lamps

Zamyšlení nad životními hodnotami v podmanivém vyprávění, na němž je jasně patrné, proč ho tak obdivuje Martin Scorsese - ta práce s úlohou vypravěče, který seznamuje diváka s postavami, prostředím i jeho mytologickou náturou, je příkladná a osvěžující. Sdělení filmu, který je víceméně jednoduchou morální pohádkou, je dost jednostranné a omezené, ale radost ze sledování a přilnutí k indickým tradicím rozhodně zůstává.

První povídka velkej průměr, druhá lehce nad průměrem a třetí hodně dobrá. Postava Lubomíra Lipského je velmi sympatická a rozhodně mě bavilo, jak si to z detektivního narativu soustavně utahuje, ale všechno nadějné se bohužel podařilo zúročit až ve třetí epizodce - ta má skvělou režii, půvabné prostředí se zajímavou partičkou mladých rebelek a vtipné vypointování. První dvě jí však nestíhají, a přestože se u nich člověk nenudí a občas zasměje, dojem sráží..

22 July je Inteligentním a sugestivním vyobrazením hrozivého lidského činu, které útočí na kořeny demokracie, ale zároveň ukazuje šílenství těch, kdo se je snaží násilně podrývat. Interpretačně sice diváka tlačí k tomu jedinému správnému východisku, ovšem svým komplexním přístupem ho nutí zamyslet se nad tím, kam vlastně jako lidstvo směřujeme a čeho všeho jsme schopni. Navzdory nemožnosti napojit se na psychiku postav jde o silný zážitek, který skrze traumatizování úvodního neštěstí ukazuje nelichotivou tvář dnešní rozpolcené, ve strachu žijící Evropy. A to i přesto, že má neodmyslitelnou tendenci problémy zobecňovat. Více zde.

Je moc fajn vidět, že hvězdně obsazená studiová oscarovka může být podána bez samoúčelného emocionálního kalkulu, spoléhajíc výhradně na herce, formální preciznost a takřka geniální režisérský um. První člověk je pocitové drama o jednotlivci, který musel hledět navzdory nepřízním osudu vpřed a nakonec udělal největší krok v historii lidstva. Příběh jednoduchý a postavený na řadě morálních klišé, ale díky komorní subjektivní komunikativnosti (žádné oslavné patriotické chorály během klíčové scény nečekejte) je zároveň osobitý a hodnotný. Přesto v tom ale pořád vidím nenaplněný potenciál. Vykreslení Armstronga jako strojového dříče, který si jednou pobrečí a po zbytek filmu nosí stejný výraz, není zrovna šťastným rozhodnutím (a Goslingův tradičně minimalistický výkon to podtrhává), a scénář se příliš uchyluje do méně zajímavé rodinné zóny na úkor zvýraznění vztahu Armstronga s ostatními kosmonauty - ten film mohl být přenádherným epitafem ztráty bližních pro dosažení vysněného, osud jedince přesahujícího cíle, kdyby se tak nerozkročoval mezi osobní, politické a čistě percepční sféry a kdyby místy tak formálně nedeklamoval svou dramatickou chtěnost. Takhle je to "jen" zajímavě natočené a božsky ozvučené životopisné drama s vesmírným přesahem, který hraje fyzicky možná menší roli, než budete očekávat (což není vůbec špatně).

Monstrózní blbost, kde se nějaký sliz dostává ke slovu až po všech nesmyslných dialozích, které musely vypadnout asi z konverzace Rosamund Pilcherové s poblázněným puberťákem. Neutápí se to v křečovitých zvratech a scénář jede vyloženě na jistotu, takže ničím vyloženě neurazí, ale ani pozitivně nepřekvapí. Proč se to proboha tolik věnuje konfliktům rodičovské důvěry a mladistvé rebelie alá Rebel bez příčiny, když to má (a mohlo být) zábavné pokleslé béčko s ojedinělým monstrem? Jack Arnold byl prostě jen jeden...

Zaprvé - určitě uznávám nasranost těch diváků, kteří jsou komiksovými fanoušky a mají náchylnost breptat, kdykoli se jejich oblíbený hrdina ve filmu šťourá v nose druhou rukou, než by měl. Ten PG13 rating je samozřejmě velkou ranou do kulí (V téhle společnosti raději do rozkroku) všem, kdo mají k Venomovi dlouhodobější vztah, a určitě dokážu pochopit, že buddy komedie k hororu s vesmírným parazitem leckomu prostě nesedí, ale což. Já jsem naštěstí stačil včas přistoupit na fakt, že na osudovost, hutnou atmosféru nebo stylové zabíjení se tady nehraje, otupil jsem mozkové závity - a skvěle jsem se bavil. Rozhodně nesouhlasím s názory, že se to zpočátku táhne jak týden ve škole. Naopak, tempo je velmi příjemné, humor uši netrhá, Hardy okamžitě kraluje a pro změnu mi fakt přišlo vhod, že taky jednou koukám na čistě nenáročnou komiksárnu, která nezahlcuje digitálním prostředím a nepřeskakuje mezi desítkami postav. Jasně, za velké zjednodušování ve vztazích mezi aktéry nebo návaznosti zvratů bych to asi mohl odstřelit (je vidět, že se hodně vystřihávalo), ale o to víc mě zaujalo, že i v téhle odlehčenější a přímočařejší rovině film v pohodě funguje, jasně rozvrhává motivy postav a prostě nenudí. Hlavně interakce Venoma s Eddiem je prostě bžunda, kterou tvůrci dobře a ve správných chvílích prodaly - a velkou zásluhu má výborný Hardy, kterého mám po tomhle zase o něco radši, a upřímně si vybavuju jen jednoho dalšího herce, kterej by mě svým živelným projevem v každým filmu tak bavil. Nějakej Jack Nicholson se jmenuje (i když nechci srovnávat, to ani náhodou). 70% a s odstupem hvězdu ubírám - není to tak zvládnutý, ale bohužel ani tak nezvládnutý, aby to mohlo být na guilty 4*...

Jó, svědomí je sviňa - a Svědomí to hezky znázorňuje. Místy možná až příliš pohodová atmosféra a ve finále něco jako pohádková morální poučka pro mladé, ale takhle vkusně a zajímavě natočit natolik triviální námět není vůbec jednoduché. Krejčík to režijně zvládl na jedničku, pod hrdinou postupně přikládá dřevo na oheň a pomáhá si velmi vynalézavým vizuálním vyprávěním (ta panenka nebo zapomenutá rukavice jsou jak z filmu od Hitchcocka). Herecky také bez větších výhrad, hlavně syn mi vůbec nalezl na nervy a svou složitou úlohu vystřihl parádně..

Není to vůbec špatný. Toman byl velmi zajímavá osobnost a ideální průvodce obdobím raného rozkvětu komunistické strany, protože on sám nepředstavoval zrovna vzorného straníka. Film je velmi pečlivý právě v obeznámení s tehdejší politickou náladou a aktéry a na ploše tří let pokrývá dostatečné množství zvratů a motivací, aby navzdory dlouhé stopáži nezačal nikdy nudit. A to i přesto, že příběh i režie působí až příliš mechanicky a přes upřednostňovaný popisný charakter komorní výpravy nezvládá děj zajímavě eskalovat - jedná se spíše o sled mnoha epizod, které spojuje titulní postava a jež tvoří komplexní studii komunistických praktik, ale už ne silný příběh jednotlivce, na nějž jsem byl navnaděn spíše (ten se dostává výrazně ke slovu až v závěru, kdy už jsou všechny předešlé linie uzavřeny nebo odvedeny do nepodstatných odboček). Škoda té tendence všechno zjednodušovat (jeden příklad za všechny - divné představovací titulky), aby se stihlo podat tolik informací, protože Trojan měl jinak koncept dobře zmáklý,. Líbilo se mi, že se nechce podřizovat komfortu diváků, kteří viděli příliš amerických životopisných filmů, a zaujalo mě vykreslení nejednoznačného, emocionálně odtažitého Tomanova charakteru (který Macháček svým strohým herectvím neobohacuje, ale kupodivu ani neshazuje). Ve výsledku silnější 3*...

Apocalypse Now amerického západu. Úplně jiný western - a nádherný. Struktura na bázi Coppolovy legendy, kdy se cestuje tematickou krajinou za prozřením a uvědoměním si, bravurní herecké výkony, něžný a zároveň zneklidňující minimalistický soundtrack a nevídaná duševní hloubka. A konec, u něhož se vám chce brečet společně s hrdiny. Filmařsky záměrně strohé, ale Cooper zase boduje senzitivním vyprávěním, které je sice pomalé, ale v souvislosti s klíčovým důrazem na interakce mezi aktéry a celkový kritický obraz tehdejší hnusné americké etapy se mu nedá takřka nic vytknout. Těch zádumčivých scén u ohně možná mohlo být méně a vývoj vztahu kapitán - náčelník je přeci jenom urychlen, to však nemá na celkovou emocionální a myšlenkovou katarzi pražádný vliv. Proč tohle sakra nemělo žádné oscarové nominace?!!

Nejzábavnější gangsterka - ať už neokoukaným (a v tomhle případě také neokoukatelným) Ritchieho stylem nebo podvratným příběhem, který je spíše kulisou pro to, aby se neskutečná plejáda skvěle napsaných i zahraných postav mohla dosyta vydovádět. A režie je prostě vynikající, zábavnou inscenací ozdobující scény, které musí být nehorázně vtipné už na papíře, a kulervoucím střihem ladně spojující velké množství aktérů, kteří se postupně sbíhají za společným cílem. A do toho ještě geniální soundtrack a zmínění herci, mezi nimiž vládnou především cikán Pitt a ikonický Rade Šerbedžija, kterého zabít je těžší než Chucka Norrise. Za tohle má Ritchie předplacenou nesmrtelnost, minimálně střih nemalé skupiny moderních velkofilmů by bez jeho vzoru možná vypadal docela jinak..