thepeabody

Vždycky jsem litoval, že jsem některé pořádné skvosty neviděl krásně na velkém plátně, jak si to zaslouží. Včera se mi poštěstilo. Efekty, hudba, scénář podle skvělého románu, úžasní herci a hlavně ten dobře známý brilantní feeling, husí kůže a strach u filmu, který vidíte posté, to se jen tak nevidí a tenhle film i po 20 letech drtí konkurenci. Dokonce i obávané 3D mě nadchlo. Jurský park je u mě zaslouženě jeden z nejlepších filmů všech dob.

Není mnoho filmů, která vás i po skoro 18 letech dokáží zabavit, dohnat k slzám, zamyslet se nad sebou samým a motivovat. U mě to dokáže pouze Lví král. Možná jde o nostalgii z dětství, a možná za to taky může oscarová hudba, neuvěřitelně krásné vykreslení barev a vůbec džungle i zvířat a v neposlední řadě jeden z nejoriginálnějších a nejromantičtějších příběhů vůbec. Žádný animovaný film nedokáže podat smutek, strach a napětí a hned zase vtip, pozitivitu a radost stejně tak přesvědčivě a působit na diváka intenzivněji než leckteří herci a žádný jiný režísér, ani samotní Minkoff a Allers snad už nikdy nepřekonají scénu, kdy Simba běží pouští za doprovodu skladby „This Land“ Hanse Zimmera, dovoluji si směle říct, že právě Lví král mu udělal pořádné jméno. Lion King prostě zůstane navždy nepřekonán.

Kolik máme času? A co bychom změnili, kdybychom se mohli vrátit? Perfektní, Arronofským a mrazivou realitou načuchlé sci-fi.