dementní křesťany a tenhle film se jimi jen hemží. A maj každejch pět minut připosraný křesťanský kecy o Bohu, který nejdou poslouchat. Vím, že je to strašně neobjektivní, ale mně to prostě strašně vadí. K filmu samotnému mohu říci toliko, že je to jen další neoriginální koncentrát z toho, co tu bylo už stokrát a často v mnohem lepším provedení. Ano, dalo se na to koukat, ačkoliv hlavní hrdinka je strašně napřesdržku a nevydržela bych s ní v jedný místnosti ani pět minut, ale to je tak vše kladného, co o tom jde říct.

Prasák Lucifer Valentine se vrací s druhým dílem své blicí trilogie. Tématicky je to podobné dílu prvnímu, tedy jde v podstatě o vraždění šlapek a striptérek. Tentokrát však šílenec Henry není sám - pořídil si k sobě ještě úchylná dvojčata, která s ním v brutalitě mohou zdárně soutěžit. Opět se dočkáme explicitního gore, které se navíc může pyšnit velmi dobrými efekty. A nebyl by to Valentine, aby zde neprotekly celé kýble zvratek. O režisérovi je koneckonců známo, že je emetofil (člověk, kterého sexuálně vzrušuje zvracení) a sám se vyjádřil ve smyslu, že má rád, když mu pěkná holka zvrací do úst. Proto se asi není co divit, že ve filmu se zvrací tolik, že si vysloužil škatulku vomit gore. V porovnání s prvním dílem je tu více odhalených těl a celkově to má mnohem větší pornografické ladění. V Slaughtered Vomit Dolls hrál hlavní roli příběh prostituky Angely Aberdeen , která byla do maniaka Henryho zamilovaná, a násilí bylo jakousi zvrhlou kulisou tohoto "vztahu". Ačkoliv se s Angelou setkáme i zde, její postava ustupuje do pozadí a důraz je kladen více na násilí samotné, které tak místy působí poněkud samoúčelně. Ani kamera už není tak zajímavá, s barvou i úhly si tu hrají mnohem méně, přibývá statických záběrů. Přesto jsem to vydržela do konce. Mimochodem, pokud se filmem prokoušete až k posledním pár minutám, dočkáte se jakési svérázné pocty Kurtu Cobainovi, kterého Valentine obdivuje (jméno Angela Aberdeen není náhoda - schválně si najděte, kde se Cobain narodil). No, zbývá ještě poslední díl a myslím, že po jeho zhlédnutí na dlouhou dobu asi žádné vomit gore vidět nebudu chtít :).

Snažila jsem se tomu ubránit, ale nejde to - něco mě nutí to pořád srovnávat s The Rocky Horror Picture Show. Hlavní rozdíl je ten, že Repo je mnohem temnější, vážnější a písně jsou stylem úplně někde jinde. Spojujícím prvkem je naopak silný důraz na vizuální stránku, což je ovšem něco, co se dá u muzikálu takřka na 100% očekávat. K Repu řeknu tolik, že i když mě to vizuálně i hudebně docela bavilo (po hudební stránce je to jednoznačně lepší než Rocky Horror ... ), s plynulostí děje je to občas dost na štíru. Někdy se to zkrátka seká na místě a ne a ne se pohnout vpřed. Takových momentů ovšem nebylo naštěstí tolik, aby mě to donutilo pochybovat o 4*, které tomu nakonec dávám. P.S.: Přítomnost Niveka Ogra v roli jednoho z magnátových synů mě opravdu moc potěšila!

Nečekala jsem od toho žádný zázrak a spíš jsem si myslela, že to vysloveně bude utrpení se na to dívat, ale nakonec to nebyla taková hrůza, jak jsem se obávala. Základ je docela dobrý, prostředí tábora se docela povedlo. Ten kluk, kterého tam všichni šikanují, je takový hloupý mamlas, místy mi ho bylo opravdu líto a místy jsem mu to přála, protože se choval jak naprostý idiot. Myslím, že tenhle prdlouš byl nejsilnější stránkou filmu, protože mě opravdu bavilo sledovat ho co dělá... což je ale na druhou stranu trochu smutný, protože to tak nejspíš tvůrci nezamýšleli. Vraždy samotné mě kdovíjak nenadchly a oběti jsou takoví blbci, že bych je nejradši zprovodila ze světa sama, takže jsem se do nich vžít nedokázala a líto mi jich nebylo ani v nejmenším. Veškeré postavy jsou zde ostatně krajně nesympatické, scánárista jim vkládá do úst ty nejblbější hlášky a sledovat jejich šikanování mě záhy také přestalo bavit. Děj sice není vyloženě nudný a nikde se výrazněji nezasekává, ale jak jsem řekla - scénář je opravdu tragický. Navíc, zabiják ve vytahané mikině prostě nepůsobí tak, jak by měl. A všichni víme, že z velké části právě na zabijácích v rámci slasheru všechno stojí i padá. Zbývá dodat, že nechápu, proč se v tomhle desetiletí tak vehementně všichni pouští do slasherových remaků, když už se mnohokrát ukázalo, že úspěch to zpravidla není (krom Halloweenu). Sice to nerada říkám, ale v dnešní době je tenhle subžánr už kompletně vydolovaný, modernímu hororu nepřináší zhola nic a naopak ničí pověst starým dobrým kouskům, kterým dělají tyhle remaky ostudu.

Natočit něco takového v téhle době chce opravdu odvahu a toho si vážím. I tak jsem se ale u toho nebavila tak, jak jsem podle hodnocení očekávala. Což o to, oproti tomu, co běžně v rámci žánru sleduju, je to rozhodně dobré zpestření, ale nedokázalo to u mě vyvolat výraznější dojem. V mém případě tkvěl hlavní problém v tom, že se většinu času nic nedělo a sledování zoufalých turistů na vrcholku mayské pyramidy mě hodně rychle přestalo bavit. Není to ani kvůli tomu, že by herecké výkony nebo příběh byly špatné, tohle téma mě zkrátka a jednoduše prostě nebere. Cením si originálního nápadu, ale akce by zde mohlo být trochu víc. A posledních pár minut? Umím si rozhodně představit nápaditější konec...

Z tohoto filmu mám už delší dobu hodně rozporuplné pocity. Prostředí, ve kterém se odehrává, je sice dost melancholické a dává tak tu správnou pochmurnou atmosféru, ale hrozně dlouho trvalo, než jsem se dočkala určitého žánrového naplnění. Sotva to začalo vypadat, že se začíná schylovat k nějaké té hororové scéně, vyšumělo to kamsi do ztracena. A takových momentů zde bylo víc. Většinu času se to potácí tak trochu na jednom a tom samém bodě, dějový rozvoj zde není moc patrný a i když se nedá říci, že by se u toho člověk nudil, přeci jen jsem od toho čekala něco trochu jiného. Závěr je navíc dost divný, ale na druhou stranu musím ocenit práci kamery a hlavně ty úžasné lokace, ve kterých se natáčelo.

Nejzajímavější na tomhle filmu mi připadal desetiminutový začátek, který ukazoval pestrobarevné čínské oslavy. Pak už byla jen tma, rozklepaná kamera a očekávání konce. A to je špatně. Někdy jsem opravdu měla velký problém poznat co se zrovna v daném záběru děje, divný střih tomu taky moc nepomáhal. Jindy mi rozklepaná kamera nevadí, zde mě to vysloveně obtěžovalo. Na druhou stranu musím uznat, že ti věčně pobíhající nahatí démonci se jim docela povedli. Dalším plus je samozřejmě netradiční prostředí, Čína je rozhodně příjemnou změnou oproti americkému middle of nowhere.

Jo, kočky jsou strašná stvoření, mohu mluvit ze zkušenosti. A tenhle animáč každému majiteli kočky připmíná sem tam se objevivší otázku: "Proč jsem si tu potvoru vůbec pořizoval(a)?" Navíc je ta jednoduchá animace opravdu okouzlující.

Duchařina, u které jde podle všeho hlavně o to, aby se člověk radši díval na fyzicky atraktivní postavy a tak mohl bez povšimnutí projít i pokulhávající scénář. Hm, co dál? To je ten problém - já ani nevím jak tenhle film originálně okomentovat, protože mám pocit, že bych o něm mohla napsat to samé, co jsem napsala už o stovce jiných filmů podobného zaměření. Až takhle je to průměrné. Má to ducha, má to záhadu, kterou je nutno vyřešit, má to hrdinku, které kromě jednoho člověka nikdo nevěří, má to divně se chovajícího burana, kterej je možná vrah a možná taky ne, má to "nečekané" rozuzlení. Nenáročnému divákovi to nejspíš stačí, ale já už jsem viděla přes 600 hororů (hehe, teď to zní jakože se strašně chlubím) a tenhle styl se mi už zkrátka trochu zajídá.