lamps

Americký sniper nepojednává o fyzickém utrpení uprostřed bitevní zóny, nýbrž spíše o diametrálně odlišných pohledech, kterým je válka v Iráku vystavována jednak ze strany nic netušících amerických občanů v zámoří, jednak z pozice přímých aktérů krvavých bojů, a také o pochybných motivacích, které vedou řadu mladých Američanů vstříc vysněné "službě vlasti". Eastwood sice pracuje s velmi obecnou filmovou rovnicí, když jeho hlavní hrdina přichází do války pln nadšení a vlasteneckých přísah a nakonec odchází coby zlomený muž, který ztratil iluze o cti i existenci dobra, avšak film vyzdvihuje nad průměr neskrývaná nechuť k vlastenectví, které je chabou náplastí na konání či snad oplácení zla, přirozená civilnost emocí, díky níž válečná i psychologická rovina filmu krásně splývá, a samozřejmě Clintův formální génius, který ho ani po osmdesátce neopouští. Vzhledem k tolika oscarovým nominacím se možná vnucuje myšlenka, že Američané mají pro Eastwooda zkrátka slabost, ale já si při sledování Snipera, stejně jako u Gran Torina nebo Million Dollar Baby, uvědomoval, že on si tu oblibu prostě zaslouží... 80%

Unylé a bez nápadu, geniálního Asterixe v Británii pouze slepě a nestydatě recyklující. Vedle tradičně zdařilé atmosféry a půvabných kulis tak nakonec stojí za zmínku jen svérázný český dabing, který ale mně osobně padl do noty a nikterak mi sledování nerušil. Jestlipak to ale nebylo tím, že moc nebylo co rušit... 40%

Není to vůbec špatné. Zápletka samotná i její uchopení coby dobrodružné fantasy na pozadí psychologického soužití skupinky "vyvolených" zvládají udržovat pozornost po celou dobu v bdělých mezích, a přestože námět představuje pro dnešní dobu typický, ambiciózní "velkofilm pro mladé", vizuálně stylizovaná forma je často zastíněna komorními scénami, v nichž se vyostřují konflikty mezi postavami a tajemný labyrint je nám pouze popisně představován. A to je dobře, jelikož ani myšlenkové vyznění a ani akční vnitřek bludiště nemají dostatečný potenciál na to, aby se jimi divák propletl k velkému nevšednímu zážitku. Film tak brzy z hlavy vymizí, ale ta trocha, co v ní zanechá, je veskrze pozitivní. 65%

Postava Caliguly má v sobě nezměrný příběhový potenciál, který zde byl úspěšně a velmi brutálně zabit. Stačí se podívat na herecké obsazení ve složení: bobr Řehoř, bobr Antonín, Malcolm McDowell, bobr Štěpán, Helen Mirren a konečně celá Hujerovic bobří rodinka; a je nám jasné, s jakým záměrem pan Brass celý film natáčel. Bezpředmětné orgie, které se možná honosí jistým diskutabilním historickým podkladem, avšak ve výsledku postrádají z dobrých 70% jakýkoli vyšší význam. Dvě hvězdy pouze za hudbu, herce (ale proboha ne za bobry) a za odvahu znázornit slavné bohémské císaře také z trochu jiné, možná opravdu pravdivější perspektivy. 45%

Vskutku mistrovské dílo, velmi věrohodně a naturalisticky popisující každičký aspekt v životě "bratrů ve zbroji" tváří v tvář svým nepřátelům. Bitevní scény jsou bez výjimky vizuálně i zvukově dech beroucí, zatímco všechny scény, v nichž zůstává hlaveň pušky skloněná, naprosto ohromí svou emocionální autenticitou a přirozeností, z níž vyloženě mrazí. Při představě války jsem vždy trnul hrůzou, jak bych v ní zahynul bolestivou smrtí uprostřed špíny a krve, po zkušenosti s tímto seriálem bych se naopak obával, že ji přežiju ve fyzickém, nikoli však duševním zdraví. Tohle je totiž pravá tvář války. 100%

Jestliže první díl znamenal pouze nevinné seznamovací rande s lehce svérázným partnerem, dvojku bych nazval učiněným smilstvem s nejodpornějším sexuálním deviantem, jakého si lze představit. A jestliže jednička - komorně pojatá, psychologicky věrohodná a emocionálně poměrně našlapaná - ve mně vzbudila dojem, že Tom Six umí točit příběhy, dvojka toto přesvědčení přesvědčivě rozprášila. Druhá Lidská stonožka je pravda skvěle atmosférická, svým prostředím i hlavními postavami optimálně morbidní i ve scénách oproštěných od fyzického násilí, a může se pochlubit nesmírně realistickým psychopatem, jehož každodenní život by sám o sobě vydal na pěkných pár hororů s různými náměty, avšak všechny nadějné motivy splývají do podoby prvoplánových a bezmyšlenkovitých jatek natolik nechutného a přehnaného rázu, že jedinou skutečnou emocí postupně zůstane jen naprosté zhnusení nikoli nad činy hlavního "hrdiny" (což bylo jednoznačně účelem), nýbrž nad činy pana režiséra, který má tu drzost nám, civilizovaným lidem, servírovat takhle lacinou a bezohlednou prasárnu. Kromě toho, že je film nanejvýš hnusný, je také nepředstavitelně nesmyslný co se logiky příběhu týče - tolik nedostatků a logických chyb si prostě nemůže dovolit ani snímek, který je primárně postavený na brutalitě, a nic na tom nemění ani Sixova legrační snaha obohatit vyprávění ušlechtilou pointou odsouvající tyto nedostatky krkolomně do autu. Dokoukal jsem to z čisté zvědavosti, kam až byli tvůrci ve své obrazové otevřenosti ochotni zajít, a mohu upřímně říci, že zašli tak daleko, aby se film mohl zakázat. Tohle totiž opravdu není normální...

Od zvrhlíka pro zvrhlíky. Po etické rovině nekoukatelné zvěrstvo, po stránce hororového fanouška zvláštní rande s úchylným deviantem, který maskuje své filmařské nekvality tím absolutně nejzvrácenějším představitelným námětem. Dokoukáno ze zvědavosti, kam až se dá v honbě za kontroverzní slávou klesnout, a musím nakonec přiznat, že klesnout se dá určitě mnohem níže - například k Human Centipede II.. O trojce už vůbec nemluvě.

Jediným problémem Derricksonova filmu je, že prezentuje přesně ten typ hororové podívané, kterou je každý všímavý divák v současné době přesycen. Duchové, divné zvuky pod postelí, osobitý kněz, vymítání - schéma tak ohrané, že navzdory enormní režisérově šikovnosti, která udržuje diváka celou dobu v bedlivé pozornosti a snaživě hledá motivy za hranicemi všech duchařin od Jamese Wana, nemá snímek moc šancí mezi ostatními výrazněji prorazit. Velké plusové body pouze za prosazování zajímavé detektivní linie, za hudbu od The Doors a také za Erica Banu, který na to pořád ještě má. Ani to mi ale tentokrát k výrazné spokojenosti nestačí.. 70%

Snímek unikátní a výjimečný opravdu jen způsobem, jakým byl natáčen. Vše, co je v něm za více jak 160 minut zobrazeno, už je jednak okoukané (a není to tím, že bychom to v dospívání sami prožili) a jednak součástí příběhu, který bez výrazného poselství těžkopádně propluje kolem diváka a nezanechá jedinou byť jen trochu výraznější emocionální stopu. Smekám před Linklaterem, že se do něčeho takového vůbec pustil, ale k titulu "filmová událost" schází Chlapectví tolik podstatných věcí, zajímavějším vývojem hlavní postavy počínaje a alespoň jedním překvapivým "životním" zvratem konče, že mám sto chutí mluvit o promrhaném potenciálu i tvůrčím čase. Mé myšlenky jakoby v závěru shrnula plačící Patricia Arquette slovy: Zkrátka jsem čekala něco víc... 70%

Slátanina na n-tou, jejíž zběsilé tempo by sice probralo i Sněhurku ze začarovaného spánku, ale obsahově sama sobě zoufale nestíhá. Základní zápletka je možná triviální a ten makeup v podobě dobrodružného pátraní po historickém artefaktu jí docela sluší, avšak veškeré hororové prvky jsou buďto zcela neoriginální a nedotažené (kdo byla ta tajemná žena před barem?), nebo se snaží být tak cool, až je to směšné (čouhající nohy ze země byl nejvtipnější moment filmu). A jako obvykle, vůbec mě neuspokojil konec, který oproti předchozím cca 80 minutám, tak snaživým v oblasti udržování slušného psycho-teroru a zvědavosti, co se bude dít dále, působí strašně odflákle a tuctově. Celková kulisa v kině nebyla vůbec špatná, ale nevyrazit na film, nebyl bych v podstatě o nic ochuzen.. 50%