Sofia

Lahůdkový konec, kterému předchází solidní detektivka spojená s těžko uvěřitelným milostným příběhem (že by ji bezmezně miloval celá ta léta?). Mým problémem u tohoto filmu ale byla očekávání, která bohužel nebyla naplněna. Po všech těch opěvných recenzích a Oscarovi za nejlepší cizojazyčný film jsem čekala větší pecku. Je to neokázale natočené (převládající tmavé tóny s občasnou řvavou červenou), má to mistrné dialogy (které jako by opravdu vypadly ze života), má to i humor (scény s natvrdlým nadřízeným), ale něco nedefinovatelného tomu prostě chybí.

Příběh o smutném a osamělém klukovi, který nedokáže být šťastný ani ve svém fantazijním světě. Problémem tohoto filmu je chybějící cílová skupina - pro děti je to nesrozumitelné, pro dospělé nudné.

Alias meets Hitman. Začalo to haprovat už ve chvíli, kdy vychrtlá Angelina ve stylu MacGyvera vyrobila během pár vteřin bombu z nohy od stolu a pak už jen začala svým divným stylem (všiml si někdo, jak u toho mává rukama?) pobíhat po městě a přeskakovat z náklaďáku na náklaďák. Story o ruských agentech v amerických tajných službách mě nebavily nikdy, ale tohle byla opravdu slabota největšího kalibru.

Rozhodně bych to nenazvala špatným filmem. Jde o průměrnou pohádku (předlohu neznám), která oplývá poněkud naivní mytologií a rozpačitými hereckými výkony, ale také povedenými efekty, roztomilým nástupcem létajícího psa Falca a nádhernou Howardovou hudbou. Jen mi přišlo podivné, že se Shyamalan do tohoto projektu vůbec pustil, moc mi to k němu nesedí. S chutí se kouknu i na pokračování (pokud se vůbec zrealizují). Neviděno v 3D.

Nesmírně zajímavé. Každý ze čtyř dílů této minisérie mi přišel svým námětem trochu jiný - první a třetí jako mrazivý politický thriller (nástup Saddáma k moci a pokus jeho zeťe o jeho svrhnutí), druhý se lehce blížil až k soapu (Saddámovy rodinné konstelace) a čtvrtý jako mistrně vylíčený (a všeobecně známý, tudíž bez překvapení) konec jednoho diktátora. Kromě Saddáma mě zaujali především jeho dva synové (Udai a ten druhý, který až skoro vzbuzoval sympatie). Saddámovu nesmírnou pýchu a šílenství asi nejlépe vystihla věta - "he is writing the Koran with his own blood". Jediné, co mě mírně rušilo, že polovina přítomných herců už vystupovala v seriálu 24 jako teroristi a já pořád jen přemýšlela, odkud toho kterého vlastně znám.

Vyloženě ženský film, ale nejde o žádnou stupidní červenou knihovnu. Robin Wright Penn alias Pippa Lee dokonale ztvárnila lehce nešťastnou ženu, jejíž jedinou životní náplní je se starat o dominantního stárnoucího manžela a která nám postupně odkrývá svoji minulost a na povrch tak vyplývá, jaká kdysi taky byla - smutná malá holčička, nezkrotný teenager, divoká party girl. Pro mě by tenhle film fungoval i bez hvězdného obsazení, ale bylo potěšením zase po čase vidět např. Winonu Ryder. Srovnání film/knížka (Rebecca Miller) - 4/6.

Psychologické rodinné drama, které ale v sobě těch dramat obsahuje tolik, že to celé působí strašně neútěšně. Film mi připadal hodně rozmělněný, chyběla tomu nosná dějová linka (smrt bratra a syna se mi nezdála dostatečně dominující). Stopáž přemrštěná, herecký výkon Karoline Herfurth výborný. Některé scény se mi určitě zapíšou do paměti (taneční scéna, poslední dvě minuty, tanec ve sněhu), ale jako celek jen nevýrazný průměr.

Tak jsem se zase nechala nachytat trailerem a zapomněla jsem, že jsem si s potvorou Predátorem nikdy moc nerozuměla...Adrian Brody se mi na roli drsňáka absolutně nehodil, "šokující" odhalení týkající se jedné postavy bylo značně trapné a to mi chcete vážně tvrdit, že ten Japončík to celé odběhal bez bot? Ať už se v příštím filmu Predátor setká s kýmkoli, já na to už rozhodně koukat nebudu. Jedině, že by mu tam nahnali Edwarda a Bellu z Twilight a navzájem by se všichni zmasakrovali.

Geniální. Po dlouhé době jsem opět zažila filmový orgasmus. Propracované do nejmenších detailů (už jen to, že ho napadlo dát architektce jméno Ariadne), dechberoucí Zimmerova hudba (a je mi jedno, že to byla variace na už stokrát slyšené téma), úžasně propojené snové vrstvy (i když občas mi "dream within a dream within a dream + limbo" přišlo až moc překombinované), takřka dokonalý filmový závěr. Jedinou drobnou vadou na kráse mi přišla chybějící surrealita zobrazených snů - anebo je to jen mé bláznivé podvědomí, které je zvyklé mi každou noc servírovat neskutečné fantazie :-)?

Akční, vtipná a krásně animovaná pohádka. Kdybych to viděla v 3D a v kině, určitě bych hodnotila i výš.