Maq

Vzteka jsem dostal jednou: to když kdosi "informovaně" tvrdil, že rozdělení Rwanďanů na Tutsi a Hutu "vynalezli" belgičtí kolonizátoři. Je to zase jedna z těch nejapných lží, jejichž smyslem je svést všechno svinstvo barevných na bílého muže. Jsem zvědavý, jestli se na tenhle druh lží budou někdy někde vztahovat podobné zákony, jako na lži o neexistenci Holocaustu. Jsou podobného druhu a podobně zlé, ale ta "kolonizátorská" lež je vlastně horší, protože jí věří víc lidí. --- Jinak film jako celek je decentní, nelibuje si v lacinosti a líčí příběh jednoho obdivuhodného muže uprostřed megablbnutí. Z uměleckého hlediska ovšem zcela zapomenutelný počin; obrovské je téma, nikoli jeho filmové zpracování.

Bylo a je mi jasné, že nepatřím do cílové skupiny tohohle díla. Byl jsem ale zvědavý, jak vypadá údajný vrchol žánru. Nuže, zjistil jsem, že blbé je to strašně, tedy průměrně, ale všechny ty hovadiny se valí tak nějak co nejrychleji a každé gymnastické číslo se točí v jiné Lhotě.

Dlouho jsem se odmítal podívat na film s tak profláknutou dějovou linkou. Ale to se musí nechat, tady tvůrci věděli jak na to. A pasáže vykreslující bídu Velké Deprese jsou skvěle zvládnuté a opravdu působivé.

Když si člověk pomyslí, že i "malý" celovečerní film stojí milióny, tak mu nejde do hlavy, proč chyběly desetitisíce na zaplacení alespoň trošinku schopného scénáristy.

Poetické to je, budiž, ale ta poezie je ubohá.

Na rozdíl od Vertiga, tentokrát Hitchcock šťastněji volil předlohu i obsazení. Ve výrazu ovšem film zastaral, dneska se vyděsíme spíš z piety. Ale zůstává dobře spíchnutá detektivka, která přes hromadu nectností pro žánr typických i dnes upoutá a nevyvolává shovívavý úsměv. Snad jen závěrečná scéna vysvětlování se dnes zdá trošku zbytečná; ovšem zaplaťpánbůh za časy, kdy na rozdvojení osobnosti nebyl postaven každý druhý debilní blockbuster.

Dovolím si proti proudu hnidopišsky vyjádřit mínění, že Hitchcockovi se v tomto případě moc nepovedlo právě to, za co je oslavován. Klíčové pasáže jsou dle mého soudu scénáristicky i herecky zvládnuté spíš průměrně. A to i vzhledem k ročníku.

Chaplin tentokrát laškoval s tématem obzvlášť ošemetným. Mně osobně to na satiru připadá přespříliš rozverné. Ale víc mi vadí jiná věc. Tohle je klasický příklad toho, jak humanističtí umělci 20. století soustavně pracovali na mravní relativizaci. Sériový vrah coby pouhý živnostník ve srovnání s kapitány politiky a průmyslu? Vraždy coby celkem racionální reakce na krutou hospodářskou krizi? --- Je zajímavé si připomenout, že mravní relativizaci nenáviděl například Hitler. Ten z té nenávisti ovšem nakonec vraždil ve velkém. Jenže relativizovat se dá i z opačného konce: kolika vražd je vlastně zapotřebí, aby šlo o absolutní zlo? --- Starozákonní "nezabiješ" si výmluvně vystačí bez čísel. Ovšem ohánět se touto absolutní etikou v dnešním relativním světě je jednou z mála věcí, která je absolutně o hubu. Tohle jste chtěl, Mr. Chaplin?

Srovnání s Tarantinem není od věci, má to docela podobné ne/ctnosti. Je to možná svědectví doby, kdy i člověk, který umí napsat dialog, píše raději comicsy...

Právě jsem si říkal "tááák, a máme zaděláno na drama", a on byl konec. Takže nemohu doporučit, je to docela banální právě v tom ohledu, kde to chce být chytré.