Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (2 377)

plakát

Ex Machina (2014) 

Film na stejné bázi jako jeho hlavní představitelka - na pohled krásný, citlivý a inteligentní, ale uvnitř chladný a nepříliš zajímavý. Na jednu stranu je obdivuhodné, že pravým emocionálním i dějovým vrcholem filmu jsou civilní rozhovory mezi Gleesonem a roboticí Vikander, na druhou stranu je smutné, že vše okolo včetně tajuplné Isaacovy postavy a jejích motivací působí tak nepřesvědčivě ve své neschopnosti vzbudit jakýmkoli nečekaným zvratem či neotřelým formálním nápadem výraznější divácký zájem. Film si krásně plyne, dva vědecké subjekty pokládají více otázek než odpovědí a rozuzlení je sice kvalitní a skvěle odráží veškeré napětí, které se mezi hlavními aktéry v průběhu děje vytvoří, ale z letargie nastavené již přehnaně intelektuálním konverzačním námětem příliš vytrhnout nedokáže. Přesto poměrně zajímavá perlička v truhlici se štítkem "komorní poctivá sci-fi". 70%

plakát

Rychle a zběsile 7 (2015) 

Nebudu nikomu tvrdit, že mě létající automobily, nerozbitné tělesné schránky nebo těžkej badass Jason Statham nebavili, protože bych lhal. Já se totiž bavil takovou měrou, že jindy jasných 5* plně doceňujících akční podívanou, která je královsky ozvučena, nasnímána i gradována, se proměnilo v trochu nejapný vtip za tři hvězdy, kde se vše obrací proti vypravěči a vnímavý divák znalý zákonů fyziky a omezených lidských schopností postupně spíše ocení každou chvilku, kdy se nemusí vyprávěnému hlasitě a nepřetržitě smát. Nemluvě o tom, že pointa za moc nestojí.... Řečeno jinak, akce dokáže bavit, ale hlavně nechtěně rozesmát, scénář je slaboučký, připomínající akční videohru, kde je každý další level doprovázen změnou lokace a novou formou boje proti hlavnímu nepříteli, a pokud se za filmem ohlédneme zpět, tak kromě dojemné závěrečné rozlučky s Paulem Walkerem uvidíme jen nekompaktní sled výbuchů a šílených kaskadérských (nebo spíše digitálních) akčních scén. Díky bohu za vskutku boží herce, kteří k této sérií zkrátka patří, patřili (R.I.P.) a vždy patřit budou... 65%

plakát

Avengers: Age of Ultron (2015) 

Myslíte si, že jsme opravdu úplně blbí?.. Samozřejmě, v mnoha případech skutečně jsme a k filmovému uspokojení nám stačí hodně málo (v mém případe třeba zelený Jim Carrey, za což se trochu stydím:), ale servírovat s rozpočtem přes sto milionů dolarů a se skupinkou snad nejpopulárnějších herců současnosti masovému publiku film fungující čistě na bázi "podnět (tedy smršť vizuálních efektů, otravných motivů o hrozbě pro celý svět a sem tam nějakého situačního humoru) - receptor (blbec, většinou po boku s přítelkyní, která je v tom nevinně, jelikož pouze ustavičně slintá nad pohledy a muskulaturou pánů Thora a Iron Mana) - efektor (proces vyprázdnění peněženky blbce na úkor filmu) - reakce (obří výdělek a natočení pokračování), to je zkrátka už neodpustitelné. Navíc s nejhloupějším záporákem a nejnudnější závěrečnou akcí v dějinách Marvelu. K dobru lze druhým Avengers připsat pouze sympatické herce, z nichž ale mnozí na úkor jejich početnosti nedostávají moc prostoru, stále dobrou úroveň humoru a jistě unikátní zapracování celého příběhu do toho nadějně rozjetého marvelovského vláčku. Až ten jednou dojede do konečné stanice, možná se i tohle dílo a jeho troška do mlýna plně docení. Do té doby se ale jedná jednoznačně o film hodný zapomnění..

plakát

Asterix: Sídliště bohů (2014) 

Jsou zpět. Galové rozvrácení více než kdykoli předtím, Římané prohnanější, ale také hloupější a hlavně vtipnější než dříve a humor vysoce trefný, společně s legendárními 12 úkoly nejlépe reflektující některé sociální problémy současnosti. A jelikož já tenhle typický Asterixův humor naprosto miluji, po další projekci jsem nucen konstatovat, že Sídliště bohů se řadí v mých očích mezi ty úplně nejvtipnější počiny nikoli pouze v rámci komiksových Goscinyho karikatur, ono totiž hravě strká do kapsy většinu animované konkurence za celé dlouhé roky. Animace je výtečná, vedlejší postavy (Centurion, hlavní otrok, mrskač otroků!!) nezapomenutelné a český dabing, jakkoli zní originál nezaměnitelně, naprosto perfektní. V tomto duchu se modlím za další pokračovaní na každé maximálně tři roky. :-) 90%

plakát

Lolita (1962) 

Strašně bych toužil zhlédnout tu Kubrickovu verzi legendární Lolity, která nemusela ustupovat přehnaně úzkostné iniciativě cenzorů a plně by odrážela Stanleyho obrazovou genialitu. Ovšem i tak, sestřiháno k nepoznání, nabízí toto zpracování Nabokovova mistrovského postmoderního románu tolik filmové krásy, hutné erotické atmosféry, úchvatně stylizovaných záběrů a chytře napsaných dialogů, že nelze ani náznakem mluvit o "slabém" Kubrickovi. Scény, které se zdají býti vleklými a nadbytečnými, jsou ve skutečnosti nesmírně rafinovaně promyšlené a obsahově i atmosféricky dokonale zapadají do unikátní filmové skládačky, která postupně, tu tragicky, tu s nevinným ironickým úšklebkem, odkrývá společensky nepřípustné motivy a která také zcela přirozeně stmeluje několik různých žánrů, kriminálním filmem-noir počínaje a dobrodružnou road-movie konče. Nad vším pak zcela vyčnívají excelentní James Mason, jehož vyčerpávající kreace citově posedlého pedofila je zcela určující pro emocionální stránku filmu, a veledůležitá postava hereckého velikána Petera Sellerse, jehož svérázné řečnické výstupy patří k absolutním vrcholům příběhu. Kubrickova Lolita je ve výsledku spíše velmi komorní odyseou do útrob prapodivného, duševní chorobou rozpolceného charakteru, která nemá takový myšlenkový rozsah jako obsáhlá kniha a nesleduje se vždy úplně jednoduše, ale její uměleckou hodnotu a formální vytříbenost už jí nikdo neodpáře.. 85%

plakát

Ghoul (2015) 

Netřeba psát o tom, kterak Ghoul vyniká v rámci české hororové tvorby, neboť v tomto ohledu takřka nemá v čem vynikat. Jákl se projevil coby moderní světový tvůrce, který má nakoukáno, má přehled o tom, co diváky ve strašidelném žánru nejvíce přitahuje, a který především dokáže zrealizovat i všechny protřelé hororové motivy na takové úrovni, že výsledek zastiňuje velkou většinu dražších a ambicióznějších, ale velmi podobných pseudodokumentárních hororů. Svižná, scénáristicky nápaditá (výborné lekačky), skvěle ozvučená a slušně gradující evropská filmařina, chytře zvýrazňující už tak dusivou atmosféru pomocí mrazivého fenoménu Andreje Čikatila. Úvod se sice dosti táhne, kanibalismus je těžce nevyužit a k postavám si nelze vytvořit natolik silný vztah, aby závěrečná část vtáhla diváka i jinak než jen zásluhou povedené stylizace, ale v rámci mohutné blairwitchovské vlny patří Ghoul rozhodně k těm zajímavějším, řemeslně vyspělejším zástupcům.. 65%

plakát

Řezník (2007) 

Tak jsem zase jednou, dá se říci neplánovaně a v afektu, zabrouzdal do nevyzpytatelných vod hororového extrémismu, ale ani tahle osobitá brutální řezničina mi nijak nepomohla k tomu, abych si vytvořil k danému filmovému odvětví ucelené názorové stanovisko. A tím odvětvím mám na mysli právě snuff či gore snímky (nemusí se zároveň povinně jednat o found footage), které se snaží evokovat jisté emoce a docílit zpodobnění určité myšlenky na základě mučení a detailně znázorňovaného fyzického trýznění. Důležité je to slovo "snaží", neboť jsem prozatím nenarazil na jediný podobně brutální horor, který by se skrze krev, zvratky a vnitřnosti dokázal dokopat i k nějakému smysluplnému poselství a jehož následná interpretace kamarádovi by se rozšířila i někam mimo prvoplánové pojmy jako "masakr", "hnus" nebo "jatka". A takový je i Řezník, bezcitná přehlídka nepochopitelné lidské krutosti, která se zdá být jediným důležitým motivem filmu, a také asijské hororové exploitation školy, která odkopává nějaký příběh do outu a snaží se dosáhnout věhlasu jen pomocí šokujícího, bohužel skutečně prvoplánového násilí. Hodnotit nebudu, protože podobným věcem, barbarsky prosazujícím pro mnohé nestravitelné obrazové tabu, se zkrátka nedá jen tak přisoudit pár hvězd za účelem vystižení filmařské kvality, ale abych byl upřímný, všem otrlým divákům mohu tohle dílo částečně doporučit. Přeci jenom, každý má trochu jiné filmové buňky, o žaludku ani nemluvě..

plakát

Velká šestka (2014) 

Lepší než Kapitán Amerika :)) Příběh Velké šestky není od toho, aby přicházel s novými motivy a novými způsoby, kterak zdevastovat New York, jeho poslání tkví v tom, aby staré motivy chytře zrecykloval, dodal jim vtip a popřípadě také přizpůsobil nejmladšímu publiku. Film je tak plný skrytých či očividných narážek, přímých či lehce upravených citací z hraných komiksových snímků a konečně sympatických postav, kterým se daří perfektně skloubit marvelovské charaktery s čistě disneyovskými ztřeštěnými postavičkami. Vyznění je sice jalové a druhá půlka celkově nedosahuje vtipu a překvapivosti té první, ale stejně se jedná o hodně cool záležitost, rozhodně kvalitnější než druhý Já, padouch.. 80%

plakát

Návrat blbýho a blbějšího (2014) 

Návrat vskutku osobitého rázu, oproti legendární jedničce rozdílný snad jen v tom, že "Blbý" je tentokráte "Blbější" a "Blbější" je nyní "Nejblbější" (jestli mi rozumíte..). Ano, je to nečekaně blbé, ale pouze v tom smyslu, že příběh většinou jen recykluje staré vtipy a situace a jako celek se podobá něčemu, co pod tíhou blížícího se zvonění načmáralo před hodinou na kus papíru osmileté dítě. ALE většina jednotlivých, ať už převzatých či originálních vtipů, si drží obdivuhodnou úroveň a hlavně je jich i na jednu scénu vždy tolik, že pár těch trapných lehce mezi ostatními zapadne. Z Carreyho i Danielse vyzařuje neskutečná živelnost a své postavy si nevídaným způsobem užívají, ale o to víc mě těší fakt, že náhlé záchvaty smíchu nebyly nikdy způsobené jejich pitvořením, nýbrž vždy promyšleným či zkrátka správně ujetým fórem napsaným ve scénáři. Jistě jsem se nechal dost ovlivnit vynikající atmosférou v přeplněném sálu, ale důležité je, že utracených peněz zkrátka a dobře nelituji, takže nad čtvrtou hvězdou jsem se rozmýšlel opravdu dlouho - ta ale přeci jenom pasuje, při vší úctě, k trochu vyspělejší formě zábavy...

plakát

Pojedeme k moři (2014) 

Skvělý debut. Celou dobu jsem očekával, jak se příběh vyvrbí, a finální rozuzlení mě svou silou a neočekávaností zarazilo hluboko do sedadla. Malý nenápadný příběh, jehož jednotlivé střípky jsou však nejen v dokonalém souznění s realitou běžného dětského života, ale také jsou natolik působivě natočené, že ruku v ruce se stoprocentně zvládnutou kompozicí scén posouvají celý film takřka na světovou úroveň. Nádherná pocta filmu, rodině, přátelství a Českým Budějovicím, jejichž krásy využil Mádl i paní kameramanka znamenitě... Film v podstatě nedocenitelného charakteru.. :)) 80%