Byl jsem mladistvým intelektuálem

Základný nápad filmu silne pripomína poviedku Woodyho Allena "Děvka z menzy", ale to je skôr silná stránka tohto dielka. Akurát namiesto upírov je tam pornobiznis: "Za stovku by vám děvce půjčilo desky s nahrávkami Bartóka, navečeřelo by se s vámi a pak byste ji mohli sledovat, jak prožívá nával úzkosti. Za sto padesát jste mohli v rádiu poslouchat stanici náročného posluchače na velmi krátkých vlnách ve společnosti dvojčat. A za tři stovky bylo kompletní menu: Hubená židovská bruneta by předstírala, že vás sbalí v Muzeu moderního umění, dá vám přečíst svoji dizertační práci, ve snobském podniku vás zatáhne do vášnivé hádky o Freudově názoru na ženy a pak spáchá sebevraždu podle vašeho vlastního vkusu - pro některé mužské je to dokonalý večer." (22.08.2013)

I já jsem se jistý kousek postpubertálního života snažil tvářit jako intelektuál, ale až nyní jsem zjistil, jak nebezpečný jsem svému okolí mohl být. Nyní již skoro nekoušu náhodné kolemjdoucí a tak mi nevadí, že tento snímek zveřejnil praktický návod, kterým se ctihodní členové konzumní společnosti mohou bránit - např. úderem do hlavy hodnotnou knihou velkého myslitele, ale ještě lepší je vytáhnout ze zapomnění nějakého zasloužilého kýčistu a nechat ho zatrdlovat nějaký jeho vražedný klenot. Já jsem se bavil, ale mám obavu, že těch několik "odpadových" uživatelů by mohlo být svému okolí skutečně nebezpečných. (02.01.2012)

Stará dobrá klasika mého mládí, na které já úplně ulítávám! Oč horší pro mne bylo zjištění,  že můj muž, který si v sobotu po ránu v místním knihkupectví zakoupil Platóna a spolu s jinými, včetně Hegela, si ho potají čte v pokojíčku (nechápu proč s tím dělá takové drahoty, jsem ráda, že jsem se spářila s jedincem stejného druhu!), tento snímeček nikdy neviděl! Musela jsem mu rozšířit obzory, abych nakonec rozšířila i ty své, neb teprve včera mne napadlo číst si i jména v titulcích a zjistila jsem velký podíl Jiřího Pavlovského či Tomáše Baldýnského, kteří s Frantou Fukou patřili mezi muže formující můj světonázor. (Ostatně pana Pavlovského již nějakých dobře 18 let toužím pozvat na kávu, takže Jiří, jestli to čtete a nevadí Vám, že jsem již poněkud ztratila svůj pel, dáme sraz v existenciální kavárně?) V tomto snímku nevidím jediné hluché místo a řadím je do zlatého fondu české kinematografie. (02.09.2022)

Rád vzpomínám na ty dávné časy, kdy jsem byl mladistvým intelektuálem. Bylo mi šestnáct a horké srpnové odpoledne jsem trávil s přáteli a knihami, když mě v jeden okamžik napadla velmi zábavná a hravá myšlenka, kterou jsem vzápětí vyslovil i nahlas: „Co kdyby se idea odcizila sama sobě, vzala na sebe vnější podobu jsoucna a toto svoje neadekvátní bytí překonala, aby realizovala svůj vnitřní účel, vědomí sebe samé.“ Arpád narychlo zavřel plechovku toluenu, hluboce se zamyslel a s úsměvem odvětil: „Tím by ale nutně překonala důvodnou etapu na cestě k uskutečnění ducha.“ Starý Fedorko přihodil dalšího Hegela do vatry, podrbal se v rozkroku a jen vztekle zabručel: „Tento duch, představovaný v čistém jsoucnu, nebyl by sice abstraktním čistým jsoucnem, nýbrž toto jsoucno by naopak pokleslo v živel právě tím, že bylo pouze momentem v duchu, more.“ Dezider Tancoš očistil brýle od malty, láskyplně pohladil měděné trubky na dvoukoláku a namítl: „Podání ducha v tomto živlu by přece mělo v sobě po stránce formy týž nedostatek, který má jsoucno jakožto jsoucno.“ Marika si upravila podvazky, dlouze potáhla z dýmky a naši diskuzi rázně uzavřela: „Duch, vyslovený v živlu čistého myšlení, by byl bytostně sám ten, který nebyl jen sám v sobě, nýbrž byl skutečným, neboť v jeho pojmu by byla obsažena jinakost sama, to jest překonání čistého, myšleného pojmu. Chcete vidět kundu, buzeranti?“ (02.10.2012)

PRO MUŽE: Fuka, Fuka, KDO je k*rva FUKA? Bůh, který dokázal v 16ti minutách si inteligentní formou utahovat jak z rádoby intelektuální selanky, tak i z konzumního způsobu života. Neskutečné, dokonalé, vynikající. Viděl jsem to 2x za sebou a stále si vychutnávám další lahůdky.  PRO ŽENY A *CITLIVÉ* MUŽE: Mezi námi děvčaty na pánské toaletě si zde můžeme přiznat, že kdo dodnes nezná (tak jako já ještě před hodinou) tvůrce Františka Fuku a minimálně tento klenot, má hrubé mezery ve vzdělání. Ó jak se hanbím, že jsem netušil, že s námi dýše stejný vzduch génius jeho parodické zkratky. (13.10.2012)