Mefistofelle

Podle mě je Braindead nejlepší zombie komedie na světě a tenhle názor mi nikdo a nic nemůže vzít. Jedná se o geniálně namíchaný koktejl černého humoru a gore masakru. První polovina je spíše tou vtipnou částí - zombie kryso-opice kousne matku hlavního protagonisty, která se následně promění v zombie. Našeho hlavního hrdinu samozřejmě nenapadne nic lepšího, než ji zavřít ve sklepě, ale přesto se nákaza šíří dál i na další lidi, zatímco se chudák Lionel snaží vše napravit. Uvidíte souložící živé mrtvoly, jejich děcko a samozřejmě nesmí chybět ani romantická vložka v podobě vztahu hlavního hrdiny a Paquity. Druhá polovina a hlavně závěr je zase naprostý masakr v čistě béčkovém stylu. Hektolitry krve, sekačka na trávu řezající zombíky, splatterová nechutnost, to jsou prvky, které zde najdete ve víc než velké míře. Zkrátka perfektní zábava:).

Jeden z typických představitelů italské hororové/gore scény dané doby. A pokud už trochu znáte Fulciho a jeho styl, víte co očekávat.. a to taky dostanete:). Hodně násilný začátek vypadá slibně a navnadí vás, poté film trochu poleví v tempu a nakonec opět nabere obrátky, které si drží až do psychedelického závěru. Pár scén je pak obzláště zajímavých, zejména ty, které se odehrávají v nemocnici, potažmo i na pitevně. Hektolitry krve, vydloubnuté oko, kousající pavouci a mrtvoly... potěcha pro každého fanouška gore filmů:).

Pokud byste od této ruské kriminálky čekali honičky v autech a šílené přestřelky, asi byste čekali marně. Ono té akce zase tolik není, zato jsou zde ale podrobněji rozebírány vztahy mezi jednotlivými postavami a realita života nižších vrstev. Což mi docela vyhovuje. Co mi však už tolik nevyhovuje je rozvleklé tempo, které film posouvá mezi obtížně zapamatovatelný průměr.

Cohen je komik, který se nebojí být kontroverzní a rozhodně se nedrží při zemi. Pobíhá s nahou prdelí před kamerou, ošáhává chlapy, líbá se s nima a jeden by mu toho gaye opravdu věřil:). Stejně jako jeho první film o Boratovi, je Bruno politicky, sociálně a eticky nekorektní, dělá si nevybíravou srandu nejden z homosexuálů, ale i z povrchního světa showbyznusu, swingers party a hloupé americké zábavy vůbec. Borat byl sice jeho lepším počinem, ale Bruno na něj navazuje více než uspokojivě. A tak mě napadá - jak to Cohen dělá, že mu to prochází? Mám dojem, že kdyby natočil podobnou věc jiný libovolný komik, cenzoři by si na něm smlsli.

Pan Olivares očividně už dlouho potřeboval zrelaxovat někde u moře. Ale je to zřejmě velký smolař a tak mu došly baterie ve walkmanovi a ještě k tomu pláž napadly příšery. Není se co divit, že je naštvaný. A jak nejlépe si vybít zlost, než právě na oněch příšerkách? Brutal Relax je překvapivě dobře zvládnutý a vtipný kraťas, který rozhodně stojí za zhlédnutí. Gore fekty jsou více než slušné, jednotlivé drobné scény a fotky v titulcích zase zaručeně pobaví. A mrtvé dítě použité jako zbraň? To je zkrátka pecka :).

Svět je odporné místo a pokud jste velké, naivní, přitroublé dítě a navíc bez základní společenské zdatnosti dá vám co proto. A zejména vlastní rodina vám dá poznat toho největšího zla. Bubby se narodil psychotické matce, která se rozhodla, že ho bude mít jenom pro sebe, a tak mu namluvila, že nesmí ven, protože je tam plyn, kterým by se otrávil. A tak Bubby vyrostl ve špinavé šedivé díře a zatímco byl nucen k souloži se svou vlastní matkou a různým způsobem týrán, zakrněl na mentální úrovni dítěte. První čtvrtina filmu je směs úchylností a bizarnosti. Naturalismus je zde silným prvkem, který vás místy bude skoro znechucovat. Jakmile se však Bubby dostane mimo své vězení, stává se film spíše komedií míchnutou s dramatem... a velmi dobře se na to kouká. Jednotlivé scény jsou místy nelogické a absurdní (úmyslně), ale přesto děj míří určitým směrem a sice k postupnému Bubbyho začlenění mezi normální lidi. Co nejde nezmínit je neuvěřitelný herecký výkon Nicholase Hopea, který jako by svou roli doslova žil. Je neskutečně přesvědčivý... Dál se mi líbil způsob kritiky katolicismu, který je zde prezentován v různých formách - Bubbyho ujetej fotr, představy Abgeliných rodičů o tom, koho Bůh rád má nebo nemá a to, že lidé, kteří si berou do huby Ježíše ze všech nejvíc, jsou často ten nejhorší póvl. Funguje to snad po všech směrech: kritika, komedie, soft-exploitační úvod i dějové tempo... Jenom možná mohli ubrat pár scén, protože místy to na mě působilo trochu přeplácaně. Jinak ale nemám nic proti...

Nechápu čím to je, že každý horor, který se věnuje náckovským experimentům nebo náckovské tématice obecně, působí jako kdyby si nikdo nebyl jist co z toho chce mít. Přitom prostor pro invenci tu je. Outpost v tomto ohledu není výjimkou. Minimálně první polovina je hodně dobrá a u pár scén jsem se málem... (doplňte vhodný expresivní výraz). Mimo jiné mě docela překvapilo, že skupinka žoldáků není jenom homogenní skupinka chlapíků v maskáčích, ale je zde určitý náznak individuality, takže jsem se do nich a jejich pocitů dokázala docela vcítit. Proč se nad tím tak podivuju? Zkrátka proto, že mi to ve většině filmů přijde spíše naopak... Ale zpátky k tomu, co jsem nakousla prvně. Jakmile vyjde najevo, kdo je tím záhadným nepřítelem, začala jsem se v tom trochu ztrácet. Nebudu říkat o moc víc, byl by to spoiler a těm se snažím vyhýbat, ale ten důvod, resp. příčina, kvůli které se tam onen nepřítel nacházel, mi přijde vrcholně zmatená a nedotažená. Nuže, netradiční prostředí i téma plus dobré postavy jsou skvělý základ, ovšem myšlenka na to naroubovaná dosti pokulhává.

Lidské tělo je extrémně složité a vysvětlit dítěti jak fungují a k čemu jsou například krevní destičky není tak jednoduché, jak by se možná mohlo na první pohled zdát. Tenhle krásný animovaný seriál tenhle úkol zvládá opravdu dobře a informace podává tak, že jsou snadno uchopitelné pro každého a přitom svou jednoduchostí neztrácí svou vypovídací hodnotu. V dnešní době, kdy se na děcka valí z televize seriály, které jsou sice po vizuální stránce ohromující, ale vzdělávací úlohu se nesnaží ani předstírat, je něco takového skutečný poklad a proto odpouštím i těch pár chyb, které by se zde nepochybně daly najít.

Pozor na intelektuály, jsou až překvapivě zákeřní a hlavě je to nakažlivé. Až uvidím příště v tramvaji někoho, kdo má v ruce Kanta, Hegela nebo Schopenhauera, radši rychle zdrhnu:).

Vcelku pěkný dokument mapující skinheadskou scénu napříč různými zeměmi a obdobími. Vrhá nové světlo na subkulturu, která je mnohými považována ze něco zcela jiného než ve skutečnosti je. Ukazuje, že skinheads nejsou jenom nablblá hovada v bomberech a kanadách, ale skupina lidí se svou vlastní svébytnou historií, módou a životní filosofií. A co je nejdůležitější - vyvrací zažitý vzorec, podle kterého skinhead = hajlující nácek. Pro člověka, který je v této subkultuře trochu zběhlý nebo je dokonce její součástí, však dokument není ani přesto dokonale objektivní. Neptejte se mě proč, je to hodně složité. Tak jako tak považuju tento dokument za dobrou pomůcku pro ty, kteří se chtějí o skinheads dozvědět něco víc, než si mohou přečíst z novin.